21 Cdo 4394/2010 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4394/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 3. 2012 Spisová značka:21 Cdo 4394/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.4394.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Konkurenční doložka Dotčené předpisy:§ 29 odst. 2 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 30.09.2003 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 4. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4394/2010 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně Ing. D. P., zastoupené JUDr. Alexejem Hájkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hviezdoslavova č. 1600/13, proti žalované Sodexo s.r.o. se sídlem v Praze 4, Hvězdova č. 1716/2b, IČO 44569165, zastoupené Mgr. Jakubem Oniskem, advokátem se sídlem v Praze 2, Anny Letenské č. 7, o 90.000,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 168/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2009 č.j. 23 Co 471/2009-197, takto: Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. května 2009 č.j. 15 C 168/2004-176 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou podanou dne 5.10.2004 u Obvodního soudu pro Prahu 4 domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 90.000,- Kč s úrokem z prodlení "ve výši 2,5% za každý den prodlení" ode dne 1.7.2004 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že pracovala u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 30.5.2003 jako manažer restaurace a že v dodatku pracovní smlouvy ze dne 1.7.2003 byla sjednána konkurenční doložka, podle níž žalobkyně nesměla "po dobu 1 roku po skončení pracovního poměru vykonávat činnost, která byla předmětem podnikání zaměstnavatele, nebo jinou činnost, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání zaměstnavatele", a v níž se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni "jednorázovou kompenzaci ušlé příležitosti ve výši trojnásobku hrubé měsíční mzdy, splatnou spolu s poslední výplatou, na niž vznikne zaměstnanci nárok v řádném výplatním termínu". Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 31.5.2004 "ústní" dohodu o ukončení pracovního poměru ke dni 30.6.2004 a dne 30.6.2004 účastnice "spolupodepsaly" písemnost označenou jako "ukončení pracovního poměru", která však byla bez vědomí žalobkyně dodatečně doplněna o text "z důvodu předání provozu souhlasím s ukončením k 2.7.2004, nesouhlasím k 30.6.2004". Požadavek žalobkyně o zaplacení "jednorázové kompenzace" žalovaná odmítla s odůvodněním, že pracovní poměr byl ukončen ke dni 2.7.2004 a že v tento den byla žalobkyně seznámena s tím, že žalovaná "ruší zákaz plynoucí z konkurenční doložky". Žalovaná namítala, že pracovní poměr účastnic skončil dohodou na základě "protinávrhu" žalované dnem 2.7.2004 a že žalovaná oznámením ze dne 2.7.2004 konkurenční doložku v souladu s Článkem 5 dodatku pracovní smlouvy ze dne 1.7.2003 zrušila. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 2.12.2005 č.j. 15 C 168/2004-49 žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni 90.000,- Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 1.7.2004 do zaplacení, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 18.975,- Kč k rukám advokáta JUDr. Alexeje Hájka. Soud prvního stupně z výsledků dokazování dovodil, že žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely "ústní" dohodu o ukončení pracovního poměru ke dni 30.6.2004 a že písemnost označená jako "ukončení pracovního poměru" datovaná dnem 30.6.2004 byla již jen stvrzením předchozí ústní dohody; protože se v konkurenční doložce dohodly, že zaměstnavatel může jednostranně zrušit zákaz plynoucí z konkurenční doložky jen po dobu trvání pracovního poměru, nemohla žalovaná platně vypovědět konkurenční doložku až dne 2.7.2004. Žalobkyně má proto právo na sjednanou "jednorázovou kompenzaci". K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 25.10.2006 č.j. 23 Co 315/2006-77 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovodil, že odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je "nesrozumitelné a tím pro odvolací soud nepřezkoumatelné", a uložil soudu prvního stupně, aby se v dalším řízení zaměřil "na správné hodnocení provedených důkazů a z toho vyplývajících skutkových zjištění", zejména aby se zabýval tím, kdy došlo ke shodě účastníků o obsahu dohody o ukončení pracovního poměru a k jakému datu tedy pracovní poměr žalobkyně skončil. Obvodní soud pro Prahu 4 poté rozsudkem ze dne 28.11.2007 č.j. 15 C 168/2004-102 znovu žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni 90.000,- Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 1.7.2004 do zaplacení, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 64.825,- Kč k rukám advokáta JUDr. Alexeje Hájka. Po doplněném dokazování soud prvního stupně opět dospěl k závěru, že se žalobkyně a žalovaná ústně dohodly na skončení pracovního poměru ke dni 30.6.2004, když tvrzení žalované, že se účastnice sice "dohodly na ukončení pracovního poměru, ale nedohodly se na přesném termínu tohoto ukončení, považoval za účelové a nesprávné". Žalobkyně má právo na sjednanou "jednorázovou kompenzaci", neboť žalovaná nemohla od konkurenční doložky odstoupit až 2.7.2004. K odvolaní žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 29.10.2008 č.j. 23 Co 303/2008-126 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení; současně nařídil, aby věc v dalším řízení projednal jiný senát. Vytknul soudu prvního stupně, že nesplnil pokyn zjistit "skutečnosti podstatné pro posouzení sporu mezi účastníky, tj. zda a k jakému datu došlo ke shodnému projevení vůle obou stran" k ukončení pracovního poměru dohodou, když "z projevů vůle vyplynulo, že vůle žalobkyně ke skončení pracovního poměru se vázala na den 30.6.2004 a vůle žalované k 2.7.2004" a soud prvního stupně se s rozhodnými hledisky ustanovení § 244 zákoníku práce nevypořádal, a že se nezabýval "obsahem a závazky" z konkurenční doložky sjednané v dodatku pracovní smlouvy ze dne 1.7.2003. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby se v dalším řízení zabýval tím, zda a jakým způsobem došlo ke shodnému projevu vůle obou stran k ukončení pracovního poměru, zda žalovaná učinila "nový návrh" na ukončení pracovního poměru ke dni 2.7.2004, zda došlo k jeho doručení podle ustanovení § 266a zákoníku práce a zda přítomnost žalobkyně na pracovišti ve dnech 1.7. a 2.7.2004 "lze posoudit jako výkon její dosavadní práce". Obvodní soud pro Prahu 4 poté rozsudkem ze dne 21.5.2009 č.j. 15 C 168/2004-176 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna žalované zaplatit na náhradě nákladů řízení 134.827,25 Kč k rukám advokáta Mgr. Jakuba Oniska. Žalobkyni se podle soudu prvního stupně "nepodařilo prokázat" uzavření ústní dohody o skončení pracovního poměru ke dni 30.6.2004; její písemný návrh "ukončení pracovního poměru" datovaný k 30.6.2004 nebyl žalovanou akceptován, a proto je třeba návrh učiněný dne 2.7.2004 žalovanou považovat na nový návrh směřující k ukončení pracovního poměru dohodou, který se žalovaná "pokusila" žalobkyni doručit spolu s vypovězením konkurenční doložky (odmítnutím převzetí písemnosti ze strany žalobkyně nastaly účinky doručení). Žaloba proto musela být zamítnuta. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18.11.2009 č.j. 23 Co 471/2009-197 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 130.424,- Kč; v dalším jej potvrdil a rozhodl, že žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Z hlediska skutkového stavu se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že pracovní poměr účastnic neskončil dnem 30.6.2004. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla podle dodatku k pracovní smlouvě ze dne 1.7.2003 oprávněna "jednostranně zkrátit nebo zrušit zákaz" ze sjednané konkurenční doložky a že žalovaná doručila žalobkyni zrušení tohoto zákazu dne 2.7.2004, není pro věc již významné zjištění, zda pracovní poměr účastnic skončil dohodou dne 2.7.2004 nebo až dnem 31.7.2004, kdy uplynula výpovědní doba podle výpovědi žalobkyně z pracovního poměru z května 2004. Žalobkyně proto nemá na požadované plnění právo. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že ke skončení pracovního poměru účastnic došlo již dnem 30.6.2004, neboť se žalovanou dne 31.5.2004 shodla na obsahu ústní dohody o rozvázání pracovního poměru právě ke dni