21 Cdo 493/2009 — Nejvyšší soud

21 Cdo 493/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 2. 2011 Spisová značka:21 Cdo 493/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.493.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zadržovací právo Dotčené předpisy:§ 175 odst. 1 obč. zák. ve znění do 06.09.2004 § 176 odst. 1 obč. zák. ve znění do 06.09.2004 § 177 odst. 1, 2 obč. zák. ve znění do 06.09.2004 § 180 odst. 1 obč. zák. ve znění do 06.09.2004 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 3. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 493/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně BOCA, s.r.o. se sídlem v Praze 3 - Vinohradech, Hradecká č. 92/18, IČO 44795343, zastoupené JUDr. Lukášem Kuboněm, advokátem se sídlem v Chotči č. 64, proti žalované MORAVOLEN TRADE a.s. se sídlem v Sudkově č. 293, IČO 25364464, zastoupené JUDr. Jiřím Žákem, advokátem se sídlem v Šumperku, Masarykovo náměstí č. 3125/11, o vydání věcí, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 18 C 250/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 14. srpna 2008 č.j. 69 Co 254/2008-647, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 2.8.2005 - poté, co vzala žalobu zčásti zpět a co změnila žalobu se souhlasem soudu prvního stupně - domáhala, aby jí žalovaná vydala věci, které posléze označila v podání ze dne 12.4.2006. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že měla od žalované od roku 2001 pronajatou výrobní halu v jejím areálu v S. až do 30.4.2004 a že žalovaná "po skončení nájmu" uplatnila "ke vneseným strojům" a dalším věcem zadržovací právo, což jí oznámila dopisem ze dne 17.5.2004, doručeným dne 19.5.2004. Po zadržení se žalobkyně "snažila se žalovanou domluvit na způsobu úhrady svého dluhu", posléze však zjistila, že žalovaná začala některé zadržené věci užívat. Žalovaná navíc neumožnila žalobkyni její věci "zinventarizovat" a odvézt, i když s tím dříve souhlasila. Žalobkyně dovozuje, že žalovaná se věcí při zadržení zmocnila "neprávem", popřípadě že zadržovací právo zaniklo vzdáním se práva, když žalovaná vyzvala žalobkyni, aby si věci odvezla. Důvod zániku zadržovacího práva spočívá podle názoru žalobkyně též v tom, že zajištěná pohledávka zanikla započtením, neboť žalobkyně vůči ní uplatnila své pohledávky za žalovanou. Žalovaná potvrdila, že žalobkyni pronajala "nebytové prostory v průmyslovém objektu" v S. a že nájem skončil dnem 30.4.2004 na základě výpovědi, kterou dala žalobkyni "pro neplacení nájemného". K zajištění pohledávky "za nájem nemovitosti a za dodávky materiálu" žalovaná uplatnila vůči žalobkyni "zadržovací právo ve smyslu § 175 a násl. občanského zákoníku" ke "strojům" a k dalším věcem, které měla žalovaná po skončení nájmu "umístěny v budovách ve vlastnictví žalované". Uvedené zadržovací právo dosud nezaniklo. Okresní soud v Šumperku, kterému byla věc podle usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 3.10.2005 č.j. 10 C 242/2005-30 postoupena jako soudu místně příslušnému, rozsudkem ze dne 7.12.2007 č.j. 18 C 250/2005-604 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 6.783,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Žáka a že žalobkyně je povinna zaplatit České republice "na účet Okresního soudu v Šumperku" na náhradě nákladů řízení 22.893,50 Kč. Poté, co zjistil, že předmětné věci, které jsou ve vlastnictví žalobkyně, má u sebe žalovaná, soud prvního stupně z provedených důkazů dovodil, že žalovaná má vůči žalobkyni pohledávku "vyplývající z faktur na dodávku materiálu a na dodávku zboží" v celkové výši 729.426,- Kč, která nezanikla v plném rozsahu započtením, neboť vzájemná pohledávka žalobkyně ji nemohla, jak vyplynulo ze znaleckého posudku Ing. Pavla Míchala, pokrýt. Zadržovací právo žalovaná uplatnila v souladu se zákonem, neboť měla povinnost věci vydat žalobkyni "jako jejich vlastníku", a k zadržení nedošlo neprávem, neboť se u ní nacházely "z toho důvodu, že žalobkyni skončil nájemní poměr a tyto věci tam zůstaly z provozu žalobkyně" a že "bylo jednáno o možnosti jejich odkoupení a zřejmě to bylo i důvodem, proč věci nadále zůstávaly". Zadržovací právo dosud nezaniklo ze žádného z důvodu, které jsou uvedeny v ustanovení § 180 občanského zákoníku. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 14.8.2008 č.j.69 Co 254/2008-647 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 11.424,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Žáka. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně dovodil, že žalobkyně umístila své věci v "průmyslovém areálu" žalované na základě nájemní smlouvy ze dne 20.12.2002 (ve znění dodatku ze dne 30.11.2003), že nájem nebytových prostorů skončil na základě výpovědi žalované ze dne 26.1.2004 dnem 30.4.2004 a že žalovaná má za žalobkyní pohledávku ve výši 729.426,- Kč "jako nezaplacené kupní ceny za prodej zboží". Odvolací soud současně odmítl námitky žalobkyně vznášené proti znaleckému posudku Ing. Pavla Míchala, ztotožnil se se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně týkajícími se vzájemné pohledávky žalobkyně vůči žalované a uzavřel, že zajištěná pohledávka nezanikla (v plném rozsahu) započtením, provedeným žalobkyní. Podle názoru odvolacího soudu žalované vzniklo k předmětným věcem zadržovací právo, které ze žádného z důvodů uvedených v ustanovení § 180 občanského zákoníku nezaniklo; žaloba o vydání věcí je proto neopodstatněná. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá v první řadě, že soudy při posuzování její vzájemné pohledávky vycházely pouze ze znaleckého posudku Ing. Pavla Míchala, který zvolil pro zjištění rozhodných skutečností "nesprávný postup", že se náležitě nevypořádaly s posudkem znalce Ing. Jana Juráně, MBA, předloženým žalobkyní, a že v rozporu se zákonem nepřipustily další dokazování, zejména "revizním" znaleckým posudkem; uvedená pochybení pak vedla k tomu, že vzájemná pohledávka žalobkyně nebyla řádně posouzena ani po stránce právní. Žalobkyně dále dovozuje, že žalovaná se zadržených věcí zmocnila "svémocně", neboť po skončení nájmu "násilně dne 21.5.2004 vykázala žalobkyni z areálu v S. a zmocnila se jejího majetku umístěného v areálu", a že proto zadržovací právo ve smyslu ustanovení § 176 občanského zákoníku platně nevzniklo. Kromě zániku zajištěné pohledávky započtením muselo zadržovací právo zaniknout též "vzdáním se tohoto práva" učiněným žalovanou opakovaně v dopisech ze dne 20.10.2004, 16.11.2004 a 9.12.2004, v nichž žalovaná "velice jasně a zřetelně vyjádřila svou vůli věci již dále nezadržovat". Přípustnost dovolání žalobkyně dovozuje z ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 o.s.ř. Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soud