21 Cdo 4543/2014 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4543/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 11. 2015 Spisová značka:21 Cdo 4543/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.4543.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odporovatelnost Znalecký posudek Dokazování Znalci Cena Dotčené předpisy:§ 127 o. s. ř. § 127a o. s. ř. § 187 odst. 3 o. s. ř. § 191d odst. 3 o. s. ř. § 42a obč. zák. § 38 odst. 1 předpisu č. 292/2013Sb. ve znění od 01.01.2014 § 70 odst. 2 předpisu č. 292/2013Sb. ve znění od 01.01.2014 § 13 odst. 2 až 6 předpisu č. 37/1967Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:22. 1. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4543/2014 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce JUDr. F. V., advokáta se sídlem v Praze 5 – Stodůlkách, Husníkova č. 2080/8, zastoupeného JUDr. Kateřinou Součkovou, advokátkou se sídlem v Jičíně – Valdickém Předměstí, Šafaříkova č. 161, proti žalované D. F. (dříve N.), zastoupené Mgr. Janem Junkem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Havlíčkova č. 1043/11, o neúčinnost kupních smluv, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 9 C 122/2007 a 9 C 123/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. července 2014 č. j. 5 Co 665/2014-494, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 22. srpna 2013 č. j. 9 C 122/2007-384 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Českém Krumlově k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobami podanými u Okresního soudu v Českém Krumlově dne 19. 4. 2007 se žalobce domáhal, aby bylo určeno, že jsou vůči němu právně neúčinné „kupní smlouva ze dne 28. dubna 2004 registrovaná u Katastrálního úřadu v Českém Krumlově pod sp. zn. V-1173/2004, kterou I. N. prodala nemovitosti uvedené v této kupní smlouvě nacházející se v kat. území F., obec P. V., okres Č. K., vše vedeno na listu vlastnictví č. 193 u Katastrálního úřadu v Českém Krumlově žalované“ a „kupní smlouva ze dne 28. dubna 2004 registrovaná u Katastrálního úřadu v Českém Krumlově pod sp. zn. V-1172/2004, kterou manželé J. a I. N. prodali nemovitosti uvedené v této kupní smlouvě nacházející se v kat. území F., obec P. V., okres Č. K., vše vedeno na listu vlastnictví č. 193 u Katastrálního úřadu v Českém Krumlově žalované“. Žaloby zdůvodnil zejména tím, že s matkou žalované I. N. uzavřel smlouvu o právní pomoci č. 5/2004 ze dne 9. 2. 2004, na jejímž základě jí poskytl právní pomoc spočívající v zastoupení při jednání před Okresním soudem Praha – západ ve věci sp. zn. 5 C 308/2002, a smlouvu o právní pomoci č. 6/2004 ze dne 8. 3. 2004, na jejímž základě jí poskytl právní pomoc spočívající v zastoupení při jednání před Okresním soudem Praha – západ ve věci sp. zn. 5 C 1482/2003, že na základě těchto smluv poskytl právní pomoc i otci žalované J. N. a že rodiče žalované žalobci nezaplatili za „právní zastoupení“ žádnou odměnu ani zálohu, a to ani poté, co prodali dům v R. u P., přestože během „právního zastoupení“ neustále utvrzovali žalobce, že odměnu uhradí. Žalobce se dozvěděl, že rodiče žalované v době zastoupení bez vědomí žalobce dne 28. 4. 2004 „v úmyslu vyhnout se případnému hrazení svých pohledávek“ odporovanými kupními smlouvami převedli uvedené nemovitosti na žalovanou, a domnívá se, že se jednalo o fiktivní převod, neboť žalovaná v době koupě „nedisponovala finanční částkou rovnající se kupní ceně“, rodiče žalované po získání kupní ceny neuhradili žalobci „ničeho na záloze za právní zastoupení“ s tvrzením, že nemají žádné peníze a že zálohu uhradí až z prodeje domu v R. u P., po prodeji tohoto domu nic neuhradili ani z těchto získaných finančních prostředků a zbylé peníze po uhrazení svých dluhů věnovali dceři na zařízení provozovny v Praze 2. Žalobce má za to, že kupní smlouva, kterou I. N. převedla na žalovanou pozemky parc. č. 323/1 a parc. č. 437/1 v katastrálním území F., a kupní smlouva, kterou manželé J. N. a I. N. převedli na žalovanou dům v katastrálním území F., zkracují uspokojení vymahatelné pohledávky žalobce vůči manželům J. a I. N., kteří nemají jiný majetek, z něhož by bylo možné ji uspokojit, že byly uzavřeny mezi dlužníky a osobou jim blízkou v posledních třech letech a že nepřichází v úvahu, že by žalovaná, která bydlí s rodiči v jednom domě a v jednom bytě, nemohla poznat jejich úmysl zkrátit věřitele. Okresní soud v Českém Krumlově – poté, co usnesením ze dne 8. 8. 2007 č. j. 9 C 122/2007-19 rozhodl o spojení obou věcí ke společnému řízení – rozsudkem ze dne 14. 10. 2010 č. j. 9 C 122/2007- 113 žalobám vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 17.696,50 Kč. Vycházel ze zjištění, že žalobce uzavřel s rodiči žalované I. N. a J. N. smlouvy o „právním zastupování“, na jejichž základě mu vznikl nárok na odměnu, která nebyla dlužníky zaplacena, že platebním rozkazem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. 8. 2006 č. j. 30 Ro 464/2006-6 bylo J. N. uloženo zaplatit žalobci 250.240,- Kč s úroky z prodlení a náklady řízení a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. 3. 2009 č. j. 7 C 306/2007-30 byla I. N. uložena povinnost zaplatit žalobci 214.550,- Kč s úroky z prodlení a náklady řízení, že dne 28. 4. 2004 I. N. jako prodávající a žalovaná jako kupující uzavřely kupní smlouvu, jejímž předmětem byly nemovitosti – pozemky parc. č. 323/1 o výměře 3.131 m2 a parc. č. 437/1 o výměře 515 m2 v katastrálním území F., s právními účinky vkladu ke dni 28. 4. 2004, že kupní smlouvou uzavřenou mezi J. N. a I. N. jako prodávajícími a žalovanou jako kupující byl na žalovanou převeden dům č. p. 58 na stav. parc. č. 57 v katastrálním území F., s právními účinky vkladu ke dni 28. 4. 2004, že kupní cena nebyla použita na zaplacení dluhu vůči žalobci a že žalované byla známa finanční situace dlužníků, a to včetně dluhů. Dospěl k závěru, že kupní smlouvy uzavřené mezi dlužníky a žalovanou jsou právními úkony, které zkracují uspokojení žalobcovy vymahatelné pohledávky, že tyto právní úkony byly učiněny v posledních třech letech mezi dlužníky a osobou jim blízkou (žalovanou), že v řízení nebylo prokázáno, že žalovaná vynaložila s ohledem na okolnosti případu a s přihlédnutím k obsahu právního úkonu dlužníka takovou aktivitu, aby úmysl dlužníka zkrátit věřitele, který tu v době odporovaného úkonu musel – objektivně vzato – být, z jejích výsledků poznala nebo aby se o tomto úmyslu dozvěděla, že s ohledem na to, že jde o právní úkon mezi dlužníky a žalovanou jako osobou jim blízkou, se úmysl dlužníka zkrátit věřitele i vědomost blízké osoby o existenci tohoto úmyslu dlužníka předpokládá a že žalovaná neprokázala, že úmysl dlužníka krátit věřitele nemohla v době učinění odporovaného právního úkonu i při vyvinutí náležité pečlivosti rozpoznat. K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 13. 1. 2012 č. j. 5 Co 1334/2011-173 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Shledal, že nebyly zjištěny všechny podmínky pro vyslovení neúčinnosti obou kupních smluv, neboť soud prvního stupně se nezabýval „časovými souvislostmi“, které uvádí žalovaná, ač z obsahu spisu vyplývaly, případně vyplývat měly, protože se jedná o skutečnosti, které musí být vzaty v úvahu a které jsou rozhodné nejen při posuzování, zda žalovaná mohla rozpoznat úmysl svých rodičů krátit věřitele, ale především pro závěr, zda kupní smlouvy jsou vůbec právními úkony, které zkracují možnost uspokojení věřitele, a vytknul soudu prvního stupně, že nebylo zjištěno nejen to, jaká byla obvyklá cena nemovitostí ke dni, k němuž nastaly účinky vkladu vlastnického práva žalované do katastru nemovitostí, ale nebylo objasněno ani to, zda, kdy a komu byla zaplacena dohodnutá kupní cena a jak vysoká byla pohledávka ze smlouvy o úvěru zajištěná zástavním právem na předmětných nemovitostech. Zdůraznil, že, měla-li být uspokojena úvěrová pohledávka ze zástavy, je k výši této pohledávky třeba přihlédnout také při posuzování toho, zda dlužníkům byla za jejich nemovitost poskytnuta „jinak (kromě kupní ceny) přiměřená (rovnocenná) náhrada“. Uložil soudu prvního stupně, aby se dříve, než bude posuzovat otázku vědomosti osoby blízké o úmyslu dlužníka zkrátit věřitele, zabýval otázkou, zda je vůbec možno považovat předmětné kupní smlouvy za právní úkony zkracující možnost uspokojení věřitele ve smyslu ustanovení § 42a občanského zákoníku, a teprve v kladném případě posuzoval, zda je splněna i podmínka vědomosti osoby blízké o tomto úmyslu, jejíž splnění sice zákon předpokládá, avšak osoba b