21 Cdo 863/2021 — Nejvyšší soud

21 Cdo 863/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 4. 2021 Spisová značka:21 Cdo 863/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.863.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odbory Právní jednání (o. z.) Neplatnost právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Pracovní poměr Pracovněprávní vztahy Dotčené předpisy:§ 286 odst. 3 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.05.2018 § 286 odst. 4 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.05.2018 § 276 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.05.2018 § 545 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:24. 7. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 863/2021-330 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně PLAKOR CZECH s. r. o. se sídlem v Mošnově, Průmyslová č. 367, IČO 27566005, zastoupené JUDr. Jaroslavem Brožem, MJur, advokátem se sídlem v Brně, Marie Steyskalové č. 767/62, proti žalovanému Odborovému svazu KOVO se sídlem v Praze 3, náměstí Winstona Churchilla č. 1800/2, IČO 49276832, zastoupenému JUDr. Jiřím Podhajským, advokátem se sídlem v Ostravě, U Tiskárny č. 578/1, o určení, že odborová organizace nepůsobí u zaměstnavatele, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 7 C 368/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. října 2020 č. j. 62 Co 194/2020-261, takto: I. Dovolání žalobkyně proti rozsudku městského soudu v části, ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, se odmítá. II. Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 18. 5. 2018 žalovaný oznámil žalobkyni, že u ní působí jako odborová organizace, neboť splňuje podmínky uvedené v ustanovení § 286 odst. 3 zákoníku práce, protože členy žalovaného jsou alespoň 3 zaměstnanci žalobkyně a žalovaný je podle stanov oprávněn „zastupovat zaměstnance podle zvláštního zákona“. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 3 dne 8. 6. 2018 domáhala určení, že žalovaný u žalobkyně nepůsobí jako odborová organizace. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že je právnickou osobou zaměstnávající v pracovním poměru více než 1 000 zaměstnanců, že předmět jejího podnikání spočívá „výhradně v oblasti výroby plastových součástí automobilů montovaných do nově vyráběných vozidel“, že ve stanovách žalovaného je v § 2 odst. 2 uvedeno, že „OS KOVO a organizační jednotky OS KOVO zastupují zaměstnance jako zástupci zaměstnanců podle zvláštního zákona. OS KOVO a jeho organizační jednotky působí u každého zaměstnavatele, u kterého jsou v pracovním poměru alespoň 3 členové OS KOVO evidovaní v OS KOVO nebo v jeho organizačních jednotkách“, a že v § 13 stanov je stanoveno, že „OS KOVO je jednotnou organizací kováků v České republice“. Uvedla, že žalovaný nesplnil „zákonnou podmínku působení coby odborové organizace“ u žalobkyně, jelikož k tomu není oprávněn podle svých stanov, které neuvádějí obor (a to ani obor „příbuzný“) nebo odvětví, ve kterém působí odborová organizace a v němž zároveň žalobkyně podniká. Žalobkyně dále v řízení uvedla, že k oznámení žalovaného ze dne 18. 5. 2018 nebylo „nic přiloženo“. Žalovaný zejména namítal, že podle stanov je odborovou organizací působící na území celé České republiky, že označení „kovák“ je výraz pro každého jeho člena a nejedná se o „oborové nebo jiné vymezení působení OS KOVO“ a že z Listiny základních práv a svobod a z občanského zákoníku nevyplývá, že ve stanovách odborové organizace musí být uveden obor či odvětví působnosti odborové organizace. Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 12. 3. 2020 č. j. 7 C 368/2018-201 žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 27 787,50 Kč k rukám advokáta JUDr. Jaroslava Brože, MJur. Poté, co shledal naléhavý právní zájem žalobkyně na žalovaném určení, dovodil, že oznámení žalovaného ze dne 18. 5. 2018 „neobsahuje doložení skutečností v něm uvedených“ a „není možné, aby si zaměstnavatel ověřil, zda u něj odborová organizace působí“, a že přestože je možné informace o obsahu stanov „získat z veřejných zdrojů“, skutečnosti týkající se zaměstnanců a zároveň členů odborové organizace jsou pro zaměstnavatele získatelné obtížně, a to zvláště tehdy, když oznámení neobsahuje jména tří zaměstnanců. Soud prvního stupně dále uvedl, že ze zákona „nevyplývá, že nezbytnou součástí stanov je určení odvětví, ve kterém odborová organizace působí“, že ze „stanov žalovaného je zřejmé, co je jeho účelem a předmětem činnosti“, přestože se „k odvětví, ve kterém má žalovaný působit nevyjadřují“, a že by se dalo „uvažovat s ohledem na název žalovaného“, že jeho členové se mohou nazývat „kováci“, i když „si tuto zkratku stanovy nedefinují“. K odvolání žalobkyně (směřujícímu jen proti výroku rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení) a žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 10. 2020 č. j. 62 Co 194/2020-261 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 24 203,50 Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Podhajského. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že zákoník práce v ustanovení § 286 odst. 4 „nevyžaduje, aby odborová organizace splnění podmínek podle odst. 3 tohoto zákonného ustanovení též prokázala“. Uvedl, že „je třeba vyjít nejen z gramatického výkladu této právní normy, ale především z postavení odborové organizace jako právnické osoby“, zdůraznil, že „zakládání odborových organizací a členství v nich je projevem práva svobodně se sdružovat s jinými subjekty na ochranu hospodářských a sociálních zájmů“ a že jde o právo zaručené Listinou základních práv a svobod, a poukázal na ustanovení § 316 odst. 4 písm. e) zákoníku práce, podle něhož zaměstnavatel nesmí vyžadovat od zaměstnance informace o jeho členství v odborové organizaci. Odvolací soud naopak shledal správným závěr soudu prvního stupně, že stanovy žalovaného vymezují, co je účelem a předmětem jeho činnosti, a že „je naprosto zřejmé“, že se jedná o odborovou organizaci a že označení „kovák“ je synonymem pro člena této odborové organizace. Uzavřel, že oznámení žalovaného ze dne 18. 5. 2018 „zcela splňuje všechny náležitosti stanovené v § 286 odst. 3 a 4 zákoníku práce“ a že žalovaný splnil všechny podmínky pro to, aby u žalobkyně působil jako odborová organizace. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, kterým toto rozhodnutí „napadá v celém rozsahu“. Dovolatelka má za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované rozhodnutími Nejvyššího soudu, na která poukazuje, a namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil právní otázky, „zda je nutné, aby odborová organizace splnění podmínek pro působení odborové organizace u zaměstnavatele uvedených v oznámení dle ustanovení § 286 odst. 4 zákoníku práce také doložila“ (podle dovolatelky to nutné je), a „jakým způsobem je nutné ve stanovách odborové organizace zakotvit oprávnění odborové organizace působit u zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 286 odst. 3 zákoníku práce“ (podle dovolatelky postačuje uvést ve stanovách odvětví, ve kterém odborová organizace působí). Dovolatelka dále uvádí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud nebyla v praxi dovolacího soudu řešena, a to „zda je možno oprávnění odborové organizace působit u zaměstnavatele zakotvit ve stanovách i jiným způsobem“ než uvedením „konkrétního zaměstnavatele“ či uvedením „odvětví“, v němž zaměstnavatel působí, a „pro případ, že dovolací soud nesetrvá na závěrech o tom, že doložení splnění podmínek je nutné k naplnění obsahu samotného oznámení zaměstnavateli o zahájení působení odborové organizace“, předkládá dovolacímu soudu dosud neřešenou otázku, zda nemá „k doložení splnění podmínek pro působení u zaměstnavatele“ dojít „nejpozději u soudu při řízení, v němž je nutno odpovědět na otázku, zda je odborová organizace oprávněna působit u zaměstnavatele … neboť pokud k takovému doložení splnění podmínek v řízení před soudem nedojde, nemohou soudy učinit relevantní závěr o tom, zda tyto podmínky splněny jsou a nemohou tak ani uzavřít, zda odborová organizace je či není u zaměstnavatele oprávněna působit.“ Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud změnil rozsudek dovolacího soudu tak, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl. Uvedl, že s námitkami dovolatelky nesouhlas