22 Cdo 1205/2011 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1205/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 2. 2013 Spisová značka:22 Cdo 1205/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.1205.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dražba Dotčené předpisy:§ 17 odst. 5 písm. a) předpisu č. 26/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 3. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí - -III.ÚS 2881/13 III.ÚS 2672/14JUDr. Jan Filip prof. JUDr. Jan Musil, CSc.odmítnuto odmítnuto8.1.2014 1.7.2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1205/2011 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka, ve věci žalobce J. P., zastoupeného JUDr. Václavem Peňázem, advokátem se sídlem v Brně, Pekařská 13, proti žalované ASPET-INVEST s. r. o., se sídlem v Ostravě - Porubě, Jana Šoupala 1597/3, identifikační číslo osoby 268 60 848, zastoupené Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Husova 2/1285, o uložení povinnosti nabídnout k prodeji spoluvlastnický podíl, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 10 C 163/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. října 2010 č. j. 14 Co 340/2009-287, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. října 2010 č. j. 14 Co 340/2009-287, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce, jako spoluvlastník nemovitosti č. p. 436 na pozemku p. č. 44 v k. ú. P., obec Pohořelice (dále „nemovitost“), se původní žalobou podanou 23. 6. 2006 u Okresního soudu v Břeclavi (dále soud prvního stupně) proti JUDr. B. V. jako konkurznímu správci společnosti FORS a. s. a žalované domáhal určení, že spoluvlastníkem ideální poloviny nemovitosti je JUDr. B. V. Žalobce tvrdil, že veřejná dobrovolná dražba, ve které žalovaná 31. 1. 2006 nabyla spoluvlastnický podíl k nemovitosti, náležející původně společnosti FORS a. s., je neplatná pro rozpor s § 17 odst. 5 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách. I kdyby nešlo o neplatnou dražbu, dovolal se dopisem z 30. 6. 2006 vůči žalovaným jako spoluvlastník nemovitosti relativní neplatnosti převodu spoluvlastnického podílu na žalovanou z titulu porušení jeho předkupního práva. Soud prvního usnesením ze dne 6. února 2009, č. j. 10 C 163/2006-229, řízení vůči žalovanému JUDr. B. V. zastavil s odůvodněním, že konkurs na majetek úpadkyně FORS a. s. byl ke dni 22. 9. 2008 zrušen a JUDr. B. V. byl 8. 11. 2008 zproštěn funkce konkurzního správce, čímž „ztratil způsobilost být účastníkem řízení.“ Při jednání 28. 4. 2009 soud prvního stupně připustil změnu žaloby, navrženou žalobcem podáním z 8. 12. 2008, aby žalované bylo uloženo, aby „mu písemně učinila nabídku k prodeji spoluvlastnického podílu k nemovitosti za kupní cenu 2.050.00, Kč.“ Soud prvního stupně pak rozsudkem ze dne 28 dubna 2009, č. j. 10 C 163/2006-258, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že účastníci jsou zapsáni v katastru nemovitostí jako spoluvlastníci nemovitosti, každý v rozsahu ideální ½. Nabývacím titulem žalobce je „kolaudační rozhodnutí“ z roku 26. 6. 1992 a kupní smlouva z 12. 10. 2005, žalovaná nabyla vlastnictví podílu dražbou. Veřejná dobrovolná dražba proběhla 31. 1. 2006. Dražební vyhláška z 22. 12. 2005 byla žalobci doručena 23. 12. 2005 a podle seznamu účastníků dražby z 31. 1. 2006 se jí zúčastnil. Z protokolu o provedení dražby vyplývá, že spoluvlastnický podíl k nemovitosti vydražila žalovaná za cenu 2.050.000 Kč, kterou zaplatila, a 18. 4. 2006 jí bylo vydáno potvrzení o nabytí vlastnictví k tomuto podílu ve veřejné dražbě. Podle sdělení dražitele byl spoluvlastnický podíl vydražen až ve třetím kole, přičemž 5. 10. 2005 se žalobce zúčastnil dražby jako divák a 15. 11. 2005 byl jejím jediným účastníkem. Mezi účastníky bylo nesporné, že žaloba o neplatnost dražby z 31. 1. 2006 nebyla podána. Před konáním dražby JUDr. B. V. nenabídl žalobci spoluvlastnický podíl ke koupi. Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaná nabyla ideální polovinu nemovitosti příklepem v dražbě konané podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách. Dražbě je platná. O její neplatnosti by mohl rozhodnout jen soud k žalobě podané ve lhůtě tří měsíců podle § 24 odst. 3 tohoto zákona, žaloba však podána nebyla. Podle znění tohoto ustanovení účinného teprve od 1. 9. 2006 je osobou oprávněnou k podání žaloby o neplatnost dražby i spoluvlastník dražené věci. Vzhledem k tomu, že spoluvlastnický podíl k nemovitosti nebyl žalobci nabídnut před dražbou ke koupi, došlo k porušení jeho předkupního práva stanoveného § 140 občanského zákoníku (dále obč. zák.). S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. prosince 2007, sp. zn. 21 Cdo 930/2007, soud prvního stupně uvedl, že spoluvlastník, jehož předkupní právo bylo porušeno převodem spoluvlastnického podílu na jiného příklepem licitátora ve veřejné dobrovolné dražbě, nebyl oprávněn domáhat se podle § 24 odst. 3 zák. č. 26/2000 Sb. ve znění do 31. 8. 2006 její neplatnosti. I když porušení zákonného předkupního práva nemělo za následek neplatnost dražby, nebylo tím dotčeno právo spoluvlastníka podle § 603 odst. 3 obč. zák. domáhat se, aby mu vydražitel nabídl spoluvlastnický podíl ke koupi. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud dále uvedl, že spoluvlastník se nemůže dovolat neplatnosti dražby jako neplatného úkonu podle § 40a obč. zák., neboť vlastnictví nepřechází na základě právního úkonu, ale jiné právní skutečnosti (příklepem licitátora). Soud prvního stupně uzavřel, že v daném případě sice došlo k porušení předkupního práva žalobce tím, že mu spoluvlastnický podíl k nemovitosti nebyl před dražbou nabídnut ke koupi, avšak uplatnění tohoto práva je v rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák. To proto, že žalobce byl 31. 1. 2006 účastníkem dražby a mohl podat žalobu na neplatnost dražby jako její účastník, což neučinil. Kromě toho mu nic nebránilo, aby vydražil spoluvlastnický podíl k nemovitosti za stejnou cenu, za kterou mu jí má žalovaná nabídnout nyní ke koupi. Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. října 2010, č. j. 14 Co 340/2009-287, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl. Ztotožnil se soudem prvního stupně, že spoluvlastnický podíl nabyla žalovaná příklepem v dražbě a neplatnost dražby nelze již posuzovat, neboť by ji mohl vyslovit jen soud k žalobě o její neplatnost; ta však nebyla podána. Souhlasil také se soudem prvního stupně, že žalobce jako účastník dražby mohl takovou žalobu podat i před 1. 9. 2006, a že nabytí vlastnictví v dražbě příklepem licitátora není právním úkonem, jehož neplatnosti by se mohl žalobce dovolat podle § 40a obč. zák. Oproti soudu prvního stupně však neshledal, že uplatnění předkupního práva žalobce podle § 603 odst. 3 obč. zák. z titulu jeho porušení je výkonem práva v rozporu s dobrými mravy. Ten nelze spatřovat v tom, že nepodal žalobu o neplatnost dražby podle § 24 odst. 3 zákona č. 20/2009 Sb. (v řízení by např. musel prokazovat, že provedením dražby bylo podstatně zasaženo do jeho práv). Nelze klást k jeho tíži, že zvolil jako prostředek ochrany svého spoluvlastnického práva k nemovitosti žalobu na nahrazení projevu vůle podle § 603 odst. 3 obč. zák. Za nepřípadný považoval odvolací soud odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 364/2007, v němž uplatnění předkupního práva u soudu bylo shledáno v rozporu s dobrými mravy z toho důvodu, že bylo reakcí na spory spoluvlastníků ohledně správy společné věci s časovým odstupem více jak roku a půl ode dne, kdy se spoluvlastník dozvěděl o porušení předkupního práva. V dané věci mezi účastníky došlo ke sporům o užívání nemovitosti v roce 2006, ve kterém bylo předkupní právo žalobce porušeno, a žalovaná od června 2006 věděla o úmyslu žalobce domáhat se předkupního práva. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvody podle § 241a odst. písm. b) a odst. 3 o. s. ř., a to, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolací soud učinil zjištění, že žaloba nebyla podána v důsledku sporů mezi účastníky. Avšak sám žalobce v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně výslovně uvedl, že „právě stupňující chování žalované mě vedlo k rozhodnutí uplatnit nároky z mého předkupního práva.“ Odvolací soud tak nesprávně vyhodnotil motiv, který vedl žalobce k podání žaloby. Neměl proto jako nepřiléhavou odmítnout ar