21 Cdo 822/2022 – Nejvyšší soud

21 Cdo 822/2022-269 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně P., se sídlem v XY, IČO XY, zastoupené Mgr. Vítem Kubalcem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky č. 57/142, proti žalované Reality Bystřický s. r. o. se sídlem v Kyjově, Nětčice, Pod Vinohrady č. 2399/14, IČO 29353882, zastoupené JUDr. Ing. Zdeňkem Rajdou, advokátem se sídlem v Brně, Příkop č. 843/4, o vydání věci, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 6 C 392/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. září 2021, č. j. 27 Co 232/2020-242, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 30. června 2020, č. j. 6 C 392/2018-192, doplněný usnesením ze dne 4. května 2021, č. j. 6 C 392/2018-227, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Hodoníně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou dne 26. 12. 2018 (doplněnou dne 24. 6. 2020) u Okresního soudu v Hodoníně se původní žalobkyně (společnost A. V., IČO XY, dále jen „původní žalobkyně“) domáhala, aby jí žalovaná byla povinna vydat nákladní vozidlo DAF LF 180, VIN: XLRAEL1500L449053, včetně všech součástí a příslušenství tohoto vozidla, zejména technického průkazu, osvědčení o technickém průkazu a všech klíčů k tomuto vozidlu. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že původní žalobkyně nabyla dne 29. 1. 2018 ve veřejné dražbě vlastnické právo k této věci, přičemž v době nabytí vlastnického práva původní žalobkyní neměl dražebník nákladní vozidlo u sebe, bylo zjištěno, že vozidlo má žalovaná. 2. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. Uvedla, že provedená dražba byla neoprávněná, navrhovatel dražby nebyl oprávněným navrhovatelem nedobrovolné dražby podle § 36 a násl. zákona o veřejných dražbách. Na základě kupní smlouvy ze dne 30. 11. 2016 se stala majitelem vozidla společnost SUZONEX s.r.o. a vozidlo bylo zajištěno smlouvou o zajištění závazků převodem práva společnosti UniCredit Leasing CZ a. s. na poskytnutý úvěr. Žalovaná dne 29. 12. 2017 koupila od společnosti SUZONEX s.r.o. předmětné vozidlo a převzala závazky z úvěru. V době, kdy byla vlastníkem vozidla společnost SUZONEX s.r.o., došlo k uzavření zástavní smlouvy, zástavním věřitelem byla společnost PRVNÍ CHRÁNĚNÁ DÍLNA s.r.o. a zástavcem společnost Investice JJJ s. r. o. Společnost PRVNÍ CHRÁNĚNÁ DÍLNA s.r.o. si byla vědoma, že vlastníkem předmětného nákladního vozidla je společnost SUZONEX s.r.o. a že nebyla zástavní smlouva platně uzavřena, přesto přistoupila k realizaci zástavního práva ve veřejné dražbě. 3. Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 30. 6. 2020, č. j. 6 C 392/2018-192, doplněným usnesením ze dne 4. 5. 2021, č. j. 6 C 392/2018-227, žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 28.404,69 Kč k rukám jejího „právního“ zástupce a že žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Hodoníně náklady řízení ve výši 901,- Kč. Dovodil, že se nejedná o překážku věci rozsouzené a že žalobkyně není ve věci aktivně legitimována, neboť nenabyla předmětné vozidlo, jehož vydání se domáhá. I při nabytí ve veřejné dražbě je zapotřebí, aby nabyvatel byl v dobré víře, že prodávající je vlastníkem věci, popř. oprávněným věc prodat. Žalobkyně však nenabyla vlastnické právo k předmětnému vozidlu, neboť jsou zde zásadní pochybnosti vztahující se k otázce, zda navrhovatel dražby měl či neměl oprávnění věc prodat, a nabyvatel o těchto pochybnostech věděl. Žalobkyně nebyla v dobré víře v oprávnění navrhovatele PRVNÍ CHRÁNĚNÁ DÍLNA s.r.o. vlastnické právo převést. Z dokazování vyplynulo, že dražba byla jen účelovým prodejem, když navrhovatel dražby PRVNÍ CHRÁNĚNÁ DÍLNA s.r.o. byla zastoupena dlouhodobě, a to i ve sporech týkajících se předmětného vozidla, advokátkou N. R., přičemž vydražitelem byla žalobkyně, jejíž členem představenstva byla opět N. R. a také jediným akcionářem této společnosti. Navrhovatel dražby i žalobkyně vzhledem k personálnímu propojení věděli, za jakých okolností byla zástavní smlouva na předmětné vozidlo uzavřena, a že k tomu společnost Investice JJJ s. r. o. nebyla oprávněna. PRVNÍ CHRÁNĚNÁ DÍLNA s.r.o. nebyla oprávněna věc dražit, neboť otázka vlastnického práva k vozidlu ani otázka platnosti či neplatnosti zástavního práva nebyla v době konání dražby vyřešena. 4. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně, poté, co Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 19. 11. 2020, č. j. 6 C 392/2018-219, rozhodl, že v řízení bude pokračováno na straně žalobkyně se společností P., rozsudkem ze dne 30. 9. 2021, č. j. 27 Co 232/2020-242, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 4.356,-Kč k rukám advokáta JUDr. Ing. Zdeňka Rajdy. Dovodil, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro to, aby se právní předchůdkyně žalobkyně jako vydražitelka stala vlastníkem předmětného vozidla. Zástavní smlouva mezi společností PRVNÍ CHRÁNĚNÁ DÍLNA s.r.o. jako zástavním věřitelem a společností Investice JJJ s. r. o. jako zástavcem byla uzavřena v době (7. 4. 2017), kdy již společnost Investice JJJ s. r. o. nebyla vlastníkem uvedeného vozidla, neboť vozidlo prodala dne 30. 11. 2016 společnosti SUZONEX s.r.o. Společnost PRVNÍ CHRÁNĚNÁ DÍLNA s.r.o. byla informována společností SUZONEX s.r.o. o jejím vlastnickém právu k předmětnému vozidlu. S ohledem na propojení společnosti PRVNÍ CHRÁNĚNÁ DÍLNA s.r.o. a původní žalobkyně je nepochybné, že původní žalobkyně jako nabyvatel (vydražitel) nemohla být v dobré víře v oprávnění druhé strany převést vlastnické právo na základě řádného titulu. PRVNÍ CHRÁNĚNÁ DÍLNA s.r.o. podala návrh na nedobrovolnou veřejnou dražbu, ačkoliv v té době již věděla, že při uzavření zástavní smlouvy nebyla společnost Investice JJJ s. r. o. vlastníkem uvedeného vozidla. PRVNÍ CHRÁNĚNÁ DÍLNA s.r.o. byla zastoupena advokátkou N. R., která byla současně od roku 2015 do dubna 2019 členkou představenstva původní žalobkyně. Zároveň dovodil, že „…žalobě nelze vyhovět ani s ohledem na § 8 o. z…“, neboť „…/S/polečnost První chráněná dílna s. r. o. podala návrh na nedobrovolnou veřejnou dražbu, ačkoliv v té době již věděla, že při uzavření zástavní smlouvy nebyla společnost Investice JJJ s. r. o. vlastníkem uvedeného vozidla…“. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítla, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe při řešení otázky „nabytí vlastnictví v rámci veřejné dražby“ a že otázky „zneužití práva“ a „dobré víry při nedobrovolné dražbě“ nebyly zatím dovolacím soudem vyřešeny. Pro nabytí vlastnictví v rámci dražby je dle judikatury dovolacího soudu podstatné pouze, že usnesení o příklepu nabylo právní moci a že vydražitel zaplatil nejvyšší podání. V době konání veřejné dražby byla v registru vozidel zapsána jako vlastník společnost SUZONEX s.r.o. a nikoli žalovaná, žalobkyně tedy očekávala, že tato byla o dražbě dražebníkem informována a mohla tedy případně uplatnit proti dražbě své námitky. Protože nebyly podány žádné námitky a žalobkyně řádně nabyla (vydražila) vozidlo, nelze nyní rozporovat vlastnictví žalobkyně k předmětnému vozidlu. Žalobkyně ani společnost PRVNÍ CHRÁNĚNÁ DÍLNA s.r.o. v době uzavření zástavní smlouvy nevěděla, že společnost Investice JJJ s. r. o. není vlastníkem zastaveného vozidla, a smlouva byla tedy uzavřena v souladu s § 1343 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“ (Investice JJJ s. r. o. byla zapsána ve velkém technickém průkazu jako vlastník, vozidlem fakticky disponovala, odevzdala předmět dražby, klíčky a malý technický průkaz od vozidla PRVNÍ CHRÁNĚNÁ DÍLNA s.r.o.). Vzniklo-li řádně a platně zástavní právo k vozidlu a byly-li splněny podmínky dle § 1343 o. z. (což odvolací soud potvrdil), měla žalobkyně v zástavě předmětný automobil, mohla tak být provedena i předmětná dražba. Žalobkyně považuje za naprosto absurdní, že by uzavřená zástavní smlouva byla platná, ale samotná dražba by již byla neplatná kvůli tomu, že se vydražitel dozvěděl nějakou skutečnost o vlastnictví vydražené věci. Žalobkyně dále nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že by zjevně zneužila práva, není ani zřejmé, jaké právo by měla zneužít. Žalobkyně pouze využila svého práva účastnit se dražby a předmětné vozidlo vydražit (veřejné dražby se mohl účastnit kdokoliv). Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. 6. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání žalobkyně podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 7. Dovol