21 Cdo 5331/2008 — Nejvyšší soud

21 Cdo 5331/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 3. 2010 Spisová značka:21 Cdo 5331/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.5331.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pracovní poměr Dotčené předpisy:§ 7 odst. 3 předpisu č. 253/1992Sb. ve znění od 01.01.2001 do 31.12.2003 § 7 odst. 3 předpisu č. 330/2003Sb. ve znění od 01.01.2004 do 31.12.2006 § 218 písm. c) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009 § 243b odst. 5 věta první o. s. ř. ve znění do 30.06.2009 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:20. 4. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 5331/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. S., zastoupeného Mgr. Petrem Volšíkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 2170/161, proti žalované České republice - Katastrálnímu úřadu pro Karlovarský kraj v Karlových Varech, Sokolovská č. 167, o 103.004,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 19 C 20/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. září 2008 č.j. 10 Co 322/2008-177, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se (žalobou podanou u soudu dne 30.6.2005 a posléze zčásti vzatou zpět) domáhal, aby mu žalovaná zaplatila "na nevyplacených osobních příplatcích a doplatcích nemocenských dávek" za dobu od června 2002 do března 2005 celkem 103.004,- Kč s úroky z prodlení, které vyčíslil. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že u žalované pracoval od 1.5.1998 jako právník a že mzdovým výměrem mu byl s účinností od 1.6.1998 přiznán osobní příplatek ve výši 4.840,- Kč. Posléze došlo k tomu, že mu byl osobní příplatek snížen s účinností od 1.1.2001 na částku 4.100,- Kč, s účinností od 1.3.2002 na částku 2.400,- Kč, s účinností od 1.1.2003 na částku 1.110,- Kč a s účinností od 1.2.2003 mu byl osobní příplatek zcela odňat. Podle názoru žalobce mu žalovaná postupně snižovala (a posléze odňala) osobní příplatek "tak, aby se jeho celková mzda vždy, když došlo v závislosti na valorizaci mezd k jejich obecnému zvýšení, v podstatě nijak nezvyšovala nebo aby zůstala na stejné úrovni", ačkoliv se "na výkonu práce žalobce nic nezměnilo a k jeho práci nebyly ze strany žalované žádné negativní připomínky". Uvedený postup žalobce považuje za odporující ustanovením § 7 odst.3 nařízení vlády č. 253/1992 Sb. a § 7 odst.3 nařízení vlády č. 330/2003 Sb. a je také v rozporu s "dobrými mravy". Protože "protiprávním snížením a odejmutím osobního příplatku" byl poškozen "též na výši vyplacených nemocenských dávek", žalobce požaduje, aby mu byla nahrazena i tato újma. Žalovaná namítala, že osobní příplatek je "nenárokovou, fakultativní složkou platu a že o "jejím přiznání, zvýšení, snížení či odejmutí rozhoduje zaměstnavatel, a to také v závislosti na výši prostředků, které má na platy svých zaměstnanců k dispozici". Výše osobního příplatku stanovená žalobci bezprostředně po jeho nástupu do zaměstnání byla "spíše vyjádřením očekávání velmi dobrých pracovních výsledků či kvalitního plnění většího rozsahu pracovních úkolů" a ke snížení a odnětí příplatku došlo "na základě hodnocení dosažených výsledků práce žalobce a hodnocení jeho podílu na plnění úkolů zaměstnavatele co do množství a kvality vykonávané práce v delším časovém období a ve vztahu k ostatním zaměstnancům". Žalovaná popřela, že by k práci žalobce "nebyly žádné negativní připomínky", a zdůraznila, že její rozhodnutí o snížení a odnětí osobního ohodnocení bylo "výkonem práva zaměstnavatele" a že "hlavním důvodem" k tomuto opatření bylo "množství vykonané práce a kvalita vykonávané práce". Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 29.8.2005 č.j. 19 C 121/2005-24 ve znění usnesení ze dne 20.9.2005 č.j. 19 C 121/2005-32 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 4.660,- Kč. Z hlediska skutkového stavu věci zjistil, že žalobce pracoval u žalované od 1.5.1998 jako právník, že mu žalovaná přiznala osobní příplatek s účinností od 1.6.1998 ve výši 4.840,- Kč, s účinností od 1.1.2001 ve výši 4.100,- Kč, s účinností od 1.3.2002 ve výši 2.400,- Kč a s účinností od 1.1.2003 ve výši 1.110,- Kč a že s účinností od 1.2.2003 mu žalovaná osobní příplatek zcela odebrala. Soud prvního stupně dovodil, že osobní příplatek je "nenárokovou (fakultativní) složkou mzdy", která se "v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o jejím přiznání stává složkou mzdy nárokovou (obligatorní)", a že "takto vzniklý nárok na mzdu (její část) lze následně zčásti nebo zcela zrušit (odebrat, odejmout), je-li takový postup možný podle kolektivní smlouvy, smlouvy uzavřené mezi účastníky pracovního poměru či podle vnitřního mzdového předpisu". Protože kolektivní smlouva u žalované "neupravuje podmínky pro přiznání osobního příplatku" (žalovaná ani netvrdila, že by "nějaká kolektivní smlouva byla uzavřena") a protože ani "předložené pracovní řády" neupravují "podmínky, za kterých by bylo možné odejmout již přiznaný osobní příplatek", soud prvního stupně uzavřel, že ke snížení a odejmutí osobního příplatku žalobci došlo protiprávně a že proto žalobě muselo být vyhověno. K odvolání žalované Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 13.3.2006 č.j. 10 Co 803/2005-47 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám advokáta JUDr. Otto Žižky na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 24.190,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 23.920,- Kč. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně dovodil, že podmínky poskytování osobního příplatku v rozhodném období upravovalo ustanovení § 12 zákona č. 143/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů, podle kterého "k ohodnocení náročnosti práce a dlouhodobě dosahovaných kvalitních výsledků vykonávané práce lze zaměstnanci poskytnout osobní příplatek, podmínky a maximální výši stanoví prováděcí předpis vydaný podle § 23", že "tímto prováděcím předpisem bylo nejprve nařízení vlády č. 252/1992 Sb. a následně nařízení vlády č. 330/2003 Sb.", jejichž ustanovení § 7 odst.3 shodně uváděla, že "o zvýšení nebo snížení osobního příplatku zaměstnance rozhoduje zaměstnavatel v závislosti na plnění podmínek stanovených v odst.1 a 2". Protože výše osobního příplatku "je odvislá od rozhodnutí zaměstnavatele", který je oprávněn "uvedený příplatek zvýšit nebo snížit, tedy i zcela odejmout", a protože "se jedná o nenárokovou složku mzdy, kterou soud nemůže přiznat v rozporu se stanoviskem zaměstnavatele", nemůže být žaloba důvodná. K dovolání žalobce Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 20.12.2007 č.j. 21 Cdo 3488/2006-83 rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že přiznáním osobního příplatku žalobci žalovanou se stala původně tzv. nenároková složka platu platovým nárokem žalobce, který mohl být snížen nebo odejmut, jen jestliže došlo ke změně předpokladů a podmínek, za nichž byl přiznán, a že je na žalované, aby prokázala, že u žalobce došlo k takové změně, která opravňovala žalovanou ke snížení a odnětí osobního příplatku původně přiznaného. Ohledně požadavku na přiznání dávek nemocenského dovolací soud vytknul soudům, že nepřihlédly k tomu, že nemocenské pojištění zaměstnanců představuje součást sociálního zabezpečení a že k projednání a rozhodování sporů o nárok na dávku nemocenského nebo její výši nemají pravomoc soudy, ale orgány sociálního zabezpečení. Okresní soud v Karlových Varech - po té, co usnesením vyhlášením při jednání dne 25.2.2008 z důvodu zpětvzetí zastavil řízení o částku 6.041,- Kč s úroky z prodlení, kterou žalobce požadoval "na doplatcích nemocenských dávek" - rozsudkem ze dne 13.5.2008 č.j. 19 C 20/2008-130 žalobu o 96.963,- Kč s úroky z prodlení zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 48.110,- Kč a že žalobce je povinen zaplatit ČR - Okresnímu soudu v Karlových Varech na nákladech řízení 63,- Kč. Po doplněném dokazování, vycházeje z právního názoru dovolacího soudu, soud prvního stupně dovodil, že žalovaná přiznala žalobci osobní příplatek již po uplynutí tří dnů po vzniku pracovního poměru účastníků ve výši 3.300,- Kč, který byl následně zvýšila na 4.840,- Kč