21 Cdo 667/2011 – Nejvyšší soud

21 Cdo 667/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce JUDr. R. Š., zastoupeného JUDr. Miroslavem Hlavničkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Politických vězňů č. 21, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra se sídlem v Praze 7, Nad Štolou č. 936/3, IČO 00007064, o určení trvání služebního poměru a o určení neplatnosti propuštění žalobce ze služebního poměru, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 13 C 87/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. listopadu 2010, č. j. 12 Co 167/2010-539, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou ze dne 17. 10. 1991, podanou u Okresního soudu v Děčíně a tam vedenou pod sp. zn. 7 C 2242/91, se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že „skončení sl. poměru propuštěním příslušníka SNB na základě vyhlášeného rozkazu ředitele Ú CPS Ústí n. L. ve věcech personálních č. 75 ze dne 30. 7. 1991 je neplatné, a tudíž služební poměr navrhovatele JUDr. Š. R., u odpůrce Úřadu cizinecké policie a pasové služby Federálního policejního sboru (Úřadovny ciz. policie a pas. sl. Ústí n. L. – RPK Děčín) dále trvá“. Zároveň požadoval, aby mu žalovaná nahradila „rozdíl v ušlém služebním příjmu za dobu od 1. 9. 1991, a to do dne a) do dne opětovného nástupu k policii, b) nebo ke dni právoplatného skončení sl. poměru ve výši průměrného měsíčního sl. příjmu se započítáním jeho zvýšení, provedeným od 1. 9. 1991 u federálního policejního sboru“. Na základě výzvy Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 1995 žalobce podáním ze dne 25. 10. 1995 označeným „upřesnění petitu žalobního návrhu ve věci č. j. 38 Ca 324/95“ (pod touto spisovou značkou byla věc u Městského soudu v Praze v té době projednávána) sdělil, že upřesňuje petit žalobního návrhu tak, že žádá soud, aby vydal rozsudek „rozhodnutí ředitele Úřadu cizinecké policie a pasové služby Federálního policejního sboru č. j. UC 857/P–91 ze dne 1. 10. 1991, kterým byl potvrzen rozkaz ředitele Úřadovny CPS Ústí n/L. ve věcech personálních č. 75 ze dne 30. 7. 1991 o propuštění žalujícího ze služebního poměru příslušníka SNB podle § 100 odst. 1., písm. e), z. č. 100/70 Sb. se zrušuje, služební poměr žalujícího k žalovanému trvá se všemi právy a nároky s tím, že mu musí žalovaný vyplatit : - náhradu ušlého a nevyplaceného služebního příjmu s 3% úrokem z prodlení od 1. 8. 1991 do dne nabytí právní moci rozsudku v rozsahu prováděné valorizace (za měsíc červenec 1991 činil služební příjem 6.048,- Kč čistého) - peněžitou náhradu naturálních náležitostí s 3% úrokem z prodlení ve výši 5.000,- Kč ročně od 1. 8. 1991 do nabytí právní moci rozsudku“. Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 11. 1995, č. j. 38 Ca 324/95-81, právní věc o určení, že služební poměr žalobce u žalované trvá, o náhradě ušlého nevyplaceného služebního příjmu s 3% úrokem z prodlení od 1. 8. 1991 a o peněžité náhradě naturálních náležitosti s 3% úrokem z prodlení ve výši 5.000,- Kč ročně od 1. 8. 1991, vyloučil k samostatnému projednání a usnesením ze dne 18. 12. 1995, č. j. 38 Ca 324/95-85, v tomto rozsahu vyslovil věcnou nepříslušnost Městského soudu v Praze a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 3. Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 11. 1995, č. j. 38 Ca 324/95-86, řízení [o zrušení rozhodnutí ředitele Úřadu cizinecké policie a pasové služby Federálního policejního sboru č. j. UC 857/P–91 ze dne 1. 10. 1991, kterým byl potvrzen rozkaz ředitele Úřadovny CPS Ústí n/L. ve věcech personálních č. 75 ze dne 30. 7. 1991 o propuštění žalujícího ze služebního poměru příslušníka SNB podle § 100 odst. 1., písm. e), z. č. 100/70 Sb.] zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že „po právní moci usnesení bude žalobci vráceno 50% soudního poplatku zaplaceného z podané žaloby v kolcích, tj. částka 250,- Kč z účtu Městského soudu v Praze“. V odůvodnění svého rozhodnutí výslovně uvedl, že rozhodnutí ředitele Úřadu cizinecké policie a pasové služby Federálního policejního sboru ze dne 1. 10. 1991, č.j. UC-857/P-91, kterým byl potvrzen rozkaz ředitele Úřadovny celní a pasové služby Ústí nad Labem ve věcech personálních ze dne 30. 7. 1991, číslo 75 o propuštění žalobce ze služebního poměru příslušníka SNB podle § 100 odst. 1 písm. e) zákona č. 100/1970 Sb., jehož přezkoumání se žalobce domáhá, bylo vydáno dne 1. 10. 1991 a nabylo právní moci dnem doručení žalobci, neboť šlo o rozhodnutí odvolacího orgánu, proti kterému již další odvolání nebylo přípustné. Protože ale zákon č. 100/1970 Sb. v té době přezkoumání rozhodnutí služebních funkcionářů soudem neumožňoval a žalobu v dané věci soud nemůže projednat ani podle přechodného ustanovení zákona č. 519/1991 Sb., „nezbylo, než řízení zastavit“. Toto usnesení nabylo právní moci dne 8. 12. 1995. Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 25. 5. 2000, č. j. 18 C 83/2000-9, 18 C 25/96, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že věc bude postoupena Okresnímu soudu v Ústí nad Labem. Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 6. 3. 2002, č. j. 7 C 224/2000-216, řízení o návrhu žalobce na určení, že trvá jeho služební poměr u žalované založený dne 1. 11. 1972 vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí. Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 6. 3. 2002, č. j. 13 C 87/2002-3, ve znění usnesení ze dne 26. 8. 2003, č. j. 13 C 87/2002-33, řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že po právní moci usnesení bude věc postoupena k projednání a rozhodnutí Ministerstvu vnitra České republiky se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3. Vycházeje z toho, že předmětem řízení je určovací žaloba podle § 80 písm. c) o. s. ř. a nikoli přezkum rozhodnutí služebního funkcionáře, a z toho, že rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru nemohlo být, podle právní úpravy platné v době jeho vydání, přezkoumáváno soudem, dovodil, že soud nemůže takovouto věc projednávat a rozhodovat o ní v řízení podle části třetí občanského soudního řádu. Jestliže zákon neumožňoval soudní přezkum vlastního rozhodnutí, nespadá do pravomoci soudu ani žaloba na určení, zda tu právo z něj vyplývající je či není. Vzhledem k tomu, že nedostatek pravomoci soudu je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. Protože předmětem řízení je určení trvání služebního poměru u Policie České republiky, je podle jeho názoru orgánem příslušným k projednání a rozhodnutí této věci Ministerstvo vnitra České republiky. K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 19. 9. 2003, č. j. 9 Co 160/2002, 796/2003-42, usnesení soudu prvního stupně (ve znění usnesení ze dne 26. 8. 2003, č. j. 13 C 87/2002-33) potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že až do účinnosti zákona č. 334/1991 Sb., o služebním poměru policistů Federálního policejního sboru a Sboru hradní stráže, zákon neumožňoval přezkoumat rozhodnutí služebního funkcionáře (tedy ani takové rozhodnutí ze dne 30. 7. 1991, kterým byl žalobce propuštěn ze služebního poměru). Protože vztahy a nároky vyplývající ze služebního poměru žalobce (a o takové nároky v projednávané věci jde) byly upraveny v zákoně č. 100/1970 Sb. - tento zákon je nutno vzhledem k přechodným ustanovením zákona č. 334/1991 Sb. vztáhnout i na nároky vzniklé ze služebního poměru – a protože z ustanovení zákona č. 100/1970 Sb. vyplývá, že ve věcech služebního poměru rozhoduje služební orgán, nikoli soud v rámci občanskoprávního řízení, není dána pravomoc soudu k projednávání a rozhodnutí v této věci ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 o. s. ř. ani ve smyslu § 7 odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 17. 6. 2004, č. j. 21 Cdo 283/2004 – 77, dovolání žalobce zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odmítl námitku žalobce, že soudy nesprávně posuzovaly žalobu jako žalobu určovací podle ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř., ačkoliv se od počátku domáhal „přezkoumání rozhodnutí služebního orgánu o propuštění ze služebního poměru příslušníka SNB“, neboť, i když žalobce v průběhu řízení žalobu několikrát změnil, vždy uváděl, že se domáhá určení, že jeho služební poměr u žalovaného založený dne 1. 11. 1972 trvá, a peněžitých nároků vyplývajících ze služebního poměru. Nesouhlasil ani s námitkami žalobce, že řízení je postiženo vadami, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Ústavní soud nálezem ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 487/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2004, č. j. 21 Cdo 283/2004-77, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 9. 2003, č. j. 9 Co 160/2002-