21 Cdo 5727/2015 — Nejvyšší soud

21 Cdo 5727/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 11. 2016 Spisová značka:21 Cdo 5727/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.5727.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Okamžité zrušení pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 55 odst. 1 písm. b) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2010 § 52 písm. g) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2012 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 1. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 5727/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce M. H., zastoupeného JUDr. Zdeňkou Doležílkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Ovesná č. 356/7, proti žalovanému Statutárnímu městu Ostrava – Městské policii Ostrava se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Nemocniční č. 11/3328, zastoupenému JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem v Brně, Bubeníčkova č. 502/42, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 175/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. června 2015, č. j. 16 Co 461/2011-198, takto: I. Rozsudek krajského soudu se mění tak, že se rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. května 2011, č. j. 26 C 175/2010-42, potvrzuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 20.900,- Kč a na náhradě nákladů dovolacího řízení 30.900,- Kč, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Zdeňky Doležílkové, advokátky se sídlem v Ostravě, Ovesná č. 356/7. Odůvodnění: Dopisem ze dne 26. 7. 2010 žalovaný sdělil žalobci, že s ním okamžitě ruší pracovní poměr podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z důvodu porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci strážník - hlídkař zvlášť hrubým způsobem. Důvod k tomuto opatření spatřoval v tom, že žalobce: 1) „v blíže nezjištěné době do 23. 6. 2010 porušil povinnosti strážníka městské policie dle ustanovení § 10 odst. 2 zákona č. 553/1991 S., o obecní policii, v tom, že minimálně v pěti případech sám nebo se strážníkem M. H. konstatoval spáchání přestupku dosud neustanovenými osobami, k projednání přestupku podle ustanovení § 86 písm. d) přestupkového zákona nebyl věcně příslušný a aniž by tento přestupek řádně zadokumentoval dle ustanovení § 3, § 37, popř. § 137 a § 138 správního řádu, věc v rozporu se svou pravomocí řešil domluvou dle ustanovení § 84 odst. 1 přestupkového zákona bez vyznačení v příslušných evidencích, čímž umožnil dosud nezjištěnému okruhu pachatelů přestupků vyhnout se postihu, popř. odebrání bodů, ohrozil tedy plnění úkolů veřejné osoby a porušil své povinnosti strážníka zvlášť hrubým způsobem“, 2) „dne 23. 6. 2010 společně se strážníkem M. H. na ulici O. zastavil za pomoci zvláštního výstražného světla (dále jen ZVS) vozidlo dosud nezjištěné řidičky, pro její jednání, v němž byl ze strany žalobce shledán přestupek jízdy do místa zakázaného dopravní značkou, který však řádným způsobem neobjasnili, neprojednali, ani žádným stanoveným způsobem nezadokumentovali, ačkoliv mu bylo známo, že i v případě řešení přestupku tzv. domluvou dle ustanovení § 84 odst. 1 přestupkového zákona je povinen osobu přestupce řádně zjistit, ověřit její přestupkovou bezúhonnost a vyřešení přestupku domluvou řádně zadokumentovat tak, aby v případě recidivy bylo možno k dané skutečnosti přihlédnout, tedy svým jednáním nesplnili povinnost úřední osoby a dosud nezjištěné osobě umožnili vyhnout se projednání přestupku v případě recidivujícího jednání, čímž porušil své povinnosti strážníka zvlášť hrubým způsobem“, 3) „dne 23. 6. 2010 společně se strážníkem M. H. na ulici F. zastavil vozidlo řízené V. L. pro podezření ze spáchání přestupku nedání přednosti v jízdě na místě, kde je to dopravní značkou nařízené, ačkoliv věděl, že k projednání daného přestupku není oprávněn, uvedený přestupek řádně nezadokumentovali a neoznámili příslušnému správnímu úřadu k projednání, když věc naopak formálně ukončili dle ustanovení § 84 odst. 1 přestupkového zákona po tom, co řidič přerušil komunikaci a odjel, ačkoliv věděl, že k takovému opatření není příslušný, čímž porušil své povinnosti úřední osoby řádně dokumentovat přestupek a předložit ho příslušnému orgánu k projednání a současně umožnil podezřelému vyhnout se trestu, tedy porušil své povinnosti strážníka zvlášť hrubým způsobem“, 4) „dne 23. 6. 2010 společně se strážníkem M. H. na ulici F. minimálně ve dvou dalších případech zastavili vozidlo dosud neustanovených řidičů pro podezření ze spáchání přestupku nedání přednosti v jízdě na místě, kde je to dopravní značkou nařízené, ačkoliv věděli, že tento přestupek nejsou oprávněni projednat, neprovedli řádnou identifikaci přestupce, přestupek v rozporu s ustanovením § 86 písm. d) přestupkového zákona řešili domluvou dle ustanovení § 84 odst. 1 přestupkového zákona, čímž porušil svou povinnost úřední osoby dle ustanovení § 10 odst. 2 zákona o obecní policii danou věc předložit příslušnému správnímu úřadu k projednání a tím pachatelům umožnil vyhnout se trestu, čímž porušil své povinnosti strážníka zvlášť hrubým způsobem“, 5) „dne 23. 6. 2010 společně se strážníkem M. H. zastavil za pomoci ZVS vozidlo pro podezření z přestupku spočívajícího v nedání přednosti v jízdě na místě, kde je to dopravní značkou nařízené, ačkoliv věděl, že tento přestupek není dle ustanovením § 86 písm. d) přestupkového zákona oprávněn projednat, přičemž nesplnil povinnost řádně zjistit totožnost řidiče, přijal od něj částku 200,- Kč, kterou řádným způsobem neodevzdali, aniž by okolnosti přestupkového jednání řádným způsobem dokladovali, tedy svým jednáním zmařili objasnění předmětného přestupku a řádný postih řidiče, čímž porušil své povinnosti strážníka zvlášť hrubým způsobem“, 6) „v době od 25. 4. 2010 do 23. 6. 2010 sám nebo společně se strážníkem M. H. minimálně ve 34 případech neoprávněně použil ZVS, aniž by dodržel zákonem stanovené podmínky, tedy ZVS použít v souladu s plněním úkolu strážníka městské policie, kdy ZVS prokazatelně nepoužil v rámci své působnosti při zastavení vozidla v rámci projednání přestupku, součastně porušil čl. VI. odst. 2 směrnice Městské policie Ostrava č.4/2010, kdy o použití ZVS neučinil záznam do knihy provozu a neoznámil jeho použití centru tísňového volání. V rozporu se zákonem a vnitřními předpisy tedy zneužil pravomoc úřední osoby tím, že jako strážník městské policie tam, kde pro to nebyly zákonem stanovené podmínky, vykonal svoji pravomoc, tedy použil ZVS v rozporu s plněním úkolu strážníka městské policie, aniž by jejich použití stanoveným způsobem ohlásil a odůvodnil, tedy porušil své povinnosti strážníka zvlášť hrubým způsobem“. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 26. 7. 2010 je neplatné. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že v jednání, které je mu kladeno za vinu, nelze spatřovat porušení povinností zvlášť hrubým způsobem. Podstatou jednání vytýkaného pod body 1) až 5) je skutečnost, že žalobce měl vykonávat dohled na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích a že zjištěné pochybení řidičů řešil pouze neformálně, tzv. domluvou. Na místě dospěl společně s kolegou k rozhodnutí, že porušení ze strany řidičů nebylo natolik závažné, aby bylo nutné věc řešit formálně. Vycházel z toho, že jim bylo žalovaným opakovaně zdůrazňováno, že se mají při řešení přestupků „chovat co nejvíce lidsky“. Neformálním napomenutím končí v praxi většina řešených přestupků. Není pravdou, že by od neznámého řidiče převzal částku 200,- Kč a že tuto skutečnost neoznámil, neboť uvedenou záležitost řešil jeho kolega M. H., který řádně vystavil bloček (jméno řidiče nemohl uvést, neboť ten z místa ujel), ale bloček odevzdal až druhý den, neboť musel řešit osobní věci. ZVS při plnění pracovních povinností skutečně použil a toto použití neohlásil, ale neučinil tak úmyslně, ale pouze omylem. Žalobce rovněž namítl, že předmětné okamžité zrušení pracovního poměru nesplňuje formální náležitosti, neboť skutkové vymezení vytýkaného jednání není provedeno nezaměnitelným způsobem, není zřejmé, kdy konkrétně a v kolika konkrétních případech se měl vytýkaného jednání dopustit, a je uvedeno, že měl kontrolovat „dosud neustanoveného řidiče“ v blíže nespecifikovaném počtu případů. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. 5. 2011, č. j. 26 C 175/2010-42, určil, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 26. 7. 2010 je neplatné a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů ř