21 ICdo 14/2014 – Nejvyšší soud

KSPL 20 INS 5145,5146/2011 139 ICm 2401/2011,276/2012 21 ICdo 14/2014 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zbyňka Poledny v insolvenčních věcech dlužníků F. K., a L. K., vedených u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 20 INS 5145/2011 a KSPL 20 INS 5146/2011, v incidenčních sporech žalobce Mgr. Milana Edelmanna, advokáta se sídlem v Chrustenicích č. 246 (pobočka v Plzni, Houškova č. 533) jako insolvenčního správce dlužníků proti žalované 1. faktorské s.r.o. se sídlem v Praze 3 - Žižkově, Husitská č. 107/3, IČO 26777355, zastoupené Mgr. Ivem Siegelem, advokátem se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Školská č. 695/38, o popření pohledávek, vedených u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 139 ICm 2401/2011 a 139 ICm 276/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. září 2012 č.j. 139 ICm 2401/2011, 139 ICm 276/2012, 101 VSPH 242/2012-85 (KSPL 20 INS 5145/2011 + KSPL 20 INS 5146/2011), takto: I. Dovolání žalované se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Do insolvenčního řízení dlužníka F. K., vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 20 INS 5145/2011, a do insolvenčního řízení dlužnice L. K., vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 20 INS 5146/2011, která byla usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 4.4.2011 č.j. KSPL 20 INS 5145/2011-A-5, KSPL 20 INS 5146/2011-A-5 spojena ke "společnému řízení", žalovaný přihlásil vůči oběma dlužníkům pohledávku ve výši 219.285,42 Kč z titulu "půjčky ze smlouvy o půjčce č. 1F 100595/2008 ze dne 27.11.2008" a "zákonného úroku z prodlení", pohledávku ve výši 396.259,72 Kč z titulu "úroků sjednaných ve smlouvě o půjčce č. 1F 100595/2008 ze dne 27.11.2008" a "zákonného úroku z prodlení", pohledávku 182.265,30 Kč z titulu "smluvní pokuty z důvodu prodlení s vrácením celé zesplatněné půjčky" ze smlouvy o půjčce č. 1F 100595/2008 ze dne 27.11.2008 a pohledávku 18.000,- Kč z titulu "smluvní pokuty z důvodu donucení domáhat se svého práva v rozhodčím řízení" ze smlouvy o půjčce č. 1F 100595/2008 ze dne 27.11.2008, vůči dlužníku F. K. pohledávku ve výši 48.022,- Kč z titulu "nákladů rozhodčího řízení" a pohledávku ve výši 216.657,08 Kč z titulu "zákonného úroku z prodlení ode dne zániku pojištění do dne usnesení o úpadku", a vůči dlužnici L. K. pohledávku ve výši 37.178,16 Kč z titulu "zákonného úroku z prodlení ode dne nabytí právní moci rozhodčího nálezu do dne usnesení o úpadku"; současně uvedl, že pohledávky jsou zajištěny zástavním právem k nemovitostem zřízeným podle "zástavní smlouvy o zřízení zástavního práva" ze dne 27.11.2008. Při přezkumném jednání, konaném u insolvenčního soudu dne 11.8.2011, žalobce (podle obsahu protokolu) uvedl, že všechny pohledávky přihlášené žalovanou "popírá co do pravosti a pořadí s odůvodněním, že společný titul těchto pohledávek, totiž smlouva o půjčce číslo 1F 100595/2008 z 27.11.2008 ve znění dodatku č. 1 z 27.7.2010, je absolutně neplatný pro neurčitost a rozpor s dobrými mravy" a že "z týchž důvodů shledává absolutně neplatnou též zástavní smlouvu ze dne 27.11.2008". Žalobce dále "konstatoval, že popřené pohledávky byly sice přihlášeny jako vykonatelné na základě rozhodčího nálezu, avšak on ve smyslu nejnovější judikatury vyšších soudů považuje tyto pohledávky za nevykonatelné, nicméně z opatrnosti bude podávat incidenční žalobu v zákonné lhůtě". Žalobce se poté žalobami podanými u insolvenčního soudu dne 8.9.2011 domáhal, aby bylo určeno, že žalovaná "nemá za dlužníkem F. K." následující "zajištěné peněžité pohledávky" ve výši 219.285,42 Kč, 396.259,72 Kč, 182.265,30 Kč, 18.000,- Kč, 48.022,- Kč a 216.657,08 Kč, a aby bylo určeno, že žalovaná "nemá za dlužnicí L. K." následující "zajištěné peněžité pohledávky" ve výši 219.285,42 Kč, 396.259,72 Kč, 182.265,30 Kč, 18.000,- Kč a 37.178,16 Kč. Žaloby zdůvodnil zejména tím, že smlouva o půjčce č. 1F 100595/2008 ze dne 27.11.2008 a "zástavní smlouva o zřízení zástavního práva" ze dne 27.11.2008 jsou "zjevně neplatné" podle ustanovení § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy. Zástavní smlouva o zřízení zástavního práva totiž k nemovitostem dlužníků jednak zřizuje nejen zástavní právo, ale také předkupní právo jako právo věcné ve prospěch žalované a věcné břemeno užívání ve prospěch žalované, což ve svých důsledcích "de facto znamená" zřízení propadné zástavy, jednak stanoví smluvní pokuty ve výši odporující dobrým mravům. Krajský soud v Plzni, který projednání obou incidenčních sporů usnesením ze dne 9.2.2012 č.j. 139 ICm 2401/2011-30 (139 ICm 276/2012-5), KSPL 20 INS 5145/2011 spojil "ke společnému projednání a rozhodnutí", rozsudkem ze dne 10.4.2012 č.j. 139 ICm 2401/2011-52, 139 ICm 276/2012 (KSPL 20 INS 5145/2011+5146/2011) určil, že "v insolvenčním řízení dlužníků F. K., a L. K., jejichž úpadek je řešen společným oddlužením plněním splátkového kalendáře, vedeném Krajským soudem v Plzni pod spis. zn. KSPL 20 INS 5145/2011, má žalovaná 1. faktorská s.r.o. se sídlem 250 01 Brandýs nad Labem, Stará Boleslav, Svatopluka Čecha 413, za jmenovanými dlužníky nezajištěné pohledávky, splatné oběma dlužníky společně a nerozdílně, a to ve výši jistiny půjčky 200.000,- Kč s úrokem z prodlení 19.285,42 Kč, smluvního úroku 361.410,- Kč s úrokem z prodlení 2.849,72 Kč a nákladů rozhodčího řízení 35.701,- Kč s úrokem z prodlení 1.477,16 Kč a dále za dlužníkem F. K. pohledávku ve výši 10.413,- Kč s úrokem z prodlení 1.908,- Kč z titulu nákladů rozhodčího řízení", přičemž "v tomto rozsahu se žaloby zamítají", a že "žalovaná nemá za dlužníky F. K. a L. K. zajištěné pohledávky ve výši 182.265,30 Kč, 18.000,- Kč a 200.000,- Kč s úrokem ve výši 16.657,08 Kč z titulu smluvních pokut", a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poté, co dovodil, že přihlášené pohledávky žalované je třeba s ohledem na rozhodčí nález ze dne 20.10.2010 č. 003 SRKCR-021/2010 vydaný Mgr. Michalem Zalabákem považovat za vymahatelné, soud prvního stupně dovodil, že "přihlášené smluvní pokuty jsou pro rozpor s dobrými mravy neplatné" a že žalované svědčí proti oběma dlužníkům pouze pohledávky "ve výši jistiny půjčky 200.000,- Kč s úrokem z prodlení 19.285,42 Kč, smluvního úroku 361.410,- Kč s úrokem z prodlení 2.849,72 Kč a nákladů rozhodčího řízení 35.701,- Kč s úrokem z prodlení 1.477,16 Kč" a vůči dlužníku F. K. též pohledávka "ve výši 10.413,- Kč s úrokem z prodlení 1.908,- Kč z titulu nákladů rozhodčího řízení". Ohledně "popřeného pořadí, resp. zajištění přihlášených pohledávek" soud prvního stupně dospěl k závěru, že "zástavní smlouva o zřízení zástavního práva" ze dne 27.11.2008 je podle ustanovení § 169 písm.e) občanského zákoníku "o zákazu propadné zástavy" neplatná, neboť ujednání o tom, že "výběr způsobu zpeněžení závisí výhradně na rozhodnutí zástavního věřitele", a o "jistotě uspokojení všech nároků" žalované, doplněná o věcné předkupní právo, která "prakticky vylučují prodej zástavy jiné osobě než žalované", představují "ve svém souhrnu obcházení" ustanovení § 169 písm.e) občanského zákoníku "o zákazu propadné zástavy". K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27.9.2012 č.j. 139 ICm 2401/2011, 139 ICm 276/2012, 101 VSPH 242/2012-85 (KSPL 20 INS 5145/2011 + KSPL 20 INS 5146/2011) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé "v napadené části, v níž bylo určeno, že zjištěné pohledávky žalované jsou pohledávkami nezajištěnými", a ve výroku o náhradě nákladů řízení; současně vyslovil, že "jinak zůstává nedotčen", a rozhodl, že "žalobce a žalovaní nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení". Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že "zástavní smlouva o zřízení zástavního práva" ze dne 27.11.2008 "vede (v souvislosti s uzavřením ostatních ujednání v této smlouvě o věcném právu osobního užívání, věcného předkupního práva a v souvislosti se sjednanou nepřiměřenou výší smluvních pokut ve smlouvě o půjčce) k obcházení zákonného ustanovení § 169 písm.e) občanského zákoníku" a že je proto neplatná podle ustanovení § 39 občanského zákoníku. Odvolací soud dále dovodil, že "sjednání zástavního práva za těchto okolností" je úkonem odporujícím dobrým mravům. Vzhledem k tomu, že jistina půjčky činila 200.000,- Kč a že jako zajištění byly sjednány smluvní pokuty, zástavní právo a "žalovaná též uplatnila úrok z prodlení", zástavní smlouva ztrácí sjednáním zřízení věcných práv užívání a předkupního práva "charakter zajištění původního závazku" a navozuje "situaci nemravného obohacení žalované na úkor dlužníka, jemuž poskytuje jako jediné plnění částku 200.000,- Kč proti vysoce úročené půjčce navýšené v případě jeho prodlení nepřiměřeně vysoké smluvní pokutě, možnosti zakoupit v případě porušení jeho smluvních povinností (i méně závažných) jeho nemovitosti za cenu sníženou o cenu zřízeného věcného osobního práva užívání nemovitosti v celém rozsahu"