21 Cdo 731/2006 — Nejvyšší soud

21 Cdo 731/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 3. 2007 Spisová značka:21 Cdo 731/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.731.2006.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 731/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. J. Š., zastoupeného advokátkou, proti žalované České republice - Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, zastoupené advokátkou, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 19/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. října 2005, č.j. 11 Co 340/2005-151, takto: Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 15. dubna 2005, č.j. 14 C 19/2001-119 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 7 k dalšímu řízení.                                           O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 27.11.2000 žalovaná sdělila žalobci, že s ním okamžitě zrušuje pracovní poměr podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce. Porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem spatřovala v tom, že žalobce „dne 2.11.2000 v D. baru, P. 5 předal Ing. Z. L., předsedovi představenstva L., a.s. a Ing. A. K., členu představenstva L., a.s. část kontrolního protokolu z kontrolní akce č. 00/01 ,Hospodaření se státním majetkem v procesu privatizace zdravotnických zařízení včetně majetkových účastí státu, které byly převedeny na Fond národního majetku ČR‘, na které se žalobce účastnil jako vedoucí skupiny kontrolujících“. Tímto jednáním žalobce podle názoru žalované porušil „jednu ze základních povinností zaměstnance stanovenou v § 73 odst. 2 písm. b) zák. práce, tj. povinnost zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděl při výkonu zaměstnání, tj. při výkonu kontrolní činnosti, a které v zájmu zaměstnavatele, tj. NKÚ, nelze sdělovat jiným osobám“, a porušil rovněž povinnost vyplývající pro něj „přímo ze zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, kde je v § 22 odst. 2 písm. f) v rámci povinností kontrolujících stanovena také povinnost zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se kontrolující dozvěděli při výkonu kontroly, a nezneužívat znalostí těchto skutečností“. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Žalobu odůvodnil zejména tím, že důvod tohoto opatření je „nepřezkoumatelný“, jeho vymezení je „neurčité, nejasné a kdykoli zaměnitelné nebo měnitelné“, a že se vytčeného porušení pracovní kázně „nedopustil skutkově vůbec“. Zdůraznil, že jmenovaným osobám „nepředal vůbec nic“, a že „naopak je pravdou“, že na schůzce v D. baru dne 2.11.2000 mu byl předán k nahlédnutí „nepodepsaný bezhlavičkový papír“, který byl poté „extra legem“ zajištěn policejním orgánem. Jednalo se přitom o pracovní verzi textu z počítače, ke které měl přístup kromě žalobce jakýkoli pracovník informatiky (správce sítě), každý z ředitelů a další personál žalované, který průběžně navštěvuje kanceláře zaměstnavatele. Navíc – jak dále uvedl – kontakt s L. a.s. měli již dříve někteří zaměstnanci žalované, „takže takový text mohl být získán touto stranou kdykoli před tím a prakticky od jiných osob než ze strany žalobce“. Podle jeho názoru je předmětné okamžité zrušení pracovního poměru úkonem, který „jistě nemá na mysli zákoník práce“ a který je „i v přímém rozporu s § 7 zák. práce a zakládá zneužití výkonu práv a povinností z pracovněprávního vztahu“. Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 15.4.2005, č.j. 14 C 19/2001-119 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 5.800,- Kč „k rukám jejího zástupce“. Z provedeného dokazování (zejména z listinných důkazů – protokolů o výslechu svědků Ing. A. K., Ing. Z. L. a RNDr. L. K. a z protokolu o hlavním líčení ze dne, obsažených ve spise Obvodního soudu pro P. 5 zn. ve věci trestního stíhání žalobce pro trestné činy přijímání úplatku) soud prvního stupně zjistil, že žalobce (pracující u žalované od 3.1.1994 jako kontrolor) se jako vedoucí skupiny kontrolujících „zúčastnil kontrolní akce č. 00/01 (kontrola privatizace S. l. l. T.) a dne 2.11.2000 v D. baru předal zástupcům společnosti L. a.s. několik listin, mimo jiné i část kontrolního protokolu (str. 7-11) ze zmíněné kontrolní akce“. Podle jeho názoru žalobce tímto jednáním „porušil povinnost mlčenlivosti uloženou mu jednak zákoníkem práce a dále specielně zák. č. 166/1993 Sb.“, neboť předal část kontrolního protokolu jiným osobám, „čímž jim zpřístupnil skutečnosti, o nichž se dozvěděl v průběhu kontrolní akce, a navíc tak učinil vůči osobám, které mohly mít z výsledků této kontrolní akce prospěch a měly tak na jejím výsledku zájem“. S přihlédnutím k tomu, že povinnost zachovávání mlčenlivosti o skutečnostech, o nichž se žalobce dozvěděl v souvislosti s prováděnou kontrolou, „soud považuje za základní povinnost zaměstnance ve funkci kontrolora NKÚ“, a dále „s ohledem na ostatní okolnosti případu, zejména osoby, jimž byly tyto skutečnosti poskytnuty“, dospěl soud prvního stupně k závěru, že se „v daném případě jednalo o porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem“. Protože okamžité zrušení pracovního poměru splňuje rovněž všechny formální náležitosti vyžadované zákoníkem práce (bylo provedeno písemně, jeho důvod byl skutkově vymezen dostatečně určitě a nezaměnitelně a bylo žalobci doručeno ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy se žalovaná o tomto důvodu dozvěděla), jde o platný právní úkon. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26.10.2005, č.j. 11 Co 340/2005-151 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 5.150,- Kč „s 19% DPH“ k rukám advokátky. Odvolací soud přisvědčil názoru soudu prvního stupně, že  žalovaná v dopise ze dne 27.11.2000 vymezila důvod okamžitého zrušení pracovního poměru žalobce „zcela jasně, určitě a nezaměnitelným způsobem“ a že tedy sporný zrušovací projev vůle „má formální náležitosti předpokládané ust. § 55 zák. práce“. Rovněž ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že skutková zjištění vyplývající z obsahu spisu Obvodního soudu pro P. 5 zn. ve věci trestního stíhání žalobce pro trestné činy přijímání úplatku (především ze svědeckých výpovědí Ing. A. K., Ing. Z. L. a RNDr. L. K., kteří dne 23.11.2000 před Policií ČR P. 7 – Úřadem vyšetřování uvedli, že v době a místě uvedených v předmětném okamžitém zrušení pracovního poměru žalobce předal svědkům Ing. K. a Ing. L. inkriminovaný protokol) „nepochybně prokazují existenci vytčeného porušení pracovní kázně“ žalobcem. Jelikož se jednalo o výpovědi svědků učiněné bezprostředně po vytýkaném jednání, kdy stejně tak jako v civilním řízení i svědci v trestním řízení vypovídají po poučení o hrozbě možného trestního stíhání v případě křivé výpovědi, „není relevantní námitka žalobce, že v tomto směru nelze výpovědi svědků v rámci trestního řízení použít jako důkazu v tomto civilněprávním sporu“. Podle názoru odvolacího soudu tak „bylo nepochybně zjištěno, že žalobce jmenovaným osobám předal část kontrolního protokolu, tedy listiny obsahující skutečnosti, o kterých se dozvěděl jako pracovník (kontrolor) žalované při výkonu práce – kontroly, a tím porušil jak ustanovení § 73 odst. 2 písm. b) zák. práce, tak zák. č. 166/1993 Sb., a to ust. § 22 odst. 2 písm. f)“, podle něhož kontrolující jsou povinni zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděli při výkonu kontroly, a nezneužít znalostí o těchto skutečnostech. Při hodnocení intenzity porušení pracovní kázně vzal odvolací soud v úvahu zejména postavení žalované ve společnosti, kdy – jak zdůraznil – se jedná „o jednu z nejvýše postavených institucí“, která vykonává kontrolu např. hospodaření se státním majetkem a finančními prostředky, plnění státního rozpočtu (přičemž zjišťované skutečnosti podléhají kontrole Úřadu bez ohledu na druh a stupeň utajení), která vykonává kontrolu i u ministerstev a která je nezávislým kontrolním orgánem České republiky (srov. § 2 a § 3 zákona č. 166/1993 Sb.); proto, poruší-li zaměstnanec (kontrolor) tohoto Úřadu  povinnost mlčenlivosti, která je mu uložena nejen zákoníkem práce, „ale ještě výslovně citovaným zákonem“, pak podle názoru odvolacího soudu „se nepochybně jedná o tak závažné porušení pracovní kázně, jak má n