21 Cdo 974/2012 — Nejvyšší soud

21 Cdo 974/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 1. 2013 Spisová značka:21 Cdo 974/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.974.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odbory Odnětí možnosti jednat před soudem Dotčené předpisy:§ 277 předpisu č. 262/2006Sb. § 229 odst. 3 o. s. ř. § 101 odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 2. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 974/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně O.PO.RA, odborové organizace se sídlem v Bouzově č. 8, IČO 26991934, zastoupené JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Blanická č. 917/19, proti žalovanému Národnímu památkovému ústavu, příspěvkové organizaci se sídlem v Praze 1, Valdštejnské náměstí č. 162/3, IČO 75032333, zastoupenému JUDr. Martinem Novákem, advokátem se sídlem v Praze 7, Areál Výstaviště č. 67, o vytvoření podmínek pro výkon činnosti žalobkyně, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 38/2005, o dovolání žalobkyně rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. února 2011 č.j. 20 Co 323/2008-263, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.050,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Martina Nováka, advokáta se sídlem v Praze 7, Areál Výstaviště č. 67. Odůvodnění: Žalobkyně (dříve Odborová organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém ústavu) se domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost „poskytnout na adrese (která je sídlem žalobkyně) vytápěnou uzamykatelnou místnost vybavenou dvěma psacími stoly, deseti židlemi, dvěma uzamykatelnými skříňkami, věšákem, počítačem se softwarem umožňujícím vedení spisové agendy žalobkyně, přístup k e-mailu a internetu, dále monitorem k PC, tiskárnou k PC, telefonním přístrojem napojeným na pevnou linku, faxem a reprodukčním (kopírovacím) zařízením, popř. namísto poskytnutí posledně dvou jmenovaných technických zařízení umožnit bezplatně přístup k nim ve své úřadovně“, a „hradit náklady na vytápění, elektrickou energii, úklid místnosti, nezbytné náklady na opravy výše uvedeného technického zařízení, náklady na spotřební materiál příslušný k tomuto technickému zařízení, především kancelářský papír, obálky, náplně do tiskárny a další spotřební materiál“; kromě toho žalobkyně požadovala uložení povinnosti žalovanému informovat žalobkyni a projednat s ní konkrétně vymezené skutečnosti a opatření a umožnit žalobkyni spolurozhodovat o fondu kulturních a sociálních potřeb. Žalobu odůvodnila zejména tím, že jí žalovaný přes několikeré výzvy doposud nevytvořil podmínky pro řádný výkon její činnosti tak, aby žalobkyně „mohla v souladu se svými cíli realizovat své poslání“. Ve svém požadavku žalobkyně vycházela ze znalosti poměrů a podmínek, za kterých u žalovaného působí jiné odborové organizace. Obvodní soud pro Prahu (poté, co částečným rozsudkem ze dne 29.11.2006 č.j. 23 C 38/2005-44 pravomocně vyhověl žalobě o uložení informační a projednací povinnosti žalovanému a usnesením ze dne 29.11.2006 č.j. 23 C 38/2005-42 z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zastavil řízení ohledně požadavku žalobkyně na umožnění spolurozhodovat o fondu kulturních a sociálních potřeb) rozsudkem ze dne 16.1.2008 č.j. 23 C 38/2005-88, ve znění usnesení ze dne 5.11.2008 č.j. 23 C 38/2005-107 a ze dne 15.4.2009 č.j. 23 C 38/2005-115, uložil žalovanému, aby žalobkyni poskytl „na adrese (která je sídlem žalobkyně) vytápěnou uzamykatelnou místnost vybavenou dvěma psacími stoly, deseti židlemi, dvěma uzamykatelnými skříňkami, věšákem, počítačem se softwarem umožňujícím vedení spisové agendy žalobkyně, přístup k e-mailu a internetu, dále monitorem k PC, tiskárnou k PC, telefonním přístrojem napojeným na pevnou linku, popř. namísto poskytnutí faxu a kopírovacího zařízení umožnit bezplatně přístup k nim ve své provozovně“, a aby hradil „náklady na vytápění, elektrickou energii, úklid místnosti, nezbytné náklady na opravy technického zařízení výše uvedeného, náklady na administrativní spotřební materiál, zejména kancelářský papír, obálky a náplně do tiskárny“, zamítl žalobu „na vybavení místnosti faxem a kopírovacím zařízením“ a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 11.399,50 Kč a vedlejšímu účastníku (Základní organizaci ev.č. 20-0135-3805 Odborového svazu státních orgánů a organizací se sídlem v Bouzově č. 8, IČO 71197176) náklady řízení ve výši 5.203,50 Kč. Soud prvního stupně zdůraznil, že podle ustanovení § 25c odst. 4 zák. práce má zaměstnavatel povinnost vytvořit zástupcům zaměstnanců na svůj náklad (tj. bezplatně) podmínky pro řádný výkon jejich činnosti, zejména podle svých provozních možností jim poskytnout v přiměřeném rozsahu místnosti s nezbytným vybavením, hradit nezbytné náklady na údržbu a technický provoz a náklady na potřebné podklady. Tyto povinnosti zaměstnavatele je však třeba – jak dále uvedl - posuzovat „v každém případě individuálně, a to jednak s ohledem na provozní možnosti zaměstnavatele, přiměřenost a povinnost zaměstnavatele hradit pouze nezbytné náklady“. Vzhledem k tomu, že z provedených důkazů vyplynulo, že „je v silách žalovaného tuto místnost poskytnout“, a to přímo v sídle odborové organizace (tj. na adrese Bouzov 8), soud prvního stupně žalobě vyhověl, ovšem s výjimkou požadavku na fax a kopírovací zařízení, které „s ohledem na nízký počet členů této odborové organizace nepovažuje za nezbytný standard“. K odvolání žalobkyně a žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24.2.2011 č.j. 20 Co 323/2008-263 změnil rozsudek soudu prvního stupně (ve znění opravných usnesení) tak, že zamítl žalobu s požadavkem, aby žalovaný poskytl žalobkyni „v jejím sídle na adrese vytápěnou uzamykatelnou místnost vybavenou dvěma psacími stoly, deseti židlemi, dvěma uzamykatelnými skříňkami, věšákem, počítačem se softwarem umožňujícím vedení spisové agendy žalobkyně, přístup k e-mailu a internetu, dále monitorem k PC, tiskárnou k PC, telefonním přístrojem napojeným na pevnou linku, faxem a reprodukčním (kopírovacím) zařízením, popř. namísto poskytnutí faxu a kopírovacího zařízení umožnit bezplatně přístup k nim ve své úřadovně“, a aby hradil „náklady na vytápění, elektrickou energii, úklid místnosti, nezbytné náklady na opravy výše uvedeného technického zařízení, náklady na spotřební materiál příslušný k tomuto technickému zařízení, především kancelářský papír, obálky, náplně do tiskárny a další spotřební materiál“; současně rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 12.000,- Kč k rukám advokáta JUDr. Martina Nováka. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že nárok žalobkyně, byť byla její žaloba podána za účinnosti zákona č. 65/1965 Sb., „je nutno vzhledem ke konstitutivnímu charakteru rozhodnutí o něm“ posoudit nikoli podle ustanovení § 25c zákona č. 65/1965 Sb., ale podle (obsahově shodného) ustanovení § 277 zákona č. 262/2006 Sb. Zdůraznil přitom, že smyslem tohoto ustanovení je „vytvoření základních podmínek pro činnost zástupců zaměstnanců (odborové organizace či rady zaměstnanců), kteří u zaměstnavatele konají práci (převážně) v pracovním poměru“, a že „účelem odborové organizace jako občanského sdružení dle § 9a zák. č. 83/1990 Sb. je pak hájení práv a oprávněných zájmů zaměstnanců a jejich zastupování při kolektivním vyjednávání se zaměstnavatelem“. Z výsledků provedeného dokazování však vyplynulo, že žalobkyně má pouze šest členů, z nichž tři jsou bývalými zaměstnanci žalovaného, jeden jeho zaměstnancem nikdy nebyl a další dva (předsedkyně PhDr. H. P. a místopředseda pan B.) jsou zaměstnanci žalovaného, kterým byly dány výpovědi z pracovního poměru, ohledně nichž vedou soudní spory, přičemž „současný stav je takový, že zaměstnancem žalovaného je z členů žalobkyně formálně pouze předsedkyně PhDr. P., která však fakticky pro žalovaného dlouhodobě nepracuje a byla jí dána výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost“. Za tohoto stavu podle názoru odvolacího soudu žalobkyně „zcela evidentně nezastupuje zájmy zaměstnanců žalovaného a nemá žádné členy, kteří by pro žalovaného konali práci na hradě Bouzově, kde požaduje poskytnutí požadovaného plnění pro výkon své činnosti“, a „nemůže se dovolávat rovného zacházení s odborovými organizacemi ve smyslu čl. 27 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť shora popsaný účel odborové organizace nenaplňuje“. Proto na rozdíl od soudu prvního stupně dos