21 Cdo 4980/2008 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4980/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 3. 2010 Spisová značka:21 Cdo 4980/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.4980.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vady podání Žaloba pro zmatečnost Dotčené předpisy:§ 42 odst. 4 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009 § 43 odst. 1, 2 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009 § 232 odst. 2 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009 § 235a odst. 2 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 3. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4980/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce F. O., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop č. 8, proti žalovanému Mgr. M. H., o ochranu osobnosti, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. února 2007, č. j. 1 Co 386/2006-42, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 65 C 8/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. července 2007, č. j. 11 Cmo 161/2007-11, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. 2. 2007, č. j. 1 Co 386/2006-42, odmítl odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2006, č. j. 34 C 26/2006-34, jímž byla podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuta žaloba na ochranu osobnosti, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vrchní soud – poté, co se vypořádal s námitkou podjatosti vznesenou žalobcem ve vztahu k soudci JUDr. M. V. (tak, že není důvodná) – postupoval podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce přes výzvu a poučení soudu o následcích ve stanovené lhůtě neodstranil vady odvolání; pro nedostatky odvolání (není z něj patrno, v čem je spatřována nesprávnost napadeného usnesení nebo postupu soudu a není v něm uveden odvolací návrh) nelze v odvolacím řízení pokračovat. Proti tomuto usnesení vrchního soudu podal žalobce žalobu pro zmatečnost „pro porušení § 229 odst. 4 o. s. ř.“. Uvedl v ní, že je „podaná se všemi obecnými náležitostmi podanými už v žalobě ze dne 15. února 1999 v příloze“. Namítá, že „do dnešního dne celý státní a soudní systém ČR není schopen rozhodnout rozsudkem, kdo je plátcem zdravotního pojištění, které od 1. 1. 1993 nikdo neplatí, včetně zločinného senátu Ž., který jen okrádá stát o státní plat a podávání žalob označuje za osočování, ač svojí neschopností rozhodovat se podílí na důsledcích 14 miliard dluhů VZP“. Městský soud v Praze – poté, co usnesením ze dne 28. 3. 2007, č. j. 65 C 8/2007-3, žalobci uložil, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení doplnil svou žalobu tak, aby „ve dvojím vyhotovení uvedl, v jakém rozsahu usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 2. 2007, č. j. 1 Co 386/2006-42, napadá, uvedl jednoznačně důvod žaloby, označil důkazy, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, a uvedl, čeho se domáhá“, a poučil ho o následcích neodstranění vad žaloby (§ 43 odst. 2 o. s. ř.) - usnesením ze dne 11. 4. 2007, č. j. 65 C 8/2007-6, žalobu pro zmatečnost odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že žalobce ani podáním ze dne 2. 4. 2007, jímž reagoval na výzvu soudu k odstranění vad žaloby a k jejímu doplnění, žalobu nedoplnil a že nelze pokračovat v řízení, neboť žaloba pro zmatečnost nemá zákonem požadované náležitosti (§ 232 odst. 1 o. s. ř.). K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. 7. 2007, č. j. 11 Cmo 161/2007-11, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že žaloba pro zmatečnost postrádá náležitosti požadované ustanovením § 232 odst. 1 o. s. ř. a že je z tohoto důvodu neprojednatelná; žalobce vady žaloby neodstranil ani do dne rozhodnutí odvolacího soudu. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Vadu řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje v tom, že soud prvního stupně nesplnil povinnost poučit žalobce o způsobu doplnění žaloby. Žalobce jako osoba bez právního vzdělání výzvě soudu prvního stupně k doplnění žaloby a poučení v ní neporozuměl a „ač měl snahu žalobu doplnit, dle názoru soudu se mu to nepodařilo“. Má zato, že poučení o tom, jak doplnění žaloby provést, bylo příliš obecné a pro žalobce nesrozumitelné; jde o procesní pochybení soudu, které nemůže jít k tíži žalobce. Upozorňuje, že i Vrchní soud v Praze ve svém usnesení ze dne 21. 1. 2008, č. j. 11 Cmo 365/2007-30, vyslovil názor, že „i z obsahu soudního spisu je zřejmé žalobcovo neporozumění pokynům soudů k odstranění nedostatků podání, když na ně sice reaguje, ale nesprávným způsobem“. Navrhl, aby dovolací soud usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 7. 2007, sp.zn. 11 Cmo 161/2007, zrušil a „věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání“. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o usnesení, proti němuž je dovolání přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Podle ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání; je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst.1, § 229 odst.2 písm.a) a b) a § 229 odst.3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Žaloba pro zmatečnost musí vedle obecných náležitostí uvedených v ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř. obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (zmatečnosti), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá (srov. § 232 odst. 1 o. s. ř.). Rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, a důvod žaloby (zmatečnosti) mohou být měněny jen po dobu trvání lhůt k žalobě (srov. § 232 odst. 2 o. s. ř.). Neobsahuje-li žaloba pro zmatečnost všechny stanovené náležitosti nebo je-li nesrozumitelná nebo neurčitá, předseda senátu vyzve usnesením toho, kdo ji podal, aby žalobu opravil nebo doplnil; k opravě nebo doplnění žaloby určí lhůtu a toho, kdo podal žalobu, poučí o tom, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (srov. § 235a odst. 2, § 43 odst. 1 o. s. ř.). Není-li žaloba pro zmatečnost přes výzvu předsedy senátu řádně opravena nebo doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne (srov. § 235a odst. 2 a § 43 odst. 2 větu první o. s. ř.). S tvrzením žalobce v dovolání, že soud prvního stupně nesplnil povinnost poučit ho o způsobu doplnění žaloby, neboť poučení o tom, jak doplnění žaloby provést, bylo příliš obecné a nesrozumitelné, dovolací soud nesouhlasí. Cílem úpravy postupu soudu při odstraňování vad podání postupem podle ustanovení § 43 o. s. ř. je dát účastníku možnost, aby, i když je jeho podání (žaloba) nezpůsobilé projednání, tento nedostatek napravil a soud mohl k (po opravě již projednatelnému) podání přihlédnout. Je-li podání, kterým se zahajuje řízení (žaloba), soudem prvního stupně pro nedostatky, jež brání pokračovat v řízení, odmítnuto, účastník podá odvolání a před rozhodnutím odvolacího soudu tyto nedostatky podání (žaloby) odstraní, považuje se podání (žaloba) za bezvadné od počátku a odvolací soud usnesení o odmítnutí podání (žaloby) zruší. Jak vyplývá z obsahu spisu, v posuzovaném případě žalobce v podání ze dne 6. 3. 2007 (doručeném Městskému soudu v Praze dne 8. 3. 2007) soudu sdělil, že podává žalobu pro zmatečnost proti „usnesení Vrchního soudu 1 Co 386/2006-42 ze dne 2. února 2007 doručené 1. 3. 2007 pro