21 Cdo 4810/2010 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4810/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 3. 2011 Spisová značka:21 Cdo 4810/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.4810.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vady podání Žaloba Dotčené předpisy:§ 79 odst. 1 o. s. ř. § 43 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 3. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4810/2010 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. T., zastoupeného Doc. JUDr. Milanem Kindlem, CSc., advokátem se sídlem v Chomutově, Zborovská č. 1931, proti žalovanému Palivovému kombinátu Ústí, státnímu podniku se sídlem v Ústí nad Labem, IČ 00007536, zastoupenému Mgr. Jakubem Kučerou, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Mírové nám. č. 3428/5A, o neplatnost výpovědi, náhradu mzdy, úpravu posudku o zaměstnání a o úpravu potvrzení o zaměstnání, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 9 C 339/92, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. května 2010 č. j. 14 Co 371/2008-300, takto: Rozsudek krajského soudu ve výroku a), jímž byl změněn rozsudek okresního soudu ve výroku I. tak, že se žaloba na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, doručené žalobci dne 27.3.1991, zamítá a ve výroku b), jímž byl změněn rozsudek okresního soudu ve výroku II. tak, že se žaloba o zaplacení částky 62.020,- Kč zamítá, a rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 27. června 2008 ve výrocích I. a II. se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Mostě k dalšímu řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 27.3.1991 žalovaný (jeho právní předchůdce) sdělil žalobci, že s ním rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce, neboť „v rámci k. p. DÚK došlo k organizačním změnám, v důsledku kterých byla Vámi dosud vykonávaná funkce zrušena“. Protože žalobce odmítl zařazení ve funkci „mistra III na úseku Pc Úpravny uhlí Herkules“, je dán důvod k výpovědi z pracovního poměru „v souladu s § 45 zák. práce“ . Žalobce v žalobě podané dne 17.2.1992 „ve věci mzdových náhrad, námitek proti obsahu potvrzení o zaměstnání a prac. posudku z titulu neplatnosti skončení pracovního poměru a neplatnosti výpovědi“ uvedl, že dnem 30.6.1991 s ním zaměstnavatel skončil pracovní poměr v ochranné době, neboť dne 26.6.1991 „byl objednán k hospitalizaci“, „pracovní neschopnost začala 10.7.1991 a skončila 14.12.1991“ a „tím odůvodňuji toto podání v zákonné dvouměsíční lhůtě ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit uvedeným rozvázáním“. Dále namítal, že „zařazení do funkce mistra III neodmítl“, že zaměstnavatel měl možnost jej i dále zaměstnávat, a dovodil, že „organizace nepostupovala v souladu se zák. práce a výpověď je neplatná“. Navrhoval, aby žalovanému byla uložena povinnost mu „platit od 1.7.1991 měsíčně částku ve výši, kterou soud zjistí, minimálně ve výši 6.700,- Kč, včetně příslušenství“, aby soud „určil, že organizace je povinna upravit prac. posudek“, a aby soud „určil, že organizace je povinna upravit potvrzení o zaměstnání tím, že doplní všechny předtištěné rubriky ve smyslu zjištění soudu při posuzování mzdových nároků, druhu práce, povolání-funkce a doby zaměstnání, v první pracovní kategorii“. Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 27.6.2008 č. j. 9 C 339/92- 207 (I.) žalobě na neplatnost výpovědi z pracovního poměru „dané dne 27.3.1991 státním podnikem Doly a úpravny Komořany“ vyhověl, rozhodl, že (II.) žalovaný je povinen zaplatit žalobci 62.020,- Kč, že (III.) „v části, v níž se žalobce domáhal vyššího peněžitého plnění“, se žaloba zamítá, že (IV.) v části, v níž se žalobce domáhal stanovení povinnosti upravit pracovní posudek a upravit potvrzení o zaměstnání, se žaloba zamítá a rozhodl, že (V.) žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že „v daném případě byl dán návrh na ústavní ošetření ještě před tím, než začala běžet výpovědní doba (11.4.1991)“, a že tedy „výpovědní doba tak začala běžet až po skončení pracovní neschopnosti dne 14.12.1991 a žaloba tak byla podána včas“. Zabývaje se samotnou výpovědí poukázal na okolnost, že „výpověď je značně neurčitá v označení subjektu, který ji činí“, a „pochybnosti budí i nejasný odkaz na k. p. DÚK v textu výpovědi, jakož i použitý matoucí hlavičkový papír“. Vzhledem k tomu soud prvního stupně dovodil, že „výpověď, kterou dal subjekt Doly a úpravny Komořany, státní podnik, žalobci, je natolik neurčitá a matoucí, že z ní nelze jednoznačně výkladem dovodit, že ji činil právě subjekt Doly a úpravny Komořany, státní podnik“. Protože je výpověď neplatná, přísluší žalobci náhrada mzdy ve smyslu ustanovení § 61 odst. 1, 2 zák. práce. Protože se žalobce o pracovním posudku a o potvrzení o zaměstnání dozvěděl 2.8.1991 a žaloba byla podána až 17.2.1992, byla žaloba podána až po uplynutí prekluzivní lhůty, ale „i kdyby však byla podána včas, musel by ji soud zamítnout pro předčasnost s ohledem na neplatné rozvázání pracovního poměru“. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6.5.2010 č.j. 14 Co 371/2008-300 změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žaloba na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, doručené žalobci dne 27. 3. 1991 se zamítá, ve výroku II. tak, že se zamítá žaloba na zaplacení částky 62.020,- Kč, že ve výroku III. se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje a že ve výroku IV. a V. se rozsudek okresního soudu zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací k dalšímu řízení. Odvolací soud zdůraznil, že „nemá žádné pochybnosti o tom, že žalobce byl zaměstnancem podniku Doly a úpravny Komořany, státního podniku, a tento podnik jako jeho zaměstnavatel, zastoupený náměstkem pro personální a sociální práci dal žalobci výpověď“. Jeho právním nástupcem - jak rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 7.2.2008 č.j. 9 C 339/92-178 - se potom stal žalovaný Palivový kombinát Ústí s.p., na něhož přešla spolu s převáděným majetkem všechna práva, závazky a pohledávky, které se vztahovaly k převáděnému majetku. Odvolací soud dále dovodil, že žalobce se svou žalobou podanou dne 17.2.1992 domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost a) platit mu měsíčně částku ve výši, kterou soud zjistí, minimálně 6.700,- Kč s příslušenstvím do doby, kdy mu organizace umožní pokračovat v práci, b) upravit pracovní posudek tak, že bude vypuštěna první a třetí věta a další část posudku, a c) upravit potvrzení o zaměstnání tím, že doplní předtištěné rubriky. I když z žalobního tvrzení vyplývá, že žalobce je přesvědčen, že s ním byl neplatně rozvázán pracovní poměr, „je nutno zdůraznit, že žalobce se touto žalobou nedomáhal určení neplatnosti výpovědi“. Poprvé – jak odvolací soud dále dovozuje - vznesl požadavek na určení neplatnosti výpovědi podáním došlým soudu prvního stupně dne 23.2.1993, „z něhož však nebylo zcela jednoznačně možné dospět k závěru, že rozšiřuje svůj návrh o další nárok“, „až teprve při jednání u okresního soudu, které se konalo dne 16.12.1999, jednoznačně rozšířil žalobu o požadavek na určení, že výpověď je neplatná“. Odvolací soud však vycházel ze závěru, že žalobce „poprvé učinil předmětem sporu určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru podáním došlým okresnímu soudu dne 23.2.1993, byť bylo toto podání zcela neurčité a okresní soud měl žalobce vést k odstranění jeho vad“. Dále zdůraznil, že „s ohledem na hospitalizaci žalobce v ochranné lhůtě od 26. 6. 1991 a následnou pracovní neschopnost do 14.12.1991 skončil pracovní poměr žalobce až dne 18.12.1991 (§ 48 odst. 2 zák. práce)“. Za těchto okolností by tedy žalobce „podal žalobu včas, pokud by uplatnil nárok na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru nejpozději dne 18.2.1992“, avšak ve skutečnosti tak učinil až podáním doručeným soudu prvního stupně dne 23.2.1993. Protože žalobě na neplatnost výpovědi nebylo vyhověno, nemá „jakýkoliv požadavek žalobce na náhradu mzdy zákonnou oporu“. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně vycházel z nesprávného závěru o neplatnosti rozvázání pracovního poměru, „je třeba, aby znovu posoudil tyto nároky žalobce již z hlediska závazného právního závěru krajského soudu“. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání do výroků, jimiž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně a byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti výpovědi a o náhradu mzdy. Namítal, že odvolací soud nemohl sám připustit změnu žalobního návrhu a neměl rozhodovat ve věci, protože tato okolnost, kdy „nevyvodil zákonem a zásadou dvojinstančnosti požadované procesní důsledky ze zjištění, že soud prvního stupně rozhodl