21 Cdo 868/2017 — Nejvyšší soud

21 Cdo 868/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 5. 2018 Spisová značka:21 Cdo 868/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.868.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zástavní právo Smlouva zástavní Neplatnost právního úkonu Dotčené předpisy:§ 152 obč. zák. ve znění do 06.09.2004 § 165 odst. 2 obč. zák. ve znění do 06.09.2004 § 39 obč. zák. ve znění do 06.09.2004 § 169 písm. b) obč. zák. ve znění do 06.09.2004 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 7. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 868/2017-120 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce QI investiční společnost, a. s. se sídlem v Praze 1, Rybná č. 682/14, IČO 27911497, zastoupeného Mgr. Petrem Dvořákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá č. 733/29, proti žalované M. N., zastoupené Mgr. Josefem Smutným, advokátem se sídlem v Pardubicích, tř. Míru č. 92, o zaplacení 190.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 C 102/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 5. května 2016, č. j. 22 Co 118/2016-78, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 23.413,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Josefa Smutného, advokáta se sídlem v Pardubicích, tř. Míru č. 92. Odůvodnění: Žalobce se domáhal, aby bylo žalované uloženo zaplatit mu 190.000,-Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 190.000,- Kč za dobu od 30. 1. 2015 do zaplacení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že právní předchůdce žalobce, Komerční banka, a. s., uzavřela s žalovanou, jejím manželem (P. N.) a H. N., dne 31. 5. 2004, smlouvu o úvěru č. S560404240146, kterou se banka zavázala poskytnout hypoteční úvěr ve výši 1.900.000,- Kč, a k zajištění této smlouvy o úvěru uzavřeli titíž účastníci dne 3. 6. 2004 zástavní smlouvu č. 560404600146 (dále též jen „Zástavní smlouva“). Předmětem zástavní smlouvy byly nemovitosti zapsané na LV pro k. ú. Z., obec D., evidovaném Katastrálním úřadem pro P. k., Katastrální pracoviště P. – tedy rodinný dům, který je součástí pozemku, pozemek a pozemek v k. ú. Z. (dále též jen „Nemovitosti“). Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28. 11. 2014 postoupila Komerční banka, a. s., společnosti IT credit, s. r. o., IČO 26444437, pohledávku ze smlouvy o úvěru č. S560404240146 ze dne 31. 5. 2004. Následně byla pohledávka ze smlouvy o úvěru včetně jejího příslušenství a všech práv s ní spojených, tedy i se zástavním právem, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 5. 12. 2014 na žalobce. V čl. III., odst. 2 písm. a) ve spojení s čl. III. odst. 5 a) Zástavní smlouvy žalovaná prohlásila, že „na zástavě či jakékoliv její části nevázne žádné věcné či jiné právo, ať už smluvně nebo jinak zřízené ve prospěch zástavce nebo jiné třetí osoby. Porušení uvedeného ustanovení vyplývá ze zápisu na LV, katastrální území Z.: řízení č. j. 103 Ex 03176/2014 - 14, v němž bylo zřízeno zástavní právo exekutorské k uspokojení pohledávky ve výši 294.781,59,- Kč“. Podle čl. III. odst. 5 a) Zástavní smlouvy platí, že v případě každého porušení ustanovení Zástavní smlouvy je žalobce oprávněn požadovat, aby mu žalovaná zaplatila smluvní pokutu ve výši 190.000,- Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě výše uvedené smluvní pokuty výzvou ze dne 20. 1. 2015. K návrhu žalobce Okresní soud v Pardubicích elektronickým platebním rozkazem ze dne 26. 3. 2015, č. j. EPR 32924/2015 – 8, žalobě vyhověl a uložil žalované zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 40.270,- Kč. V důsledku odporu podaného žalovanou se elektronický platební rozkaz zrušil (§ 174a odst. 3, § 174 odst. 2 o. s. ř.). Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 2. 12. 2015, č. j. 11 C 102/2015 – 57, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení 43.560,- Kč k rukám zástupce žalované. Vyšel z toho, že podle ustanovení § 69a odst. 2 z. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „exekuční řád“), nestanoví-li exekuční řád jinak, použijí se na exekuci zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitostech přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech. Pro zřízení exekutorského zástavního práva tak není rozhodná výše vymáhané pohledávky ani její nepoměr k hodnotě nemovitosti (podle § 338e odst. 1 o. s. ř. je vyloučena aplikace § 264 o. s. ř.). Zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitostech tvořících předmět zástavní smlouvy ze dne 3. 6. 2004 nedošlo k porušení závazku zástavců pravdivě sdělit skutečnosti mající vliv na posouzení hodnoty zástavy ve smyslu čl. III. odst. 2 písm. a) zástavní smlouvy, tedy ani závazku sdělit důvodné domněnky, že by k založení nebo vzniku věcného, případně jiného práva omezujícího hodnotu zástavy, mělo dojít. Navíc ustanovení čl. VI. odst. 1 Zástavní smlouvy vylučuje z porušení daných ujištění situaci, kdy ke změnám uvedených v ujištění dojde jednáním třetích osob, kterému zástavce nebude moct předejít, ani odvrátit jeho důsledky na ujištění podle této zástavní smlouvy. Nesouhlasil s tvrzením žalobce, že zřízením exekutorského zástavního práva dojde k znehodnocení zástavy, protože v případě dražby by výtěžek z prodeje (s ohledem na více zástavních práv) nebyl takový, jako kdyby nemovitosti byly zatíženy pouze zástavním právem na základě zástavní smlouvy ze dne 3. 6. 2004. Tento názor je totiž v rozporu s ustanovením § 165 odst. 2 obč. zák. i s ustanovením § 1371 odst. 1, 3 o. z., neboť z těchto ustanovení vyplývá, že vázne-li na zástavě více zástavních práv zapsaných v katastru nemovitostí, uspokojují se zajištěné pohledávky postupně podle pořadí závislém na době vzniku zástavních práv. S ohledem na vznik zástavního práva ke dni 11. 6. 2004, svědčícího žalobci a vznik exekutorského zástavního práva ke dni 25. 2. 2014, by pohledávka žalobce byla zcela uspokojena před pohledávkou, k jejímuž zajištění bylo exekutorem zřízeno exekutorské zástavní právo. Odmítl i námitku žalobce, že případného zájemce o koupi nemovitostí by mohlo odradit, že na nich vázne více zástavních práv a po uspokojení pohledávky věřitele by na nemovitostech vázlo ještě další zástavní právo (exekutorské). V případě provedení exekuce prodejem nemovitých věcí by však exekutorské zástavní právo zaniklo „dnem právní moci rozvrhového usnesení (§ 69 z. č. 120/2001 Sb. ve spojení s § 337h odst. 1 o. s. ř.)“ nebo „nejpozději podle § 69a odst. 5 z. č. 120/2001 Sb. skončením exekuce“, a tudíž potencionálního zájemce o získání nemovitostí v dražbě by „počet zástavních práv váznoucích na nemovitostech nijak nemohl negativně ovlivnit ve smyslu jeho zájmu o nemovitost“. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 5. 5. 2016, č. j. 22 Co 118/2016-78, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení 21.780,- Kč k rukám zástupce žalované. „Převzal“ skutkové závěry soudu prvního stupně a k jeho právním závěrům „dodal“, že zavázali-li se zástavní dlužníci (žalovaná a její manžel) k tomu, že zajistí, aby na zástavě nevzniklo jiné zástavní právo (což je obsah ujednání, kterého se žalobce dovolává), jednalo se o ujednání neplatné podle ustanovení § 169 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy, které je nutno aplikovat s ohledem na ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Bylo-li uvedené ujednání neplatné, nelze za jeho porušení či nedodrženi požadovat smluvní pokutu a nárok žalobce je tak neoprávněný. V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobce namítá, že zřízením exekutorského zástavního práva došlo ze strany žalované k porušení povinností uvedených v čl. VI odst. 1 Zástavní smlouvy - že po dobu, než budou řádně splněny zajištěné pohledávky, nebude zástava zatížena jiným zástavním právem, a žalobci tak jako zástavnímu věřiteli vznikl nárok na smluvní pokutu. Odvolacím soudem citované ustanovení § 169 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, popisuje aktivní činnost zástavního dlužníka, tedy, že sám smluvně zastaví nemovitou věc dalšímu věřiteli, „netýká se skutečnosti, jako jest tomu v tomto případě, kdy žalovaná a její manžel pro jejich závazky způsobili, že na zástavě bylo zapsáno exekutorské zástavní právo, nejed