21 Cdo 624/2007 — Nejvyšší soud

21 Cdo 624/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 11. 2007 Spisová značka:21 Cdo 624/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.624.2007.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 624/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší  soud  České  republiky  rozhodl  v  senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. Z. B., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Č. d., a. s. o neplatnost okamžitého zrušení pracovního  poměru,  vedené  u  Okresního  soudu  v Přerově   pod   sp. zn.  10  C  257/2002, o  dovolání   žalobce   proti   rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. července 2006, č. j. 16 Co 140/2006-109, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 18. 9. 2002 Č. d., státní organizace se sídlem v P. 1, sdělila žalobci, že s ním okamžitě ruší pracovní poměr podle ustanovení § 53 odst. 1 zák. práce. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že žalobce „v rámci svého pracovního zařazení (ve funkci vedoucího zaměstnance) měl povinnost hospodařit s finančními prostředky zaměstnavatele, ověřovat správnost hospodaření s majetkem zaměstnavatele, avšak tyto povinnosti porušil tím, že odcizil zaměstnavateli převzaté   vstupenky  v ceně   25.000,-  Kč,   tyto   nedal   k   využití    zaměstnancům ČD, s.o. a ponechal si je“. V tomto jednání zaměstnavatel spatřoval porušení ustanovení § 74 písm. g) zák. práce. a § 73 odst. 1 písm. d) zák. práce zvlášť hrubým způsobem. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Přerově dne 6. 11. 2002 proti Č.  d.,  státní  organizaci  se  sídlem  v P.  1, domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Žalobu odůvodňoval zejména tím, že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru, jak je v písemném projevu žalovaného ze dne 18. 9. 2002 specifikován, není dán, neboť vstupenky v ceně 25.000,- Kč od Služeb města P. nepřevzal; to, že byla objednávka přiložena u dvou faktur k proplacení, není jeho chybou, protože takovou kompletaci účetních dokladů z titulu své funkce neprováděl. Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 3. 3. 2004, č.j. 10 C 257/2002-14, rozhodl (mimo jiné), že v řízení bude nadále pokračováno na místě žalovaného se S. ž. d. c., státní organizací se sídlem v P. – K. Vycházeje z ustanovení § 107 odst. 1 o.s.ř., dovodil, že zákonem č. 77/2002 Sb. došlo k 31. 12. 2002 k zániku dosavadního žalovaného Č. d., státní organizace, bez likvidace a že „pohledávky a závazky zaniklé ČD, s.o. vzniklé do 31. 12. 2002 přešly ke dni 1. 1. 2003 na S. ž. d. c., státní organizaci“. Usnesením ze dne 22. 6. 2005, č.j. 10 C 257/2002-38, Okresní soud v Přerově k návrhu žalobce, s nímž dosavadní žalovaný S. ž. d. c., státní organizace se sídlem v P. – K., souhlasil, připustil, aby z řízení vystoupil žalovaný S. ž. d. c., státní organizace a na jeho místo nastoupily Č. d., a.s. se sídlem v P. 1. Okresní   soud  v Přerově   rozsudkem  ze  dne   9. 12. 2005, č. j. 10 C 257/2002-76, ve znění usnesení ze dne 2. 3. 2006, č. j. 10 C 257/2002-101, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci „na náhradu nákladů řízení 7.128,50 Kč“. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že se nepodařilo prokázat, že by žalobce žalovanému odcizil 1000 ks vstupenek tak, jak je mu kladeno za vinu, neboť neexistuje žádný doklad o tom, že by od dodavatele tyto vstupenky převzal. Bylo sice prokázáno, že žalobce tím, že na příloze k faktuře potvrdil svým podpisem věcnou správnost účetní operace, zavinil, že došlo  k  proplacení   vstupenek,   které se nedostaly do dispozice žalovaného jako odběratele, a  toto  jednání   žalobce  lze   charakterizovat jako porušení pracovní kázně, mohlo však být „v krajním případě“ důvodem k výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. f) zák. práce. K námitce žalovaného ohledně zániku či promlčení nároku uvedl, že ke dni podání žaloby dne 6. 11. 2002 byl žalobce zaměstnancem státní organizace Č. d., vůči níž žalobu uplatnil, a že dnem 1. 1. 2003 by se stal zaměstnancem akciové společnosti Č. d. O procesním nástupnictví podle ustanovení § 107 odst. 1 o.s.ř. na státní organizaci S. ž. d. c. soud rozhodoval bez návrhu účastníků a na tuto skutečnost reagoval žalobce návrhem na změnu v okruhu účastníků. Vycházeje z toho, že „procesní pochybení ze strany soudu“ (usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 3. 3. 2004, č. j. 10 C 257/2002-14, jímž bylo rozhodnuto, že v řízení bude nadále pokračováno namístě žalovaného se S. ž. d. c., státní organizací se sídlem v P. – K.) nemůže bránit soudu v rozhodnutí ve věci, dovodil, že dříve, než bylo meritorně rozhodnuto, byl okruh účastníků stanoven v souladu se zákonem (usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 22. 6. 2005, č. j. 10 C 257/2002-38, bylo připuštěno, aby z řízení vystoupil žalovaný S. ž. d. c., státní organizace a  na  jeho   místo nastoupil Č. d., a.s. se sídlem v P. 1). K odvolání  žalovaného   Krajský   soud   v  Ostravě rozsudkem ze dne 12. 7. 2006, č. j. 16 Co 140/2006-109, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že „návrh, aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru učiněné dopisem žalované ze dne 18. 9. 2002 je neplatné, se zamítá“, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 1.000,- Kč. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, dospěl k závěru, že „žalobce včas v souladu s ustanovením § 64 zák. práce podal návrh na neplatnost okamžitého   zrušení   pracovního poměru“. Okresní soud však usnesením ze dne 3. 3. 2004, č. j. 10 C 257/2002-14, které nabylo právní moci dne 6. 4. 2004, „mylně“ rozhodl, že bude nadále pokračováno v řízení na místě žalovaného se S. ž. d. c., státní organizace, a nikoliv s Č. d., a. s. Toto rozhodnutí mělo za následek, že nebylo v řízení pokračováno vůči skutečnému právnímu nástupci původně žalovaného, tedy s Č. d., a. s., a proto v této fázi vůči „správnému právnímu nástupci žalovaného“ bylo řízení skončeno. Bylo-li usnesením ze dne 22. 6. 2005, č. j. 10 C 257/2002-38, rozhodnuto že „soud připouští, aby z řízení vystoupil žalovaný S. ž. d. c., státní organizace, a na jeho místo nastoupil jako žalovaný Č. d., a. s.“, staly se Č. d., a.s., účastníkem řízení. Avšak za stavu, kdy žalobci bylo doručeno okamžité zrušení pracovního poměru dne „18. 9. 2005“ (správně 18. 9. 2002), je nepochybné, že vůči žalovanému  Č.  d.,  a. s., byl návrh uplatněn po uplynutí lhůty stanovené v ustanovení § 64 zák. práce, došlo tedy k zániku práva, protože nebylo uplatněno ve lhůtě dvou měsíců podle § 64 zák. práce. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že rozvázání pracovního poměru dopisem ze dne 18. 9. 2002  je platné. V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobce namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu, který se nezabýval skutkovou podstatou a důvody okamžitého zrušení pracovního poměru, ale jen procesní stránkou, spočívá na nesprávným právním posouzení věci. Dodal, že „všechny organizační složky ,Správy dopravní cesty‘ – patřící dříve Č. d., s.o., přešly automaticky ze zákona“ (zákonem č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti Č. d., státní organizaci S. ž. d. c. a o změně zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů) pod Č. d., akciovou společnost. Z toho důvodu došlo ze strany soudu „k návrhu na pokračování pracovněprávního sporu se SŽDS, s.o.“. Uvedenou nesrovnalost na návrh žalobce „zhojil“ Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 22. 6. 2005, č. j. 10 C 257/2002-38, podle ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř. „za souhlasu obou stran (tj. Č. d., a. s., i SŽDC, s.o.)“. Dovolatel nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu v tom, že, staly-li se Č. d., a. s., opět účastníkem řízení,  a to dnem 26. 7. 2005, a za stavu, kdy žalobci bylo doručeno okamžité zrušení pracovního poměru dne 18. 9. 2002, je nepochybné, že vůči Č. d., a. s., byl návrh uplatněn po uplynutí lhůty stanovené v ustanovení § 64 zák. práce a došlo k zániku práva, neboť Č. d., a.s., nikdy žalobc