22 Cdo 1171/2022 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1171/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 11. 2022 Spisová značka:22 Cdo 1171/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.1171.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vodní hospodářství Dotčené předpisy:§ 43 předpisu č. 254/2001 Sb. ve znění od 25.07.2001 § 44 předpisu č. 254/2001 Sb. ve znění od 01.02.2021 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:8. 2. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1171/2022-250 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobce Povodí Vltavy, státní podnik, se sídlem v Praze 5, Holečkova 3178/8, IČO 70889953, zastoupeného JUDr. Ivanou Syrůčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Plzeňská 232/4, proti žalovanému P. M., narozenému XY, se sídlem v XY, IČO XY, zastoupenému Mgr. Pavlem Francem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 33, o zaplacení 90 896 Kč, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 9 C 310/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 30. 11. 2021, č. j. 15 Co 251/2021-215, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 30. 11. 2021, č. j. 15 Co 251/2021-215, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Táboře (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 7. 2021, č. j. 9 C 310/2018-184, zamítl žalobu o zaplacení částky 90 896 Kč (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 30. 11. 2021, č. j. 15 Co 251/2021-215, k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I), ve výroku II změnil (výrok II) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III). Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně shledal nárok žalobce za promlčený, protože vodní dílo žalovaného se nachází na pozemku, který je korytem vodního toku. Na věc tak dopadá ustanovení § 50 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), podle kterého právo na náhradu za omezení vlastnického práva vzniklo ke dni účinnosti vodního zákona, tj. ke dni 1. 1. 2002; právo se promlčelo v tříleté promlčecí době, tj. ke dni 1. 1. 2005. Ustanovení § 59a vodního zákona, podle něhož právo na náhradu za omezení vlastnického práva vzniklo ke dni 1. 1. 2014, své účinky vztahuje na vodní díla, která se v korytě vodního toku přímo nenacházejí. Odvolací soud uzavřel, že celé vodní dílo žalovaného (odpadní kanál od malé vodní elektrárny), postavené před 1. 1. 2002, se nachází na pozemku státu s právem hospodaření žalobce a po pozemku protéká vodní tok (řeka XY). V katastru nemovitostí je pozemek evidován jako vodní plocha, způsob využití koryto vodního toku. Podle § 44 odst. 1 vodního zákona je předmětný pozemek korytem vodního toku, protože je evidován v katastru nemovitostí jako vodní plocha a protéká po něm vodní tok. Pochybnosti o hranici koryta vodního toku ve smyslu § 44 odst. 3 vodního zákona za této situace nemohou nastat. Soud prvního stupně proto neměl důvod řízení přerušit a požádat vodoprávní úřad o rozhodnutí. Pro posouzení dané věci nemá význam případná pochybnost o tom, zda povrchová voda zároveň protéká vodním dílem, což jen na okraj zmínil vodoprávní úřad v souvislosti se svým rozhodnutím, zda se jedná o vodní dílo. Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podává žalobce (dále i jen „dovolatel“) dovolání. Přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“); tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a závisí na vyřešení právních otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Pro posouzení promlčení nároku žalobce bylo klíčové posouzení předběžné otázky, zda se vodní dílo ve vlastnictví žalovaného nachází v korytě vodního toku. Dovolatel proto pokládá otázku a), zda v případě, že voda protéká po pozemku, který je v katastru nemovitostí evidován jako vodní plocha, koryto vodního toku, je korytem vodního toku vždy celý tento pozemek bez ohledu na to, že ohledně jeho části může vzniknout pochybnost o hranici vodního toku ve smyslu § 44 odst. 3 vodního zákona, o které rozhodne příslušný vodoprávní úřad, a podle takového rozhodnutí by bylo možné dospět k závěru, že předmětná část pozemku není v korytě vodního toku. Dále otázku b), zda evidenční stav v katastru nemovitostí má z hlediska posouzení hranice koryta vodního toku přednost před skutečným stavem. A související právní otázku procesního práva c), zda v případě spornosti mezi stranami ohledně skutečné hranice koryta vodního toku (za předpokladu, že je sporná část zastavěna stavbou vodního díla nezapsanou v katastru nemovitostí) soud postupem, kterým nepřipustil důkazní návrh žalobce k prokázání žalobního tvrzení rozhodnutím příslušného správního orgánu ve vztahu ke zjištění zásadní prejudiciální otázky, když soud sám nedisponoval patřičnými odbornými znalostmi a dalšími důkazy pro posouzení dané otázky, neporušil ústavně zaručené právo účastníka řízení na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle žalobce není možné závěr o hranici koryta vodního toku posuzovat pouze podle stavu evidovaného v katastru nemovitostí, a to zejména za situace, kdy o této hranici objektivně nastaly pochybnosti (pochybnosti měl minimálně žalobce a vodoprávní úřad). Sám vodoprávní úřad při rozhodování v pochybnostech o tom, zda je odpadní kanál vodním dílem, polemizoval, zda jsou v místě, na kterém se nachází vodní dílo, povrchové vody vodním tokem. Z centrální evidence vodních toků nelze zjistit, zda je na daném místě vodním tokem i náhon, odtokové koryto či jejich části. Pokud by po části pozemku, na níž se vodní dílo nachází, neprotékal vodní tok, pak je sporné (pochybné), zda je v katastru nemovitostí pozemek v příslušné části v druhu vodní plocha se způsobem užívání koryto vodního toku správně evidován, a tedy, zda je hranice koryta vodního toku XY na předmětném pozemku v katastru správně evidována. Pokud v řízení vyvstaly pochybnosti o tom, zda na dané části pozemku je povrchová voda vodním tokem, pak zároveň nastaly pochybnosti o hranici koryta vodního toku. To, že na části pozemku žalobce se mimo předmětného vodního díla nachází i vodní tok XY, samo o sobě neznamená, že by nemohly nastat pochybnosti o tom, že zapsaný stav o hranici koryta vodního toku neodpovídá skutečnému stavu. Pokud by byl správný závěr odvolacího soudu, byl by v současné době evidovaný stav vodních ploch neměnný (neboť by nebylo možné prokázat opak). Zároveň by docházelo k paradoxní situaci, že u vodních děl, která byla řádně zapsána do katastru nemovitostí jako stavba, čímž by došlo ke změně druhu pozemku na stavební, by odvolací soud patrně řízení přerušil do rozhodnutí vodoprávního úřadu v pochybnostech podle § 44 odst. 3 vodního zákona. Stejně tak, pokud by byl v katastru nemovitostí zapsán jako součást stavby malé vodní elektrárny i odpadní kanál od malé vodní elektrárny s druhem pozemku zastavěná plocha a nádvoří, na němž je umístěna vodní elektrárna, by patrně vznikla pochybnost o hranici koryta vodního toku, protože předmětný pozemek by nebyl v katastru nemovitostí zapsán v druhu vodní plocha. V důsledku nesprávného právního posouzení § 44 vodního zákona soudy nepřipustily důkazní návrh žalobce rozhodnutím příslušného správního orgánu, aniž by disponovaly patřičnými odbornými znalostmi a dalšími důkazy pro posouzení dané otázky, což je v rozporu se zásadou hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř. Svým postupem zatížily řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a došlo tak k zásahu do ústavně zaručeného práva žalobce na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovolatel odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 301/02. Dovolatel navrhuje zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení mu věci k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl jeho zamítnutí. Uvádí, že evidenční stav zanesený do katastru nemovitostí odpovídá faktickému průběhu koryta, jak byl zjištěn v době vymezení pozemku. Vymezením koryta vodního toku jako samostatného pozemku odpadá potřeba posuzovat hranice koryta vodního toku podle faktického stavu na místě. Ta zůstává pouze v případech, kdy pro koryto vodního toku není vymezen speciální pozemek; průběh hranice vodního toku se posuzuje podle břehové čáry. Tomu odpo