21 Cdo 4421/2008 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4421/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 12. 2009 Spisová značka:21 Cdo 4421/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.4421.2008.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4421/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. H., zastoupeného advokátem, proti žalované S. v. T., a.s., zastoupené advokátem, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 17 C 59/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. května 2008, č. j. 16 Co 105/2008-100, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 23. 11. 2006 žalovaná sdělila žalobci, že s ním podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. f) zák. práce rozvazuje pracovní poměr výpovědí z důvodu „závažného porušení pracovní kázně“, kterého se žalobce dopustil tím, že ke dni výpovědi „vynechal 3 směny bez udání důvodu, a to ve dnech 7. 11., 9. 11. – 10. 11. 2006“. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu odůvodnil zejména tím, že se žádného závažného porušení pracovní kázně nedopustil. Dne 7. 11. 2006 „nemohl absentovat v práci, neboť s vědomím a na příkaz zaměstnavatele byl nucen navštívit obvodní lékařku MUDr. B. a zajít si na žádost zaměstnavatele pro potvrzení o zdravotním stavu“. Obdržel potvrzení, že „ze zdravotních důvodů nemůže stávající práci vykonávat“. Toto potvrzení dne 8. 11. 2006 předal na personálním oddělení. Téhož dne s mistrem Ch. rovněž „domluvil, že si na zbývající dny tedy čtvrtek 9. 11. 2006 a pátek 10. 11. 2006 vezme dovolenou“; tuto dovolenou mu mistr Ch. schválil. Žalované také „předložil zdravotní posudek MUDr. V. H. ze dne 5. 6. 2006, dle kterého žalobce není schopen práce kaliče-elektrotechnika, není schopen noční práce a není schopen práce v riziku hluku, ze zdravotních důvodů není dále schopen práce po nerovném terénu, lezení po výškách a po žebříku“; je schopen pouze lehké fyzické práce, a to nestresující. Třebaže žalobce žádal žalovanou o přeložení na práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu, žalovaná tak nikdy neučinila. Okresní soud ve Frýdku – Místku rozsudkem ze dne 23. 10. 2007, č. j. 17 C 59/2007-72, žalobu zamítl a rozhodl, že „žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 21.421,- Kč“ k rukám advokáta. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že „bylo zcela nepochybně prokázáno, že ve dnech 7., 9. a 10. 11. 2006“ se žalobce „bez jakéhokoliv vysvětlení do zaměstnání nedostavil“. To žalobce nepopřel a rovněž připustil, že nežádal na tyto dny o dovolenou. Pouze „předpokládal, že mu na tyto dny bude psána dovolená“. Potřebný výpis ze zdravotní dokumentace si žalobce vyzvedl od MUDr. B. již 7. 11. 2006 a nic mu nebránilo v tom, aby již téhož dne navštívil s tímto výpisem závodní lékařku, což neučinil. Na pracoviště se nedostavil a ani nesdělil důvod své nepřítomnosti. Dne 8. 11. 2006 sice obdržel od nadřízeného propustku k návštěvě lékaře, ale 9. a 10. 11. 2006 do práce opětovně bez omluvy nepřišel. Toto chování žalobce soud prvního stupně posoudil jako „závažné porušení pracovní kázně“.   K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. 5. 2008, č. j. 16 Co 105/2008-100, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že určil, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci přípisem žalované ze dne 23. 11. 2006 je neplatná, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudy obou stupňů 42.075,- Kč k rukám advokáta. Nesouhlasil s názorem soudu prvního stupně, že „žalovaná žalobci zcela oprávněně vykázala za dny 7., 9. a 10. 11. 2006 neomluvenou absenci“. Připomněl, že již „dne 27. 5. 2004 dala žalovaná žalobci výpověď z pracovního poměru podle § 46 odst. 1 písm. d) zák. práce“ s odůvodněním, že „žalobce podle lékařského posudku závodního lékaře není způsobilý konat dále dosavadní práci“ a že žalovaná pro něj nemá jinou vhodnou práci. Tato výpověď byla pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2005, č. j. 23 Co 107/2005-58,  určena za neplatnou s odůvodněním, že „záznam z lékařské prohlídky ze dne 3. 5. 2004, ze které žalovaná při podání výpovědi vycházela, nesplňuje formální požadavky ve smyslu § 46 odst. 1 písm. d) zákoníku práce“. Dne 5. 6. 2006 vystavila závodní lékařka MUDr. H. žalobci potvrzení pro žalovaného, že „není schopen práce kaliče – elektromechanika, není schopen noční práce, není schopen v riziku hluku, ze zdravotních důvodů není schopen práce po nerovném terénu, lezení po výškách a po žebříku apod., je schopen jen lehké fyzické práce nestresující“. Žalovaná mohla podle ustanovení § 35 odst. 1 písm. a) zák. práce po žalobci vyžadovat pouze takové práce, které spadají do rámce sjednaného druhu práce „pracovník elektroúdržby a automatizace a kalič“. Jakékoliv jiné práce mohly být konány teprve na základě dohody o změně pracovní smlouvy nebo za splnění podmínek ustanovení § 37 popř. § 38 zák. práce. Vzhledem k tomu, že zaměstnavatel je podle ustanovení § 133 odst. 1 písm. a) zák. práce povinen nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával práce, jejichž výkon by neodpovídal jeho schopnostem nebo zdravotní  způsobilosti, uzavřel, že odmítnutí výkonu práce zaměstnancem, byť dohodnuté v pracovní smlouvě, pro jejíž výkon není zdravotně způsobilý, není porušením pracovní kázně a proto ani důvodem pro výpověď z pracovního poměru pro porušení pracovní kázně. V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalovaný závěr odvolacího soudu o tom, že nepřítomnost žalobce v práci není neomluvenou absencí s ohledem na jeho zdravotní stav, pro který není schopen tuto práci vykonávat, považuje za zcela nesprávný. Připomíná, že žalovaný (po návratu žalobce do zaměstnání) „okamžitě poslal žalobce na vyšetření k závodní lékařce právě z důvodu, aby mohl zjistit zdravotní stav zaměstnance a posoudit, zda je schopen vykonávat práci sjednanou v pracovní smlouvě“, nebo jestli bude možné žalobce, s ohledem na jeho aktuální zdravotní stav, převést jej na jinou pro něho vhodnou práci. Žalobce však podle pokynů žalovaného – zaměstnavatele – „závodního lékaře ve dnech 7., 8., 9. a 10. nenavštívil“ a naopak zcela svévolně do zaměstnání nedocházel. Porušením těchto základních povinností zaměstnance znemožnil žalovanému – zaměstnavateli – „učinit jakékoliv další personální rozhodnutí, kterým mohlo být ať již převedení na jinou vhodnou práci podle § 37 zákoníku práce, nebo výpověď z pracovního poměru ve smyslu § 46 odst. 1 písm. d) zákoníku práce“. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Žalobce ve vyjádření k dovolání namítl, že žalovaný v dovolání uvádí nepravdivé údaje a že od chvíle, kdy se mu zhoršil zdravotní stav, má se žalovaným – zaměstnavatelem – dlouhodobé problémy. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený měnící rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů v tomto směru dovolatel nezpochybňuje), že na základě pracovní smlouvy ze dne 31. 1. 2000 žalobce pracoval u žalované jako „pracovník elektroúdržby a automatizace“, místo výkonu práce bylo sjednáno K.; ve skutečnosti však pracoval jako kalič. Předchozí výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) zák. práce byla rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2005, č. j. 23 Co 107/2005-58, určena za neplatnou, protože záznam z lékařské prohlídky ze dne 3. 5. 2004 nesplňoval formální požadavky lékařského posudku o dlouhodobé nezpůsobilosti konat dále dosavadní práce. Žalobce poté vykonával práci uklízečky. Dne 5. 6. 2006 vystavila závodní lékařka žalobci potvrzení pro zaměstnavatele, podle kterého žalobce „není schopen práce kaliče – elektromechanika, není schopen noční práce, není schopen v riziku hluku, ze zdravotních důvodů není schopen práce po nerovném terénu, lezení po výškách a po žebříku apod.