21 Cdo 95/2020 — Nejvyšší soud

21 Cdo 95/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 6. 2021 Spisová značka:21 Cdo 95/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.95.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výpověď z pracovního poměru Neplatnost právního úkonu Odbory Dotčené předpisy:§ 52 písm. c) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 23.06.2014 § 61 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 23.06.2014 § 72 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 23.06.2014 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 9. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 95/2020-403 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně M. V., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Ivanem Courtonem, advokátem se sídlem v Praze 8, Prvního pluku č. 206/7, proti žalovanému Hlavnímu městu Praha se sídlem magistrátu v Praze 1, Mariánské nám. č. 2/2, IČO 00064581, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 116/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2019 č. j. 23 Co 411/2018-377, takto: I. Dovolání žalobkyně proti rozsudku městského soudu v části, ve které bylo rozhodnuto o změně a potvrzení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. června 2018 č. j. 23 C 116/2014-312 ve výroku o náhradě nákladů řízení a ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. června 2018 č. j. 23 C 116/2014-312 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 11. 3. 2014 č. j.: MPPH 28151/2014/OP žalovaný sdělil žalobkyni, že jí dává „výpověď z pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti podle ustanovení § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů“, neboť rozhodnutím zaměstnavatele bylo s účinností k 1. 2. 2014 zrušeno pracovní místo XY a žalobkyně byla „na základě vyhodnocení potřebného budoucího složení zaměstnanců“ zaměstnavatelem určena nadbytečnou. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 22. 6. 2014 se žalobkyně domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu odůvodnila zejména tím, že u žalovaného pracovala jako XY. Podle stanov byla „orgánem“ odborové organizace Svobodné odbory samosprávy „SOS“ působící u žalovaného, která dne 21. 2. 2014 odmítla žalovanému udělit souhlas s rozvázáním pracovního poměru výpovědí. Odborovou organizaci Unie bezpečnostních sborů, jíž je žalobkyně také členem, žalovaný o souhlas s výpovědí nepožádal. Dne 1. 4. 2014 byla žalobkyni i přes odmítnutí udělení souhlasu s výpovědí doručena výpověď, aniž by žalovaný odborové organizaci nebo žalobkyni sdělil důvod, z jakého po žalovaném nelze spravedlivě požadovat, aby žalobkyni nadále zaměstnával. Rozvázání pracovního poměru výpovědí je tak podle ustanovení § 61 odst. 4 zákoníku práce neplatné. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 15. 2. 2016 č. j. 23 C 116/2014-130 žalobu zamítl a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 3 900 Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že okolnosti projednávané věci opravňovaly žalovaného k tomu, aby přes nesouhlas odborové organizace rozvázal s žalobkyní pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, když po něm nebylo možno spravedlivě požadovat, aby výpověď dal „jednomu z dalších 3 zástupců ředitelů“, kteří „měli mnohem delší praxi“ a byli zde vytvořeny „dobré a fungující interpersonální vztahy, vztahy důvěry“. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 12. 2016 č. j. 23 Co 431/2016-164 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vytknul soudu prvního stupně, že učinil závěr o tom, že na žalovaném nelze spravedlivě požadovat, aby žalobkyni nadále zaměstnával, aniž by se zabýval naplněním výpovědního důvodu podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce a tvrzením žalobkyně o nesplnění nabídkové povinnosti žalovaným. Obvodní soud pro Prahu 1 poté rozsudkem ze dne 18. 6. 2018 č. j. 23 C 116/2014-312 žalobu znovu zamítl a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 8 600 Kč. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně byla v pracovním poměru u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 25. 8. 1993, naposledy (od 1. 11. 2013) pracovala na pozici XY. Od roku 2013 docházelo u žalovaného ke strukturálním změnám, jejichž záměrem bylo snížit počet administrativních zaměstnanců a zvýšit podíl strážníků v přímém výkonu služby; organizační změny probíhaly ve třech etapách. Žalobkyně (která byla jako zaměstnanec po odborné stránce vždy hodnocena kladně) se dotkla již druhá vlna reorganizace, kdy bylo zrušeno jí zastávané pracovní místo XY, žalobkyni proto byla již dne 23. 9. 2013 dána výpověď, kterou však žalovaný vzal zpět a žalobkyni na základě dohody o změně pracovní smlouvy zařadil na shora uvedené pracovní místo (žalobkyni bylo přitom „XY“ vysvětleno, že „na tuto pozici je potřebná“). Koncem roku 2013 žalovaný rozhodl o zrušení jednoho ze tří pracovních míst XY a jako nadbytečný zaměstnanec byla vybrána žalobkyně. Žalobkyně byla členkou orgánu odborové organizace Svobodné odbory samosprávy „SOS“ působící u žalovaného, která odmítla žalovanému udělit souhlas s výpovědí z pracovního poměru, k níž žalovaný přesto dopisem ze dne 11. 3. 2014 (doručeným žalobkyni 1. 4. 2014) přistoupil. Soud prvního stupně na základě těchto skutkových zjištění dospěl k závěru o naplnění důvodu výpovědi podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce. Nebylo ani shledáno, že by s žalobkyní vzhledem k jejímu členství v odborové organizaci „bylo zacházeno nerovným způsobem“. Porušení nabídkové povinnosti z kolektivní smlouvy [podle které „zaměstnavatel před udělením výpovědi dle ust. § 52 c) zákoníku práce hledá jinou vhodnou práci, pokud o to zaměstnanec požádá“] podle názoru soudu prvního stupně nezpůsobuje neplatnost výpovědi. Zabýval-li se podle ustanovení § 61 odst. 4 zákoníku práce tím, zda na žalovaném bylo možno spravedlivě požadovat, aby žalobkyni nadále zaměstnával, vzal v úvahu, že všichni tři zaměstnanci zařazení na pracovním místě XY měli požadované vzdělání. Za nejdůležitější kritérium pro výběr nadbytečného zaměstnance považoval dobu praxe na tomto pracovním místě, kterou měli podstatně delší T. působící ve funkci od roku 2002 a H. působící ve funkci od 1. 10. 2010, kteří tedy mají „dlouhodobé zkušenosti s prací zástupce ředitele a znalost místních poměrů“. Naproti tomu žalobkyně působila „na předmětné pracovní pozici necelé tři měsíce“, „v minulosti nikdy práci zástupce ředitele nevykonávala“, „nikdy nepůsobila na XY, neměla tedy dostatečnou znalost místních poměrů“. Soud prvního stupně proto uzavřel, že vzhledem k dlouhodobému působení T. a H. na obvodním ředitelství „byly vytvořeny fungující interpersonální vazby na pracovišti“, „důvěra v práci zaměstnanců, kteří na pracovišti působí řadu let je vyšší než u zaměstnance, který je na pracovišti zařazen krátkou dobu“, a proto „při stanovení nadbytečnosti konkrétního zaměstnance nedošlo k bezdůvodné diskriminaci žalobkyně jako členky orgánu odborové organizace“, neboť „byla vybrána jako nadbytečná s ohledem na konkrétní skutečnosti, které mají své racionální zdůvodnění“. Na žalovaném tedy nelze spravedlivě požadovat, aby žalobkyni nadále zaměstnával. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 5. 2019 č. j. 23 Co 411/2018-377 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o věci samé, ve výroku o nákladech řízení změnil tak, že jejich výše činí 6 900 Kč a „jinak“ v tomto výroku potvrdil a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 900 Kč. Odvolací soud po doplnění dokazování označil skutková zjištění soudu prvního stupně za „zásadně správná“. Neshledal důvodnými námitky žalobkyně, jimiž zpochybňovala řádné doručení výpovědi; jednak byly splněny podmínky k doručení prostřednictvím držitele poštovní licence, jednak za situace, kdy žalobkyně dne 2. 4. 2014 převzala písemnost (kterou si vyzvedla u držitele poštovní licence), nemá na účinky doručení vliv případná skutečnost, jestliže by žalovaný nedodržel stanovený postup při doručování listin uvedený v ustanovení § 334 odst. 2 zákoníku práce. Správným shledal též závěr soudu prvního stupně o naplnění materiálních podmínek výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce (rozhodnutí o organizační změně, nadbytečnost zaměst