22 Cdo 1035/2023 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1035/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 9. 2023 Spisová značka:22 Cdo 1035/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.1035.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Sousedská práva Dotčené předpisy:§ 1017 předpisu č. 89/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:23. 12. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1035/2023-987 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce M. U., zastoupeného JUDr. Adamem Sigmundem, advokátem se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, proti žalované Orthotes, s.r.o., identifikační číslo osoby 28950356, se sídlem v Praze 4, Antala Staška 1356/76, zastoupené Mgr. Davidem Urbancem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1046/24, o odstranění stromů, o zdržení se imisí a o zaplacení 80 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 51 C 188/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2022, č. j. 91 Co 205/2022-911, takto: I. Dovolání proti výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2022, č. j. 91 Co 205/2022-911, se zamítá. II. Ve zbývající části se dovolání odmítá. III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Davida Urbance. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 4 („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 1. 2022, č. j. 51 C 188/2017-795, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 14. 4. 2022, č. j. 51 C 188/2017-830, a opravného usnesení ze dne 13. 5. 2022, č. j. 51 C 188/2017-863, výrokem I uložil žalované povinnost odstranit stromy druhu cypřišovec Leylandův (Cypressocyparis Leylandii), které byly vysazeny žalovanou ve vzdálenosti menší než 3 m od společné hranice s pozemky žalobce par. č. XY a XY (zapsaných na listu vlastnictví XY), na pozemku žalované par. č. XY (zapsaných na listu vlastnictví XY), katastrální území XY, obec XY. Výrokem II zamítl žalobu na odstranění stromů druhu zerav západní (Thuja occidentalis), které byly vysazeny žalovanou ve vzdálenosti menší než tři metry od společné hranice s pozemky žalobce par. č. XY, XY, na pozemku žalované par. č. XY. Výrokem III zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované, aby se zdržela vnikání imisí vody a vlhkosti způsobené zálivkou rostlin z pozemku žalované par. č. XY na pozemek žalobce par. č. XY. Výrokem IV zamítl žalobu o zaplacení 80 000 Kč spolu s 10% úrokem z prodlení z částky 80 000 Kč od 23. 7. 2020 do zaplacení. Výroky V až VII poté rozhodl o nákladech řízení a výrokem VIII o povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek. Městský soud v Praze („odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. 11. 2022, č. j. 91 Co 205/2022-911, výrokem I změnil rozsudek soudu prvního stupně, ve znění doplňujícího a opravného usnesení, tak, že zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované odstranit stromy druhu cypřišovec Leylandův. Výrokem II potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, ve znění doplňujícího a opravného usnesení, ve výrocích III, IV a VIII. Výrokem III pak změnil rozsudek soudu prvního stupně, ve znění doplňujícího a opravného usnesení, ve výrocích VI a VII ohledně nákladů řízení. Výrokem IV pak rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ve věci šlo o objektivní kumulaci nároků; žalobce se domáhal jednak odstranění stromů, vysázených v těsné blízkosti společné hranice, podle § 1017 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, („o. z.“); o tomto nároku rozhodl odvolací soud ve výroku pod bodem I. Uplatnil též právo na ochranu proti imisím (§ 1013 odst. 1 o. z.) vnikáním zálivkové vody na jeho pozemek (bod II rozsudku odvolacího soudu). Soud prvního stupně vyšel z těchto skutkových zjištění, která odvolací soud převzal: Sporná živá stěna na hranici předmětných pozemků je tvořena 15 stromy druhu cypřišovec Leylandův, kterou doplňuje ve střední části liniová výsadba 5 starších stromů druhu zerav západní, stáří cca 40 let (na ty § 1017 odst. 1 o. z. nedopadá). Žalovaná provádí každoroční pravidelnou údržbu spočívající v bočním řezu, aby větve stromů nezasahovaly na sousední pozemek. Na podzim roku 2018 byl proveden i odborný řez růstových vrcholů živé stěny, předtím, k dubnu 2018, však jejich růst nebyl usměrňován potřebným pravidelným, 2x ročně opakovaným střihem ve výšce a šířce. Žalobce má na svém pozemku nainstalovaný kamerový systém, který může snímat i nemovitosti žalované. Stromy, jež jsou součástí živé stěny, jsou vysázeny ve vzdálenosti menší než 3 metry od společné hranice pozemků (asi 70–105 cm). V době pořízení znaleckých posudků dosahovala výška stromů až 5 m. Cypřišovec Leylandův je stálezelená neopadavá jehličnatá dřevina, vyznačující se rychlým růstem a atraktivním vzhledem. Výška dospělého jedince je uváděna až 30 m. Při místním šetření znalkyně Ing. Yvonny Hájkové dne 16. 1. 2020 nebyl zjištěn opad jehličí v rozsahu, který by omezoval využití sousedního pozemku. Cypřišovce měly na straně přivrácené ke společné hranici pozemku zkrácené některé z bočních větví tak, aby nezasahovaly do zdi a drátěného plotu. Při místních šetřeních nebyl zjištěn žádný nebo jen velmi mírný přesah cypřišovců na pozemek strany žalující. Při šetření konaném dne 16. 1. 2020 byl zjištěn přesah bočních větví v koruně netvarovaných zeravů západních, a to ve výšce 385 cm, kde je přesah nad pozemek žalobce cca 30 cm a ve výšce 260 cm, kde je přesah cca 15 cm. Kořeny stromů vysazených na pozemku žalované (zeravy) a kořeny dřevin na pozemku žalobce se již nyní ovlivňují a budou i nadále ovlivňovat. V současné době se však se vzájemnou konkurencí kořenové systémy dřevin vyrovnávají dobře. Pronikání kořenů lze zabránit umístěním protikořenové zábrany. Co se týče zastínění sousedních pozemků, tak s ohledem na pohyb i sklon dopadajících paprsků slunce a polohu živé stěny i plotu se zelenou stínící tkaninou, byl zjištěn zřejmý postupující stín v průběhu dne, dopadající však větší měrou na pozemek žalované. Imise stíněním či opadem jehličí tak pro odstranění stromů nesvědčila. V místě je obvyklá výsadba živých plotů ve vzdálenosti menší než 3 m od společné hranice pozemku, běžně ve vzdálenosti 1 m od hraničního oplocení, avšak výška těchto živých stěn dosahuje 2–2,5 m, výjimečně 3 m. V místě je obvyklé vysazovat živé stěny z jiných taxonů, které jsou vhodnější pro živé stěny ve vilové čtvrti, jako je např. zerav západní či tis červený. Již v roce 2020 při zpracování znaleckého posudku Ing. Hájkovou se výška stromů pohybovala okolo 5 m. V takové výšce již prakticky není možná jejich údržba bez součinnosti žalobce. K tomu soud prvního stupně uvedl, že rozumný důvod pro odstranění stromů druhu cypřišovec Leylandův je tak dán zejména jako prevence vzniku možných škod do budoucna, přestože momentálně žádné naznačené problémy v zásadní míře nezpůsobuje. Efektu živé pohledové clony mezi sousedními parcelami lze dosáhnout i jinými dřevinami, které nebudou dosahovat v budoucnu takového růstu a vzrůstu. Odvolací soud však rozumný důvod pro odstranění stromů neshledal. Uvedl, že cypřišovec Leylandův je stálezelená neopadavá jehličnatá dřevina (opad jehličí v rozsahu, který by omezoval využití pozemku žalobce, nebyl při místním šetření zjištěn), a že stromy z hlediska stínu omezují především pozemek žalované. Větve stromů do plotu žalobce nezasahují. Nehrozí ani rozboření zdi žalobce na společné hranici pozemků kořenovým systémem těchto stromů. Kořeny jsou v hloubce cca 25 cm pod povrchem, tedy výrazně níže než kořeny stromů zerav západní, které jsou vysazeny na pozemku žalobce. Kořeny těchto stromů se vzájemně ovlivňují, avšak co se týká pevných překážek, kořen „jde“ jen tam, kam může bez potíží, podél pevné překážky se většinou stočí a postupuje vedle ní. Neexistuje tedy hrozba zboření či vážného narušení zdi žalobce kořenovým systémem stromů cypřišovec Leylandův. V posuzovaném případě je podle znalců mírnějším opatřením než odstranění stromů instalace kořenové bariéry, která může zabránit jakýmkoliv případným vlivům na pozemku žalobce, ale i na pozemku žalované, na který též prorůstají kořeny stromů z pozemku žalobce. Souvislost mezi zaléváním rostlin na pozemku žalované a zavlháním žalobcovy garáže soudy nezjistily, proto návrh na ochranu proti imisi zamítly. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, („o. s. ř.“), a uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. Dovolatel uvádí: „Jak soud prvního stupně, tak odvolací soud se v rá