21 Cdo 916/2022 — Nejvyšší soud

21 Cdo 916/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 7. 2022 Spisová značka:21 Cdo 916/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:21.CDO.916.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Diskriminace Zaměstnanci Zaměstnavatelé Převedení na jinou práci Dotčené předpisy:§ 2 odst. 3 předpisu č. 198/2009 Sb. ve znění do 31.12.2017 § 3 odst. 2 předpisu č. 198/2009 Sb. ve znění do 31.12.2017 § 5 odst. 6 předpisu č. 198/2009 Sb. ve znění do 31.12.2017 § 16 odst. 2 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.12.2017 § 16 odst. 4 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.12.2017 § 41 odst. 1 písm. a) předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.12.2017 § 45 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.12.2017 § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. § 133a odst. 1 písm. a) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 10. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 916/2022-291 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce M. K., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Jakubem Tomšejem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Petra Slezáka č. 548/8, proti žalované Č. r. – V. s. Č. r. se sídlem v XY, o 296 579 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 48 C 214/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. října 2021, č. j. 62 Co 282/2021-233, takto: I. Dovolání žalobce proti rozsudku městského soudu v části, ve které byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, se odmítá. II. Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 8. 11. 2019 domáhal, aby mu žalovaná zaplatila náhradu škody ve výši 196 579 Kč a náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč s 10% úrokem z prodlení z těchto částek od 5. 9. 2019 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil tím, že byl u žalované zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou na základě pracovní smlouvy ze dne 26. 6. 2007, že „naposledy“ byl dohodou o změně pracovního poměru ze dne 30. 11. 2015 převeden na pozici vychovatele do Věznice XY a v období od 1. 12. 2015 do 1. 12. 2017 byl dočasně převeden na pozici vychovatel terapeut, že bydlí v XY, kde má „osobní i rodinné vazby“, a proto neměl zájem o stěhování a musel každý týden dojíždět do místa výkonu práce v XY 292 km, což odpovídá přibližně čtyřem hodinám cesty v jednom směru, že je osobou se zdravotním postižením a po úrazu u něj byla zjištěna invalidita druhého stupně, kdy jedním z problémů bylo zužování míšního kanálku, a proto pravidelná jízda autem pro něj představovala významný problém spojený s bolestmi, že poté, co mu v květnu 2017 ošetřující neuroložka sdělila, že další dlouhé jízdy jsou s jeho zdravotním stavem „zcela neslučitelné“, doručil dne 7. 7. 2017 žalované (Věznici XY) „žádost o převedení do Věznice XY“, v níž ji „podrobně informoval o svém zdravotním stavu“ a požádal ji o převedení na pracovní místo bližší jeho bydlišti, že poté se snažil „vyvinout vlastní iniciativu“ a najít si vhodné pracovní místo u žalované sám, proto se „neformálně dotázal na personální oddělení Věznice XY, která měla „otevřené pozice vychovatele“, že poté podal „žádost“ do Věznice XY a ředitel této věznice s převedením žalobce vyslovil souhlas, zatímco Věznice XY dle vyjádření ze dne 21. 11. 2017 jeho převedení bez uvedení jakéhokoli důvodu odmítla, a že poté, co s ohledem na možná zdravotní rizika ukončil pracovní poměr u žalované dohodou s účinností k 1. 12. 2017, byl v době od 2. 12. 2017 do 31. 12. 2018 evidován na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Žalobce má za to, že žalovaná, vědoma si toho, že žalobce je osobou „se zdravotním postižením v předdůchodovém věku“, porušila ustanovení § 2 odst. 3 antidiskriminačního zákona, když ho odmítla zaměstnat ve Věznici XY i přesto, že splňoval veškeré požadavky a že na pozici „neexistoval“ žádný vhodnější kandidát, a současně nesplnila svou povinnost podle § 3 odst. 2 antidiskriminačního zákona, když neprovedla žádná přiměřená opatření směřující k zachování jeho pracovního poměru a nevyhověla jeho žádosti o převedení do Věznice XY, ani nenavrhla žádná jiná opatření poté, co ji žalobce seznámil se svým zdravotním postižením a nutností provést změny jeho pracovního zařazení. Uzavřel, že v důsledku protiprávního jednání žalované mu vznikla škoda spočívající v rozdílu mezi platem, který by mu v době od 1. 12. 2017 do 31. 12. 2018 náležel, pokud by žalovaná dodržela svoji povinnost a převedla jej do Věznice XY, a dávkami podpory v nezaměstnanosti, které se staly v uvedeném období jeho jediným příjmem, a že uplatňuje i nárok na náhradu nemajetkové újmy spočívající v duševních útrapách vyplývajících z protiprávního jednání žalované a jejího odmítání žalobce i přesto, že se jednalo o vysoce kvalifikovaného pracovníka, a ve stresu žalobce, který mu způsobila nejistota ohledně dalšího zaměstnání. 2. Žalovaná zejména namítala, že v písemné žádosti žalobce ze dne 7. 7. 2017 adresované řediteli Věznice XY, kterou žádal o „svolení hledat si místo jinde“, není žádná zmínka o převedení na pracovní místo bližší jeho bydlišti v rámci žalované, natož o převedení do Věznice XY, že žalobce až 25. 10. 2017 podal ve Věznici XY písemnou žádost o převedení do Věznice XY na pracovní pozici vychovatel a jako důvod uvedl „přiblížení k místu trvalého pobytu“, že tuto žádost schválil ředitel Věznice XY, avšak ředitel Věznice XY se k žádosti vyjádřil „negativně“, že žalobce „z vlastní iniciativy“ ukončil pracovní poměr, aniž by dále usiloval o převedení do jiné věznice podle § 45 zákoníku práce, a že zmínky žalobce o jeho zdravotním stavu v emailové korespondenci jako „pozice vychovatel není moje parketa, ale zdraví je přednější“, nebo „dlouhé dojíždění moje rozbitá záda nedávají“, nevypovídají dostatečně o tom, že důvodem převedení do Věznice XY by mohly být jeho aktuální zdravotní potíže. Uzavřel, že pokud vedoucí zaměstnanci ve Věznici XY při rozhodování o žádosti žalobce neřešili jeho věk ani zdravotní stav (neměli k tomu žádný důvod), nemohli se dopustit vůči němu diskriminace. 3. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 26. 5. 2021, č. j. 48 C 214/2019-170, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 111 072,80 Kč k rukám advokáta JUDr. Jakuba Tomšeje, Ph.D. Vycházel ze zjištění, že žalobce byl u žalované zaměstnán v pracovním poměru od 1. 7. 2007 nejprve jako speciální pedagog ve Věznici XY a od 1. 11. 2008 jako vychovatel (vychovatel- terapeut) ve Vazební věznici XY, že dne 1. 12. 2015 přešel na pracovní pozici vychovatel-terapeut s místem výkonu práce Věznice XY, a to na dobu určitou do 31. 12. 2017, že byl shledán způsobilým k výkonu této práce lékařským posudkem o zdravotní způsobilosti ze dne 6. 1. 2016, že utrpěl v roce 2014 a 2016 úrazy (zlomeniny obratlů), proto dopisem ze dne 7. 7. 2017, v němž „subjektivně“ popsal své zdravotní problémy a uvedl, že mu neuroložka sdělila, že není možné nadále dojíždět do XY za prací, neboť tím dochází k poškozování jeho páteře, požádal ředitele Věznice XY o „svolení hledat si místo jinde“, že e-mailem ze dne 4. 10. 2017 požádal zaměstnankyni Věznice XY E. F. o informaci ohledně zaměstnání ve Věznici XY, na který mu tato odpověděla, že v současné době nemají volné místo vychovatele-terapeuta, ale mají volná místa vychovatelů, a popsala mu způsob podání žádosti o převedení, že dne 25. 10. 2017 podal žalobce žádost o převedení z Věznice XY do Věznice XY na pracovní pozici vychovatel oddělení výkonu vazby a trestu z důvodu „přiblížení k místu trvalého bydliště“, že vedoucí oddělení výkonu trestu a ředitel Věznice XY s převedením souhlasili, vedoucí oddělení výkonu vazby a trestu Věznice XY však žalobce nedoporučil a ředitel Věznice XY jeho žádost neschválil, že žalovaná měla informace o zdravotním stavu žalobce, o jeho zdravotních omezeních a o tom, že žalobce je invalidní „ve II. stupni“, že dne 21. 11. 2017 sdělila E. F. žalobci k jeho dotazu, že jeho žádost nebyla kladně vyřízena, že na to žalobce požádal dne 30. 11. 2017 o rozvázání pracovního poměru dohodou ke dni 1. 12. 2017 a že žalovaná této jeho žádosti vyhověla. V průběhu roku 2017 bylo ve Věznici XY v průměru 6 až 8 volných pracovních míst na pozici vychovatel a ke dni 1. 9. 2017 byly v této věznici na uvedenou pozici přijaty do pracovního poměru čtyři osoby. 4. Soud prvního stupně dovodil, že se v daném případě nejednalo o přeložení či p