21 Cdo 852/2025 — Nejvyšší soud

21 Cdo 852/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 12. 2025 Spisová značka:21 Cdo 852/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.852.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nepřípustnost dovolání Nepřípustnost dovolání subjektivní [ Nepřípustnost dovolání ] Vedlejší účastník Nepřípustnost dovolání objektivní [ Nepřípustnost dovolání ] Žaloba pro zmatečnost Dovolání (vady) Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1 o. s. ř. § 243c odst. 3 věta první o. s. ř. § 237 o. s. ř. § 241a odst. 2 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:17. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 852/2025-316 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně AVIM PRAHA, s.r.o. se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Sokolovská č. 352/23, IČO 25137018, zastoupené JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem v Praze 2, Záhřebská č. 562/41, proti žalované FORTE s.r.o. se sídlem v Praze 7, U Papírny č. 9/614, IČO 63076446, zastoupené JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 7, Přístavní č. 321/14, za účasti spolku "HABEAS CORPUS" se sídlem v Praze 9 – Černém Mostě, Ocelkova č. 643/20, IČO 70108102, zastoupeného JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem v Praze 2, Záhřebská č. 562/41, jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně, o prodloužení nájemní smlouvy a zdržení se zásahů do užívání a o vzájemném návrhu žalované na vyklizení nebytových prostor, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní a vedlejším účastníkem proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. října 2021, č. j. 12 Co 218/2021-634, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 12 Co 218/2021, o dovolání žalobkyně a vedlejšího účastníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. května 2024, č. j. 5 Co 221/2023-201, takto: I. Dovolání žalobkyně a vedlejšího účastníka na straně žalobkyně se odmítají. II. Žalobkyně a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 9 619,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Voříška, Ph.D., LL.M., advokáta se sídlem v Praze 7, Přístavní č. 321/14. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 7. 2023, č. j. 12 Co 218/2021-144, zamítl žalobu pro zmatečnost (výrok I), zamítl návrh na přerušení řízení z důvodů podané ústavní stížnosti (výrok II) a žalobkyni a vedlejšímu účastníkovi uložil povinnost k náhradě nákladů řízení (výrok III). 2. K odvolání žalobkyně a vedlejšího účastníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 5. 2024, č. j. 5 Co 221/2023-201, usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I a III potvrdil (výrok I), odmítl odvolání žalobkyně a vedlejšího účastníka proti výroku II usnesení soudu prvního stupně (výrok II) a žalobkyni a vedlejšímu účastníkovi uložil povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III). Odvolací soud vyšel ze zjištění, že „Obvodní soud pro Prahu 8 jednal bez účasti žalobkyně a vedlejšího účastníka za situace, kdy žalobkyně a vedlejší účastník opakovaně krátce před jednáním žádali o odročení s poukazem na příznaky virózy, onemocnění virózou nebo s odkazem na karanténu, či pandemii covidu-19“, avšak soudu „nedoložili skutečnosti tvrzené v žádostech o odročení jednání, tj. existenci vážného důvodu (nemoc, karanténa), a to ani Městskému soudu v Praze, který rozhodoval o odvolání žalobkyně a vedlejšího účastníka, přestože se odvolacího jednání dne 26. 10. 2021 zúčastnili“. Dospěl proto k závěru, že „Obvodní soud pro Prahu 8 procesně nepochybil, když jednal v nepřítomnosti žalobkyně a vedlejšího účastníka ve dnech 15. 1. 2021 a 15. 3. 2021, ač žádali o odročení jednání“, a „nelze tedy uzavřít, že byla žalobkyni a vedlejšímu účastníkovi odňata možnost jednat před soudem, jak má na mysli ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř.“ 3. Proti tomuto usnesení podali žalobkyně a vedlejší účastník společné dovolání, jímž rozhodnutí odvolacího soudu napadají výslovně „v celém rozsahu“. 4. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl. 5. Podle § 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), je k podání dovolání oprávněn (subjektivně legitimován) účastník řízení. Pravidlo uvedené v § 93 odst. 3 o. s. ř., že vedlejší účastník má v řízení stejná práva a povinnosti jako účastník, kterého v řízení podporuje, se uplatní v průběhu (během) občanského soudního řízení; na oprávnění vedlejšího účastníka podat opravné prostředky ustanovení § 93 odst. 3 o. s. ř. nedopadá. Možnost vedlejšího účastníka podat odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně upravuje § 203 odst. 1 o. s. ř. a legitimaci k podání žaloby na obnovu řízení nebo žalobu pro zmatečnost řeší § 231 odst. 1 o. s. ř.; o oprávnění podat dovolání zákon mlčí. Z tohoto soudní praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, uveřejněné pod č. 3/2004 Sb. rozh. obč., ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1867/2016, ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 32 Odo 1664/2005, nebo ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 426/2017) i právní teorie (srov. např. DOLEŽÍLEK, Jiří. § 240 [Legitimace k dovolání a dovolací lhůta]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 6) dovozuje, že k podání dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vedlejší účastník legitimován není. 6. Nejvyšší soud proto dovolání vedlejšího účastníka na straně žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 5. 2024, č. j. 5 Co 221/2023-201, podle § 243c odst. 3 věty první ve spojení s § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl jako subjektivně nepřípustné, neboť bylo podáno osobou, jež k tomu není oprávněna. 7. Dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 5. 2024, č. j. 5 Co 221/2023-201, neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. 8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 9. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky než na řádné opravné prostředky. K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání. Teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5461/2016). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části, neboť v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). 10. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, argument, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, j