21 Cdo 503/2024 – Nejvyšší soud

21 Cdo 503/2024-924 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně M. Ch., zastoupené Mgr. Lukášem Wimětalem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní č. 388/8, proti žalované Centru služeb pro seniory Kyjov, příspěvkové organizaci se sídlem v Kyjově, Strážovská č. 1095/1, IČO 46937099, zastoupené JUDr. Klárou Alžbětou Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Španělská č. 742/6, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 10 C 347/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. května 2023, č. j. 49 Co 45/2019-781, opravenému usnesením ze dne 21. srpna 2023, č. j. 49 Co 45/2019-798, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Dopisem ze dne 24. 8. 2017 sdělila žalovaná žalobkyni, že s ní rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle ustanovení „§ 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce v platném znění“, neboť „podle rozhodnutí ředitelky č. 1/2017 L. B. ze dne 24. 8. 2017 o organizační změně Centra služeb pro seniory Kyjov, příspěvkové organizace s účinností od 1. 9. 2017 … byla provedena organizační změna za účelem zvýšení efektivnosti práce a snížení nákladů organizace“, v jejímž důsledku „došlo ke zrušení pracovního místa nutričního terapeuta“ a žalobkyně se tak stala pro zaměstnavatelku nadbytečnou. 2. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Hodoníně dne 5. 12. 2017 domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu odůvodnila tím, že dnem 13. 6. 2017 byla založena Odborová organizace Centra služeb pro seniory Kyjov a že žalobkyně je předsedkyní této odborové organizace. Dne 21. 6. 2017 žalovaná předložila odborové organizaci k vyjádření návrh organizačních změn od 1. 8. 2017, které spočívaly též ve zrušení pracovního místa („pozice“) nutričního terapeuta. Přes nesouhlas odborové organizace byly tyto organizační změny u žalované provedeny, a to s účinností ke dni 1. 9. 2017. V návaznosti na „provedení organizačních změn“ žalovaná dopisem ze dne 8. 8. 2017 požádala odborovou organizaci o vyslovení souhlasu s výpovědí danou žalobkyni, odborová organizace dopisem ze dne 21. 8. 2017 s výpovědí vyjádřila nesouhlas. Žalobkyně proto výpověď z pracovního poměru považuje za neplatnou, neboť „mezi důvody, pro které nelze na zaměstnavateli spravedlivě požadovat její další zaměstnávání, nepochybně nepatří osobní antipatie nové ředitelky organizace vůči žalobkyni, ani působení žalobkyně v odborové organizaci“ (jednání žalované vykazuje „známky diskriminace z důvodu činnosti žalobkyně v odborové organizaci“). Bylo-li „smyslem organizační změny snížit platové náklady propuštěním zkušené zaměstnankyně s dvacetiletou praxí a předáním její pracovní náplně nové zaměstnankyni na pozici vedoucí stravovacího úseku, pak se jedná o diskriminaci z důvodu věku“. 3. Žalovaná namítala, že o organizační změně rozhodla po jednání s odbory, s ostatními zaměstnanci a zřizovatelem, Jihomoravským krajem. Zrušením místa nutričního terapeuta došlo k úspoře nákladů na superhrubou mzdu ve výši 40 300 Kč měsíčně, přičemž dosavadní náplň nutriční terapeutky byla rozdělena mezi všeobecnou sestru a lékaře. Odmítá tvrzení žalobkyně, že by na pracovišti docházelo k diskriminaci. Naopak diskriminace se dopouští odborová organizace, která nehájí zájmy zaměstnanců. Má za to, že odborová organizace byla založená pouze k ochraně zájmů „uzavřené skupinky“ zaměstnanců, do které patří žalobkyně. 4. Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 24. 9. 2018, č. j. 10 C 347/2017-476, žalobu na neplatnost výpovědi z pracovního poměru ze dne 24. 8. 2017 zamítl (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 92 422 Kč k rukám advokátky JUDr. Kláry Alžběty Samkové, Ph.D. (výrok II). Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) ze zjištění, že žalobkyně na základě pracovní smlouvy ze dne 2. 1. 1997, v průběhu pracovního poměru změněné, pracovala u žalované jako nutriční terapeutka; současně u žalované od 1. 1. 2007 (na základě další změny pracovní smlouvy) vykonávala funkci vedoucí stravovacího provozu, ze které byla dne 21. 6. 2017 „odvolána“. Rozhodnutím ředitelky žalované č. 1/2017 ze dne 24. 8. 2017 byly (z důvodu „zvýšení efektivnosti práce a snížení nákladů organizace“) s účinností ode dne 1. 9. 2017 přijaty organizační změny, které spočívaly též ve zrušení pracovního místa nutričního terapeuta. Dne 8. 8. 2017 žalovaná požádala odborovou organizaci (zapsanou do spolkového rejstříku 13. 6. 2017, o čemž byla žalovaná „informována“ dopisem ze dne 15. 6. 2017) o předchozí souhlas s výpovědí z pracovního poměru danou žalobkyni „z důvodu provedených organizačních změn“, který odborová organizace v dopise ze dne 21. 8. 2017 odmítla udělit; předtím žalovaná dopisy ze dne 21. 6. 2017 a 31. 7. 2017 žádala odborovou organizaci o stanovisko k uvedené organizační změně. Dne 24. 8. 2017 byla žalobkyni předána výpověď z pracovního poměru odůvodněná touto organizační změnou. Vzhledem k tomu, že odborová organizace odmítla dát předchozí souhlas s výpovědí z pracovního poměru, který „žalovaná musela dle § 61 odst. 2 zákoníku práce vyžádat“, zabýval se soud prvního stupně tím, zda na žalované lze spravedlivě požadovat, aby žalobkyni nadále zaměstnávala. Vyšel ze skutečnosti, že rozhodnutí o organizační změně, kterým bylo (jediné) pracovní místo nutriční terapeutky zrušeno, bylo u žalované přijato a realizováno, a „organizační opatření tak bylo bezprostřední příčinou nadbytečnosti žalobkyně“. Přihlédl k tomu, že z žádného právního předpisu nevyplývá, že by „povinnost, poskytování či zajišťování stravy v sociálním zařízení byla vázána na činnost nutričního terapeuta“, že nutriční péče „není zmiňována“ ve smlouvách, které žalovaná uzavřela se zdravotními pojišťovnami, že u žalované – jak ze skutkových zjištění vyplynulo – „poskytování stravy v zařízení žalované je nadále zajišťováno … s ohledem na zdraví uživatelů“ a že vše „souvisí s ekonomickou stránkou věci“ a „potřebou finanční úspory s ohledem na deficitní rozpočet“. Soud prvního stupně proto uzavřel, že „v dané věci pak nebylo možné po žalované spravedlivě žádat, aby pracovní pozici nutričního terapeuta v zařízení nadále zachovávala a to jen z důvodu, že konkrétní osoba, která tuto pracovní pozici aktuálně zastává, je členem odborového orgánu“. Jestliže žalobkyně uvedla, že odbory založila na základě problematických vztahů s ředitelkou a jejího jednání, s jejímiž kroky nesouhlasila, nemohla se žalobkyně „cítit diskriminována jen výlučně z titulu svého působení v odborové organizaci“, a soud prvního stupně proto ani působení žalobkyně v odborové organizaci „nepovažoval za rozhodující pro posouzení platnosti podané výpovědi“. Žalobkyní namítanou diskriminací z důvodu věku se soud prvního stupně nezabýval, protože v této souvislosti žádný z účastníků „nic blíže netvrdil“. 5. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 7. 2020, č. j. 49 Co 45/2019-621, opraveným usnesením ze dne 9. 10. 2020, sp. zn. 49 Co 45/2019-638, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I), ve výroku II rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 58 481 Kč k rukám advokátky JUDr. Kláry Alžběty Samkové, Ph.D. (výrok II) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 15 427 Kč k rukám uvedené advokátky (výrok III). Odvolací soud, který jinak vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, po doplnění a zopakování dokazování zejména zohlednil, že „zrušení pracovního místa nutričního terapeuta bylo … výsledkem snahy žalovaného o snížení jeho nákladů“, že „organizační změna byla plánována dlouhodobě, začala být zvažována ještě dříve, než byla u žalovaného v 6/2017 založena odborová organizace“, a že pracovní místo nutričního terapeuta nebylo u žalované nově zřízeno, ani pod označením „provozář“, jak namítala žalobkyně, neboť náplň práce provozáře byla „zcela jiná“. Dovodil proto, že „nelze … dospět k závěru, že žalovaný zrušení pracovního místa nutričního terapeuta plánoval s cílem vytvořit si podmínky pro rozvázání pracovního poměru s žalobkyní, která založení odborové organizace spoluiniciovala a byla její předsedkyní“. Nedůvodnou byla shledána též námitka o diskriminaci žalobkyně, o které „by bylo možno uvažovat pouze v případě, kdyby u žalovaného existovalo více pracovních míst nutričních terapeutů, žalovaný by jedno z těchto pracovních míst zrušil a za nadbytečného zaměstnance by označil toho, u něhož jsou splněny diskriminační důvody spočívající v jeho věku nebo členství v odborové organizaci“. Použitý výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce proto považoval za naplněný. Odvolací soud se ztotožnil též se závěrem soudu prvního stupně o tom, že na žalov