21 Cdo 752/2025 — Nejvyšší soud

21 Cdo 752/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 5. 2025 Spisová značka:21 Cdo 752/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.752.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nemoc z povolání Náhrada za ztrátu na výdělku Změna poměrů Dotčené předpisy:§ 269 odst. 2 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 30.06.2023 § 271b odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 30.06.2023 § 271u odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 30.06.2023 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:23. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 752/2025-69 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce J. P., zastoupeného Mgr. Pavlou Havránkovou, advokátkou se sídlem v Havířově, Jana Švermy č. 38/8, proti žalované OKD, a. s. se sídlem ve Stonavě č. p. 1077, IČO 05979277, o 546 251 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 15 C 44/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. listopadu 2024, č. j. 16 Co 169/2024-51, takto: I. Dovolání žalobce proti rozsudku krajského soudu v části, ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 4. června 2024, č. j. 15 C 44/2024-27, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Karviné k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1. 3. 2023 do 29. 2. 2024 ve výši 546 251 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že byl u žalované zaměstnán v pracovním poměru jako horník-zámečník, že pracovní poměr byl rozvázán dne 23. 2. 2021 z důvodu nemoci z povolání – iritační dermatitidy nohou a že žalovaná mu vyplácela náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti až do února 2023, kdy výplatu této náhrady zastavila, neboť lékařským posudkem ze dne 10. 2. 2023 byla výše uvedená nemoc z povolání „oduznána“ podle vyhlášky č. 104/2012 Sb. z důvodu regrese kožního nálezu. Žalobce trvá na tom, že nadále není schopen vykonávat dosavadní práci horníka-zámečníka, pokud by se vrátil na původní práci, nemoc z povolání by se opět projevila. Nemoc se neztratila, pouze se vytratily příznaky, které by se v dole opět vrátily. Nejedná se tedy o důvod k zastavení výplaty náhrady za ztrátu na výdělku, neboť u žalobce nedošlo ke změně poměrů. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobci byla nemoc z povolání „oduznána“, došlo k ústupu nemoci a k plnému zotavení, náhrada za ztrátu na výdělku mu tedy nenáleží. Navíc v současné době se u žalované pro práci v dole používají i jiné typy obuvi, než je typ, který vedl u žalobce k nemoci z povolání. 3. Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 4. 6. 2024, č. j. 15 C 44/2024-27, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné na náhradě nákladů řízení 3 993 Kč (výroky II a III). Dovodil, že u žalobce bylo zjištěno vymizení klinických známek manifestace iritační dermatitidy, proto byla lékařským posudkem ze dne 10. 2. 2023, který byl potvrzen rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, „oduznána“ nemoc z povolání – iritační dermatitida nohou po pracovní obuvi, že znalec MUDr. Evžen Hrnčíř potvrdil správnost tohoto postupu a že na věci nic nemění názor znalce, že je vyloučeno, aby žalobce v budoucnu pracoval znovu za podmínek, za kterých vzniká nemoc z povolání, kterou byl dříve postižen, neboť by se jednalo z lékařského hlediska o posudkové pochybení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce netrpí od 10. 2. 2023 nemocí z povolání, jeho zdravotní stav se tímto zlepšil, a že tato skutečnost představuje podstatnou změnu poměrů na straně žalobce, která má za následek zánik nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti při nemoci z povolání. 4. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 11. 2024, č. j. 16 Co 169/2024-51, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Dovodil, že zpravidla bývá podkladem pro odškodnění nemoci z povolání posudek, kterým byla uznána nemoc z povolání, vydaný na základě § 62 odst. 5 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, a vyhlášky č. 104/2012 Sb., o stanovení bližších požadavků na postup při posuzování a uznávání nemoci z povolání a okruh osob, kterým se předává lékařský posudek o nemoci z povolání, podmínky, za nichž nemoc nelze nadále uznat za nemoc z povolání, a náležitosti lékařského posudku (vyhláška o posuzování nemoci z povolání), a že obdobným způsobem je upraven i opačný postup, tzv. oduznání nemoci z povolání. Podmínky, za nichž nelze nemoc nadále uznat za nemoc z povolání, jsou uvedeny taxativním výčtem v příloze k uvedené vyhlášce. Ve sporných případech je oduznání či ukončení nemoci z povolání záležitostí znaleckého posouzení. Odvolací soud dospěl k závěru, že v daném případě byla věcná správnost lékařského posudku o oduznání nemoci z povolání žalobce ke dni 10. 2. 2023 potvrzena znaleckým dokazováním. Oduznání nemoci z povolání má za následek, že nemoc z povolání již nadále neexistuje (netrvá). Odpadl tak jeden z předpokladů povinnosti žalované nahradit žalobci škodu vzniklou nemocí z povolání. Tato skutečnost představuje (bez dalšího) podstatnou změnu poměrů, která znamená zánik povinnosti žalované hradit žalobci ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, a to bez ohledu na to, zda je žalobce z medicinského hlediska nadále zdravotně způsobilý k práci horníka-zámečníka, kterou vykonával u žalované před vznikem škody. Odvolacímu soudu nepřísluší hodnotit “spravedlivost“ či vhodnost záměru normotvůrce, který právním předpisem stanovil, že dojde k ukončení iritační dermatitidy jako nemoci z povolání, nejsou-li po dobu alespoň 1 roku prokazatelně přítomny u zaměstnance klinické známky manifestace nemoci. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu (všem jeho výrokům) podal žalobce dovolání. Uvedl, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud nebyla řešena, a že odvolací soud nesprávně právně posoudil trvání nároku na náhradu škody za ztrátu na výdělku, když rozhodl, že oduznání nemoci z povolání znamená vždy bez dalšího zánik povinnosti platit náhradu za ztrátu na výdělku, protože pouhé oduznání znamená podstatnou změnu poměrů. Odvolací soud se vůbec nezabýval otázkou nezpůsobilosti výkonu původní profese, při které došlo ke vzniku nemoci z povolání, i když znalec uvedl, že při opětovném zařazení na původní práci se nemoc z povolání – iritační dermatitida u žalobce znovu snadno a brzy objeví. Nesprávně posoudil, že u žalobce došlo ke změně poměrů pouze proto, že došlo k oduznání nemoci z povolání. O podstatnou změnu poměrů by mohlo u žalobce jít pouze v případě, kdyby po oduznání nemoci z povolání mohl opět vykonávat původní profesi horníka v podzemí (při jejímž výkonu došlo ke vzniku nemoci z povolání). Zdravotní stav žalobce je ale stále stejný, následky nemoci z povolání omezují jeho pracovní způsobilost i nadále ve stejném rozsahu jako dříve, proto nedošlo ke změně poměrů. Pro zánik nároku na náhradu škody není bez dalšího rozhodující pouhé oduznání nemoci z povolání, ale také opětovné nabytí zdravotní způsobilosti k výkonu původní profese horníka v podzemí dolu a s tím spojená možnost se na původní místo vrátit. MUDr. Jana Kusová, primářka oddělení pracovního lékařství Karvinské hornické nemocnice, a. s. uvedla dne 18. 5. 2023, že není schopna posoudit, zda se žalobce může s ohledem na své zdraví vrátit ke své původní práci, protože nezná pracovní podmínky. Žalobce má za to, že zjištění a uznání nemoci z povolání, i když došlo k jejímu oduznání, ho vyřazuje doživotně z výkonu určité práce, při které u něj nemoc z povolání vznikla. Žalobce vykonává jinou práci, ale na svou původní pozici horníka v dole se nebude moci již nikdy vrátit a nemůže tak dosáhnout původních výdělků. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. 6. Žalovaná uvedla, že dovolání není opodstatněné, neboť rozsudek odvolacího soudu považuje za správný a s jeho závěry se ztotožňuje. 7. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolací