21 Cdo 5875/2016 — Nejvyšší soud

21 Cdo 5875/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 6. 2017 Spisová značka:21 Cdo 5875/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.5875.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Rozsudek pro uznání Dotčené předpisy:§ 114b o. s. ř. § 153a odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:11. 9. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 5875/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobců a) Ing. F. F., b) Ing. Z. H. a c) Ing. A. Š., všech zastoupených Mgr. Janem Tejkalem, advokátem se sídlem v Brně, Helfertova č. 2040/13, proti žalované České republice - Ministerstvu obrany (Agentuře pro právní zastupování) se sídlem v Praze 6, nám. Svobody č. 471, o neplatnost výpovědí z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 5 C 325/2013, o dovoláních žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15.4.2015 č.j. 49 Co 102/2014-90, ve znění opravných usnesení ze dne 15.4.2015 č.j. 49 Co 102/2014-94, ze dne 31.8.2015 č.j. 49 Co 102/2014-100 a ze dne 31.5.2016 č.j. 49 Co 102/2014-146, takto: I. Dovolání žalované ze dne 23.6.2016 se odmítá. II. Dovolání žalované ze dne 10.7.2015 se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení 14.339,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Jana Tejkala, advokáta se sídlem v Brně, Helfertova č. 2040/13. O d ů v o d n ě n í : Dopisy ze dne 2.4.2013 žalovaná (ředitel „Vojenského zařízení 1920 Dobruška“, jednající „jménem České republiky – Ministerstva obrany“) sdělila každému ze žalobců, že s ním rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce. Důvod k výpovědi u každého ze žalobců spatřovala shodně v tom, že „na základě Nařízení k realizaci organizačních, mobilizačních a dislokačních změn v resortu MO v roce 2013 č.j. D33/2012-1203 ze dne 27.11.2012 a nově vydané tabulky počtů podle čj. V3-28/2012-1203 ze dne 23.1.2013 byly provedeny takové organizační změny, v jejichž důsledku dochází dnem 30. června 2013 ke zrušení systemizovaných míst, na kterém byl (každý ze žalobců) dosud pracovně zařazen“. Žalobci se domáhali, aby bylo určeno, že uvedené výpovědi z pracovního poměru jsou neplatné. Žalobu shodně odůvodnili zejména tím, že na základě pracovních smluv ze dne 1.12.2001 u žalované všichni pracovali jako občanští zaměstnanci na pozici „meteorolog“ v oddělení radiosondážního průzkumu střediska podpory hydrometeorologie Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu Dobruška, na funkci č. 2.20.1., s místem výkonu práce – aerologická stanice v Prostějově. Podle názoru žalobců výpovědi nejsou učiněny určitě a srozumitelně, neboť „není jasné, kdo výpovědi žalobcům dává, když není označen zaměstnavatel, a ani výpovědi neobsahují popis (specifikaci) organizačních změn“. Žalobci s obsahem „nařízení“, na které výpovědi odkazují, dosud nebyli seznámeni ani jim tyto listiny nebyly dány k nahlédnutí, a tak „můžou pouze spekulovat o důvodech, které vedly žalovanou k podání výpovědí“. Přesto jsou přesvědčeni, že přijetím nařízení byly od počátku sledovány jiné cíle, a to „zbavit se občanských zaměstnanců a jejich uvolněná místa obsadit osobami ve služebním poměru“. O tom podle jejich mínění svědčí skutečnost, že práce, které vykonávali žalobci do 30.6.2013, budou u žalované vykonávat i po tomto datu, dokonce ve větším personálním obsazení, nekvalifikované osoby z řad vojáků. Toto jednání žalobci považují „za diskriminační podle § 16 odst. 1 zák. práce“, neboť „je nepřípustné, aby žalovaná tímto způsobem zvýhodňovala jednu skupinu osob před druhou“. Podané výpovědi žalobci hodnotí jako „zcela účelové, neboť fakticky žádný důvod nadbytečnosti podle § 52 písm. c) zák. práce neexistuje“. Jako žalovanou v žalobě označili „Českou republiku - Ministerstvo obrany, Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad Dobruška, se sídlem Dobruška, Čs. odboje č. 676, PSČ 518 16“. Okresní soud v Prostějově usnesením ze dne 21.10.2013 č.j. 5 C 325/2013-48 vyzval žalovanou (v záhlaví usnesení označenou jako „Česká republika - Ministerstvo obrany ČR, IČ 60162694, Čs. odboje 676, 518 01 Dobruška“) ve smyslu ustanovení § 114b o.s.ř., aby „se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která je připojena“; zároveň ji poučil o následcích případné procesní pasivity. Usnesení bylo žalované (spolu se žalobou) doručeno do ústřední (centrální) datové schránky Ministerstva obrany (Praha 6, Tychonova č. 221/1) dne 5.11.2013. Okresní soud v Prostějově poté rozsudkem ze dne 17.12.2013 č.j. 5 C 325/2013-58, ve znění opravného usnesení ze dne 28.1.2016 č.j. 5 C 325/2013-135, určil, že rozvázání pracovních poměrů mezi každým ze žalobců a žalovanou výpověďmi doručenými žalobcům dne 2.4.2013 jsou neplatná, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náklady řízení ve výši 20.700,- Kč k rukám advokáta Mgr. Michala Gabriela. Dovodil, že byly splněny předpoklady pro rozhodnutí ve věci rozsudkem pro uznání ve smyslu ustanovení § 153a o.s.ř., neboť žalovaná nevyhověla výzvě obsažené v usnesení ze dne 21.10.2013 č.j. 5 C 325/2013-48 a ve věci se písemně nevyjádřila a ani soudu nesdělila, jaký důvod jí v tom brání. Pouze dne 8.11.2013 bylo soudu doručeno podání Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu generála J. Ch., kterým bylo sděleno, že tento úřad „není nadán právní legitimitou k zastupování České republiky před soudem“. Tímto podáním se však soud nezabýval, neboť žalobci označili jako žalovanou „Českou republiku - Ministerstvo obrany“ a této žalované byla také doručena žaloba i výzva k vyjádření. Za tohoto stavu se tedy má za to, že žalovaná nárok uplatněný žalobou uznala. V záhlaví rozsudku byla označena za žalovanou „Česká republika - Ministerstvo obrany, Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad Dobruška, IČ 60162694, se sídlem Dobruška, Čs. odboje 676, PSČ 518 01“. K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15.4.2015 č.j. 49 Co 102/2014-90, ve znění opravných usnesení ze dne 15.4.2015 č.j. 49 Co 102/2014-94, ze dne 31.8.2015 č.j. 49 Co 102/2014-100 a ze dne 31.5.2016 č.j. 49 Co 102/2014-146, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení změnil tento rozsudek tak, že žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení každému ze žalobců 6.900,- Kč k rukám advokáta Mgr. Michala Gabriela a tamtéž na náhradě nákladů odvolacího řízení každému ze žalobců 5.100,- Kč. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že výzva soudu k vyjádření k žalobě podle ustanovení § 114b o.s.ř. byla řádně doručena dne 5.11.2013 žalobci označené žalované (Česká republika – Ministerstvo obrany) do datové schránky na adresu evidovanou podle zákona č. 300/2008 Sb. Na účincích doručení uvedené písemnosti přitom „nic nemění okolnost, že žalobci v rámci označení žalované v žalobě připojili název organizační součásti Ministerstva obrany, jíž se spor týká, ani okolnost, že uvedený údaj je obsažen též v záhlaví rozsudku soudu prvního stupně“. Jestliže žalovaná následně v podání ze dne 6.11.2013 označila jako svoji doručovací adresu „Agenturu pro právní zastupování, nám. Svobody 471, Praha 6, poštovní přihrádka 154“, nelze tomuto úkonu podle názoru odvolacího soudu přisuzovat jakékoli účinky z hlediska určení doručovací adresy žalované v předchozím stadiu řízení. Za situace, kdy žalovaná v reakci na výzvu podáním ze dne 6.11.2003 (podepsaným vedoucím Vojenského geografického a hydrometeorologického ústavu) „sdělila pouze tolik, že usnesení soudu spolu se žalobou bylo obratem postoupeno jinému organizačnímu celku Ministerstva obrany – Agentuře pro právní zastupování“ a že z tohoto důvodu „upozorňuje na nereálné dodržení 30denní lhůty pro vyjádření k žalobě“, odvolací soud dovodil, že „tato skutečnost zjevně nemůže být považována za vážný důvod bránící žalované k podání vyjádření v soudem stanovené lhůtě, přičemž jiný důvod své procesní pasivity žalovaná v průběhu stanovené lhůty soudu nesdělila“. K dalším odvolacím námitkám žalované uvedl, že postup podle ustanovení § 114b o.s.ř. vyžadovala v daném případě povaha věci a že postup soudu prvního stupně, který nenařídil jednání ve věci, „lze bez dalšího dovodit z ustanovení § 153a odst. 4 o.s.ř.“. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná podáními ze dne 10.7.2015 a 23.6.2016 dvě obsahově shodná dovolání. Kromě vyjádření k „vlastnímu meritu věci“ v nich namítá, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uzná