21 Cdo 4509/2018 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4509/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 10. 2019 Spisová značka:21 Cdo 4509/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.4509.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Konkurenční doložka Náhrada škody zaměstnavatelem Neplatnost právního úkonu Dotčené předpisy:§ 310 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.07.2013 § 310 odst. 2 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.07.2013 § 39 předpisu č. 40/1964Sb. ve znění do 31.12.2013 § 19 odst. d předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.07.2013 § 18 odst. 2 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.07.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 12. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4509/2018-266 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce M. Ch., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Vladimírem Kubátem, advokátem se sídlem v Praze, Radlická č. 1031/42, proti žalované Gabriele Burzové, se sídlem v Praze 6, Veleslavínská č. 39/48, insolvenční správkyni dlužníka MADISON, spol. s r. o. se sídlem v Praze 2, Rumunská č. 25, IČO 43870007, o 208 591 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 43 C 163/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2018 č. j. 30 Co 78/2018-200, takto: I. Dovolání žalobce proti rozsudku městského soudu ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. října 2017 č. j. 43 C 163/2016-154, opravený usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. prosince 2017 č. j. 43 C 163/2016-173, v části, v níž byla zamítnuta žaloba co do částky 8 689 Kč s příslušenstvím, a ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů se odmítá. II. Rozsudek městského soudu ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. října 2017 č. j. 43 C 163/2016-154, opravený usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. prosince 2017 č. j. 43 C 163/2016-173, v části, v níž byla zamítnuta žaloba co do částky 96 600 Kč s příslušenstvím, a ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. října 2017 č. j. 43 C 163/2016-154, opravený usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. prosince 2017 č. j. 43 C 163/2016-173, v rozsahu, v němž byla zamítnuta žaloba co do částky 96 600 Kč s příslušenstvím, a ve výroku o náhradě nákladů řízení se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 19. 9. 2016 domáhal, aby mu žalovaný MADISON, spol. s r. o. zaplatil 9 595 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení od 3. 4. 2014 do zaplacení „představující dlužnou mzdu za měsíce červenec a srpen roku 2013“, a na peněžitém plnění z konkurenční doložky 198 996 Kč s 8,05 % úroky z prodlení z částek a za dobu, jež specifikoval. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že byl u žalovaného na základě pracovní smlouvy zaměstnán od 7. 1. 2013 do 31. 8. 2013, že žalovaný vydal mzdový výměr ze dne 1. 2. 2013 s účinností ode dne 1. 2. 2013, kterým stanovil žalobci základní měsíční hrubou mzdu ve výši 40 000 Kč, mzdový výměr ze dne 27. 5. 2013 s účinností ode dne 1. 6. 2013, kterým stanovil žalobci základní měsíční hrubou mzdu ve výši 30 000 Kč, a mzdový výměr ze dne 8. 7. 2013 s účinností ode dne 8. 7. 2013, kterým stanovil žalobci základní měsíční hrubou mzdu ve výši 15 000 Kč. Uvedl, že žalovaný neprokázal, že by žalobce seznámil se mzdovým výměrem ze dne 8. 7. 2013, a že proto není vůči němu tento mzdový výměr „platný a účinný“. Protože žalovaný při stanovení mzdy za měsíc červenec a srpen 2013 nevycházel z „naposledy platného a účinného mzdového výměru“, náleží žalobci dlužná mzda ve výši 906 Kč za měsíc červenec a 8 689 Kč za měsíc srpen. Žalobce dále uvedl, že v pracovní smlouvě ze dne 1. 2. 2013, představující změnu původní pracovní smlouvy ze 4. 1. 2013, byla v čl. VI. sjednána konkurenční doložka, kterou se smluvní strany dohodly, že zaměstnanec nesmí po dobu 12 celých kalendářních měsíců následujících po měsíci, ve kterém smlouva skončila, v určené územní oblasti vykonávat „na vlastní a/nebo cizí účet činnost, která je předmětem této smlouvy, a/nebo jakoukoli jinou činnost, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání zaměstnavatele“, přičemž žalobce byl touto konkurenční doložkou vázán a byl nucen odmítnout nabídky zaměstnání „v oblasti činnosti žalovaného“, a že mu proto vznikl za období ode dne 1. 9. 2013 do dne 31. 8. 2014 nárok na peněžité plnění ve výši 198 996 Kč (v měsíční výši 16 583 Kč). Obvodní soud pro Prahu 2 – poté, co usnesením ze dne 9. 10. 2017 č. j. 43 C 163/2016-152 řízení co do částky 906 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení od 3. 4. 2014 do zaplacení zastavil (z důvodu zpětvzetí žaloby v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení dlužné mzdy za měsíc červenec 2013) – rozsudkem ze dne 9. 10. 2017 č. j. 43 C 163/2016-154, opraveným usnesením ze dne 11. 12. 2017 č. j. 43 C 163/2016-173, žalobu zamítl a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 68 534,40 Kč. Dospěl k závěru, že mzdový výměr ze dne 8. 7. 2013 je nutné ve smyslu ustanovení § 334 odst. 3 zákoníku práce považovat za řádně doručený, neboť žalobce odmítl jeho převzetí, a že mu proto byla na základě tohoto mzdového výměru stanovena mzda za měsíc srpen 2013 ve správné výši. Shledal, že nárok na peněžité vyrovnání, kterého se žalobce domáhal na základě uzavřené konkurenční doložky obsažené v dokumentu označeném jako pracovní smlouva ze dne 1. 2. 2013, kterým došlo ke změně původně uzavřené pracovní smlouvy ze dne 4. 1. 2013, je neoprávněný, neboť ujednání o konkurenční doložce zcela postrádá závazek zaměstnavatele o tom, že zaměstnanci poskytne přiměřené peněžité vyrovnání za každý měsíc plnění závazku, takže odporuje zákonu ve smyslu ustanovení § 19 písm. d) zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2013. Dodal, že dohoda o konkurenční doložce nebyla platně sjednána ani v pracovní smlouvě uzavřené dne 4. 1. 2013, neboť i v této zcela absentoval závazek zaměstnavatele o poskytnutí přiměřeného peněžitého vyrovnání zaměstnanci za každý měsíc plnění závazku. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 4. 2018 č. j. 30 Co 78/2018-200 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým byla zamítnuta žaloba co do částky 8 689 Kč s příslušenstvím, a ve výroku o zamítnutí žaloby o zaplacení 198 996 Kč s příslušenstvím co do částky 96 600 Kč s příslušenstvím potvrdil, jinak jej v tomto výroku „ohledně částky 102 396 Kč se zbývajícím příslušenstvím“ zrušil (z důvodu zpětvzetí žaloby v této části) a v tomto rozsahu řízení zastavil; současně uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 91 379 Kč k rukám advokáta Mgr. Roberta Tschöpla. Odvolací soud ve vztahu k nároku žalobce na doplatek mzdy za měsíc srpen 2013 shledal, že závěry soudu prvního stupně ohledně doručení mzdového výměru ze dne 8. 7. 2013 žalobci jsou správné. Uvedl, že příkazem Oblastního inspektorátu práce pro hlavní město Prahu ze dne 20. 2. 2015 č. j. 3438/3.30/15-3 byl žalovaný shledán vinným ze spáchání v něm popsaných deliktů, avšak tyto nespočívaly v nedoručení mzdového výměru ze dne 8. 7. 2013 žalobci, a že soud není vázán výkladem, který je obsažen ve sdělení Oblastního inspektorátu pro hlavní město Prahu ze dne 2. 4. 2014, neboť tu nejde o rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 135 občanského soudního řádu. Ve vztahu k žalobcem požadovanému plnění z konkurenční doložky obsažené v pracovní smlouvě dovodil shodně se soudem prvního stupně, že tato doložka je pro absenci podstatné náležitosti – ujednání o peněžitém vyrovnání náležejícím zaměstnanci po dobu plnění jeho závazku – absolutně neplatná ve smyslu ustanovení § 19 písm. d) zákoníku práce (ve znění účinném ke dni 1. 2. 2013), avšak dodal, že v případě, že se zaměstnanec řídil neplatnou dohodou o konkurenční doložce, a proto skutečně nevykonával po sjednanou dobu (nebo po část sjednané doby) po skončení pracovního poměru výdělečnou činnost, která byla předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která měla vůči němu soutěžní povahu, a že mu tím vznikla majetková újma, je nepochybné, že taková majetková újma představuje na straně zaměstnance škodu. Poté, co na základě tohoto právního názoru odvolací soud poučil žalobce a vyzval jej podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu, aby doplnil svá tvrzení o tom, jaká konkrétní škoda mu vznikla a že se tak stalo v příčinné souvislosti s neplatnou konkurenční dol