21 Cdo 691/2024 — Nejvyšší soud

21 Cdo 691/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 10. 2024 Spisová značka:21 Cdo 691/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.691.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Vady řízení Dokazování Náhrada mzdy Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 355 předpisu č. 262/2006 Sb. § 69 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. § 35 odst. 2 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:29. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 691/2024-476 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce P. Ď., zastoupeného Mgr. Pavlem Drumevem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Opletalova č. 1417, proti žalovanému hlavnímu městu Praha se sídlem magistrátu v Praze 1 – Starém Městě, Mariánské náměstí č. 2/2, IČO 00064581, zastoupenému JUDr. Tomášem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Pobřežní č. 370/4, o 15 372 472 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 53/2014, o dovoláních žalobce a žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2023, č. j. 30 Co 166/2023-421, takto: I. Dovolání žalobce a žalovaného se odmítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 9. 5. 2014 (změněnou se souhlasem soudu a částečně vzatou zpět) domáhal náhrady platu za dobu od dubna 2011 do listopadu 2020 v celkové výši 15 372 472 Kč se specifikovanými úroky z prodlení z důvodu dvou neplatných rozvázání pracovních poměrů. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že je u žalovaného od 16. 12. 2002 zaměstnán na základě jmenování jako „vrchní ředitel majetkové sekce“ (přičemž tento pracovní poměr byl sjednán s týdenní pracovní dobou 5 hodin) a též od 1. 4. 2003 jako „ředitel odboru obchodních aktivit“ (přičemž tento pracovní poměr byl sjednán s týdenní pracovní dobou 40 hodin), že žalovaná částka 9 390 288 Kč (spolu s příslušným úrokem z prodlení) představuje náhradu platu z důvodu neplatně rozvázaného pracovního poměru vzniklého jmenováním na místo „vrchní ředitel majetkové sekce“ a že žalovaná částka 5 982 184 Kč (spolu s příslušným úrokem z prodlení) představuje náhradu platu z důvodu neplatně rozvázaného pracovního poměru vzniklého jmenováním na místo „ředitel odboru obchodních aktivit“. Žalovaný písemností ze dne 3. 2. 2011 sdělil žalobci, že mu dne 14. 1. 2011 prostřednictvím provozovatele poštovních služeb odeslal výpovědi z pracovního poměru z důvodu zrušení žalobcem zastávaných pracovních míst. Protože výpovědi nebyly žalobci doručeny, podal žalobce u Obvodního soudu pro Prahu 1 žalobu na určení jejich neplatnosti; současně žalovanému oznámil, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 3. 2. 2023, č. j. 17 C 53/2014-355, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 5 982 184 Kč, která představuje náhradu platu pro pracovní poměr „ředitel odboru obchodních aktivit“ za období od dubna 2011 do listopadu 2020, a to spolu s úrokem z prodlení z částek, ve výši a za dobu v rozsudku specifikovaných (výrok I), „nad rámec přiznaných úroků z prodlení“ ve výroku I žalobu zamítl (výrok II), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 2 619 594 Kč, která představuje náhradu platu pro pracovní poměr „vrchní ředitel majetkové sekce“ za období od dubna 2011 do listopadu 2020, a to spolu s úrokem z prodlení z částek, ve výši a za dobu v rozsudku specifikovaných (výrok III), zamítl žalobu, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 6 770 694 Kč s požadovaným úrokem z prodlení a dále zákonný úrok z prodlení požadovaný z částek přiznaných ve výroku III „nad rámec“ přiznaných úroků z prodlení ve výroku III (výrok IV), a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 183 157,40 Kč k rukám advokáta Mgr. Pavla Drumeva (výrok V). 3. Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) ze zjištění, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 11. 2019, č. j. 23 C 68/2011-385, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2020, č. j. 62 Co 173/2020-415, bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru žalobce založeného jmenováním do funkce vrchní ředitel majetkové sekce ze dne 16. 12. 2002 (později přejmenované na „zástupce ředitele majetkové sekce“), daná žalovaným žalobci písemností ze dne 14. 1. 2011, je neplatná a že výpověď z pracovního poměru žalobce založeného jmenováním do funkce ředitele odboru obchodních aktivit ze dne 1. 4. 2003, daná žalovaným žalobci písemností ze dne 14. 1. 2011, je neplatná. Vzhledem k tomu, že žalobce dopisem ze dne 1. 2. 2011 žalovanému sdělil, že trvá na dalším zaměstnávání (konkrétně uvedl, že považuje výpovědi z pracovního poměru za nicotné a že „je stále připraven plnit pracovní úkoly vyplývající z jeho pracovní náplně“), soud prvního stupně dovodil, že pracovní poměr žalobce trval a že žalovaný je povinen poskytnout mu náhradu platu ve výši průměrného výdělku podle § 69 odst. 1 zákoníku práce za dobu od 1. 4. 2011 (výpovědní doba měla uplynout dne 31. 3. 2011) do 30. 11. 2020. Shledal, že rozhodným obdobím pro zjištění průměrného výdělku žalobce je první čtvrtletí roku 2011 a že – vzhledem k tomu, že žalobce v tomto období neodpracoval minimálně 21 dnů – musí být náhrada platu vypočítána z pravděpodobného výdělku podle § 355 odst. 2 zákoníku práce. Ten stanovil na základě listin, „které měl k dispozici“ (zejména na základě „platových výměrů s přihlédnutím k odměnám, které by žalobce pravděpodobně dosahoval, pokud by u žalovaného i nadále pracoval“), a průměrný hodinový výdělek žalobce na pozici ředitele odboru obchodních aktivit vypočetl ve výši 304,16 Kč/hod. Protože takto stanovený průměrný výdělek žalobce byl vyšší než ten, ze kterého vycházel žalobce v žalobě, soud prvního stupně jeho „nároku“ na zaplacení 5 982 184 Kč zcela vyhověl, aniž by byla zohledněna „možná odměna“, neboť „soud nemůže přiznat více, než žalobce sám žalobou požaduje“. Pokud jde o pozici vrchního ředitele majetkové sekce, zde soud prvního stupně zohlednil i výši pravděpodobné odměny 50 000 Kč, kterou by žalobce obdržel, kdyby pro žalovaného v rozhodném období pracoval, a dospěl k průměrnému hodinovému výdělku žalobce ve výši 1 047 Kč; na náhradě platu z důvodu neplatné výpovědi z tohoto pracovního poměru pak žalobci přiznal 2 619 594 Kč. Soud prvního stupně přiznal žalobci rovněž zákonné úroky z prodlení, a to vždy od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, jehož uplynutím nastala splatnost náhrady platu. 4. K odvolání žalobce i žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 6. 2023, č. j. 30 Co 166/2023-421, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II a IV (výrok I), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III ohledně částky 1 015 861,60 Kč s úrokem z prodlení, jinak jej v tomto výroku co do částky 1 603 732,40 Kč s příslušenstvím změnil tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá (výrok II), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 44 335 Kč k rukám advokáta JUDr. Tomáše Běliny (výrok III). Uvedl, že soud prvního stupně správně posoudil otázku, zda žalobce oznámil žalovanému bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, když „správně jako uvedené písemné oznámení posoudil obsah dopisu žalobce ze dne 1. 2. 2011, z jehož celkového kontextu vyplývá jasně požadavek žalobce, aby mu žalovaný dále přiděloval práci podle uzavřených pracovních poměrů“, neboť „jinak nelze vyložit v dopise uvedenou výtku žalobce, že mu žalovaný nepřiděluje práci, čímž porušuje základní povinnost zaměstnavatele, jakož i sdělení, že žalobce je stále připraven plnit své pracovní úkoly vyplývající z jeho pracovní náplně“. Dodal, že „na tomto významu sdělení“ nic nemění ani další části uvedeného dopisu, v nichž žalobce žádá o vysvětlení jeho současného pracovněprávního postavení a požaduje podání písemné informace o důsledcích rozhodnutí o organizační změně na jeho pracovněprávní vztah k žalovanému. Pokud jde o pravděpodobný výdělek žalobce za období prvního čtvrtletí 2011, odvolací soud shledal, že soud prvního stupně nevzal dostatečně v úvahu, že žalovaným uvedené odměny se týkaly zaměstnanců na „plný pracovní úvazek“, zatímco žalobce na pozici vrchního ředitele majetkové sekce pracoval v rozsahu 5 hodin týdně, a že je proto třeba vycházet z průměrné odměny ve výši 8 125 Kč; pravděpodobný výdělek na uvedené pozici proto stanovil ve výši 402,80 Kč za hodinu a náhradu platu ve výši 1 015 861,60 Kč. Správ