21 Cdo 818/2006 — Nejvyšší soud

21 Cdo 818/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 2. 2007 Spisová značka:21 Cdo 818/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.818.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 818/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce P. Z., zastoupeného advokátem, proti žalované O., a.s., o odškodnění pracovního úrazu, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 9 C 201/93, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. září 2005 č.j. 16 Co 68/2005-482, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby mu žalovaná zaplatila na náhradě za ztížení společenského uplatnění 5.063,- Kč a na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 17.2.1992 do 1.10.1999 částku 1,544.703,- Kč s úroky z prodlení, které v žalobě specifikoval, a aby mu žalovaná počínaje dnem 1.10.1999 platila „rentu“ ve výši 6.224,- Kč měsíčně. Žalobu odůvodnil zejména tím, že jako zaměstnanec žalované utrpěl dne 7.8.1991 pracovní úraz (zlomeninu páteře v 9. a 10. obratli), který jej „trvale poznamenal a vyřadil zcela z prac. procesu“ a již nemohl dále vykonávat dosavadní práci horníka. Po skončení pracovní neschopnosti dne 17.2.1992 byl žalobce přeřazen na méně placenou práci tlakoměřiče a od 4.9.1992, kdy pracovní poměr účastníků skončil uplynutím sjednané doby, je nezaměstnaný, neboť „pro jeho zdravotní stav pro něj nikde nebylo žádné vhodné místo“. Po žalované proto požadoval za období od 17.2.1992 „nároky podle § 195 ZP“ (vycházející z jeho „průměrného čistého příjmu před úrazem“ ve výši 7.296,- Kč) a rovněž „přiměřenou“ náhradu za ztížení společenského uplatnění, která „by se měla rovnat dvojnásobku bolestného“. Okresní soud ve Frýdku-Místku (poté, co žalobce vzal zpět žalobu ohledně části úroků z prodlení) rozsudkem ze dne 6.12.1999 č.j. 9 C 201/93-203 zastavil řízení ohledně části požadovaných úroků z prodlení, žalované uložil, aby zaplatila žalobci 12.448,- Kč s úroky z prodlení, které ve výroku specifikoval, „v rozsahu nad přiznanou částku“ žalobu zamítl a rozhodl, že „ustanovenému právnímu zástupci žalobce se přiznává odměna ve výši 14.950,- Kč“, že „České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává“, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku 500,- Kč „z titulu soudního poplatku“. Ve věci samé dospěl k závěru, za situace, kdy se žalobci nepodařilo prokázat, že by po skončení pracovního poměru účastníků (uzavřeného na dobu určitou tří let, tj. do 4.9.1992) pracoval u žalované i nadále, je nárok žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku opodstatněný jen „co do období od skončení pracovní neschopnosti, tj. 17.2.1992 do skončení pracovního poměru, tj. 4.9.1992“ v celkové výši 12.448,- Kč. Nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění považoval soud prvního stupně za zcela nedůvodný s ohledem na skutečnost, že požadovaný dvojnásobek bodového ohodnocení již žalovaná žalobci v průběhu řízení zaplatila. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7.6.2000 č.j. 16 Co 116/2000-228 rozsudek soudu prvního stupně „v napadené části“ (tj. v zamítavém výroku o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení účastníků a státu a odměně ustanoveného zástupce) zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že u žalobce, který byl od roku 1986, kdy se vyučil, až do okamžiku úrazu nepřetržitě zaměstnán, „lze s ohledem na jeho věk důvodně předpokládat, že by byl býval zaměstnán i nadále, kdyby jeho pracovního úrazu ze dne 7.8.1991 nebylo“, což „je zřejmé i z toho, jak intenzivně se žalobce snažil zajistit si zaměstnání poté, co skončil pracovní poměr u žalované uplynutím doby“; proto žalobci ve smyslu ustanovení § 46 věty druhé nařízení vlády č. 223/1988 Sb. náleží náhrada za ztrátu na výdělku i po 4.9.1992. I po tomto datu – jak odvolací soud dále zdůraznil – žalobci přísluší náhrada za ztrátu na výdělku v původní výši (bez zřetele k jeho výdělkovým poměrům, k nimž došlo následkem skončení pracovního poměru uplynutím sjednané doby), tj. ve výši rozdílu mezi výdělkem horníka před vznikem škody (k 17.2.1992) a výdělkem, kterého dosahoval jako tlakoměřič před rozvázáním pracovního poměru (k 4.9.1992), s přihlédnutím k valorizacím obou výdělků a případnému invalidnímu důchodu poskytovanému žalobci z důvodu pracovního úrazu, „ledaže by nastaly okolnosti, které mají vliv na výši této náhrady (§ 202 odst. 1 zák. práce)“. Soudu prvního stupně proto uložil, aby stanovil žalobci výši náhrady za ztrátu na výdělku za dobu od 4.9.1992 „shora uvedeným způsobem“. Okresní soud ve Frýdku-Místku (poté, co připustil změnu-rozšíření žaloby o náhradu ušlého výdělku za další období od 1.10.1999 do 30.9.2004 v částce 2,144.804,- Kč s úroky z prodlení a o měsíční „rentu“ ve výši 37.975,- Kč od 1.10.2004) rozsudkem ze dne 7.10.2004 č.j. 9 C 201/93-444, ve znění opravného usnesení ze dne 6.1.2005 č.j. 9 C 201/93-459, žalované uložil, aby žalobci zaplatila 12.210,- Kč s úroky z prodlení, které ve výroku specifikoval, žalobu o zaplacení 3,677.177,- Kč s úroky z prodlení, o placení částky 37.975,- Kč měsíčně od 1.10.2004 a ohledně části úroků z prodlení zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že „Česká republika nemá vůči žalobci právo na náhradu nákladů státu“. Soud prvního stupně – vázán právním názorem odvolacího soudu – dospěl po doplnění dokazování k závěru, že žalobci náleží za období od 5.9.1992 do 19.12.1995 náhrada za ztrátu na výdělku ve výši 141.155,- Kč. Protože však žalovaná již zaplatila žalobci za toto období náhradu ve výši 128.845,- Kč, „nevyplaceno zůstalo 12.210,- Kč, a proto soud o tuto částku žalobě vyhověl včetně příslušenství, kdy tato částka představuje nevyplacenou náhradu za ztrátu na výdělku za dobu od 1.1.1995 do 7.3.1995, od 1.7. do 9.7.1995 a od 5.9 do 15.9.1992“. Domáhá-li se žalobce náhrady za ztrátu na výdělku za dobu po 19.12.1995, je podle názoru soudu prvního stupně „žaloba v této části nedůvodná“, neboť „žalobce v důsledku zdravotního postižení následkem nepracovního úrazu z 19.12.1995 není schopen jakékoliv práce v dole, tedy ani původní práce horníka“, a protože „následky úrazu nepracovního žalobce omezují více než úraz pracovní, došlo (ke dni 19.12.1995) k zániku příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem žalobce ze dne 7.8.1991 a škodou, která v důsledku tohoto úrazu žalobci vznikla ve formě ztráty na výdělku“. Pokud jde o nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění, kterou žalobce „vyčíslil v sumě 5.063,- Kč“, soud prvního stupně „neshledal důvody dalšího navýšení této náhrady (nad částku 4.500,- Kč představující dvojnásobek základní sazby 150 bodů, kterou žalovaná již žalobci zaplatila), neboť nebyly u žalobce shledány následky pracovního úrazu v tak mimořádném rozsahu, které by odůvodňovaly další navýšení“. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6.9.2005 č.j. 16 Co 68/2005-482 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil „v odstavcích I., IV. a V.“ (tj. ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení účastníků a státu) a „dále v odstavci II. výroku, pokud jím byla zamítnuta žaloba na zaplacení 718.289,- Kč s příslušenstvím  a žaloba na placení částky 8.718,- Kč měsíčně od 1.2.2005 do budoucna“; „v odstavci II. výroku, pokud jím byla zamítnuta žaloba na zaplacení 2,948.888,- Kč s úroky z prodlení a na placení měsíční peněžité částky 29.257,- Kč od 1.10.2004 do budoucna“, rozsudek soudu prvního stupně (z důvodu částečného zpětvzetí žaloby) zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že „České republice se vůči žalobci nepřiznává právo na náhradu nákladů odvolacího řízení“. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po 4.9.1992 (kdy pracovní poměr účastníků skončil uplynutím sjednané doby) „zůstal žalobci zachován beze změny až do 19.12.1995“, protože v tomto období byl žalobce zaměstnán pouze od 1.5. do 30.6.1995 s průměrným výdělkem 2.331,- Kč (nepřesahujícím v delším časovém období průměrný výdělek před vznikem škody), jinak byl evid