22 Cdo 1249/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1249/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 6. 2025 Spisová značka:22 Cdo 1249/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.1249.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nezbytná cesta (o. z.) Dotčené předpisy:§ 1029 odst. 1 o. z. § 1029 odst. 2 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1249/2025-273 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně D. H., zastoupené Mgr. et Mgr. Václavem Klepšem, advokátem se sídlem v Sušici, náměstí Svobody 50, proti žalovanému J. H., zastoupenému Mgr. Martou Pišoft Kozákovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Velehradská 88/1, o povolení nezbytné cesty, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 8 C 102/2022, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 20. 11. 2024, č. j. 27 Co 170/2024-248, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 20. 11. 2024, č. j. 27 Co 170/2024-248, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. V této věci se Nejvyšší soud zabýval právní otázkou, zda lze v poměrech projednávané věci povolit nezbytnou cestu přes pozemek žalovaného ve formě pozemkové služebnosti ve smyslu § 1029 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), přestože má žalobkyně zajištěn přístup ke svým nemovitostem z veřejné cesty přes tento pozemek na základě osobní služebnosti. I. Dosavadní průběh řízení 2. Okresní soud v Chrudimi (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 1. 2024, č. j. 8 C 102/2022-185, povolil nezbytnou cestu přes služebný pozemek p. č. XY ve prospěch panujících pozemků p. č. st. XY, jehož součástí je dům č.p. XY, p. č. st. XY, jehož součástí je dům č. p. XY, p. č. XY a p. č. XY, vše v katastrálním území XY, k zajištění příjezdu a přístupu k uvedeným panujícím pozemkům, a to „formou služebnosti cesty a stezky v rozsahu celé výměry služebného pozemku“. Rozhodl, že služebnost zahrnuje právo přístupu a příjezdu přes služebný pozemek k pozemkům panujícím s tím, že služebnost cesty odpovídá použití pro osobní motorová vozidla a výjimečně i pro nákladní motorová vozidla užitá za účelem zásobování nebo dovozu materiálu potřebného ke stavebním pracím na domech č. p. XY a č. p. XY, a to vždy v nezbytném rozsahu. Parkování vozidel na služebném pozemku je vyloučeno (výrok I). Dále stanovil, že služebností stezky a cesty je vázán každý vlastník pozemku p. č. XY a oprávněným z této služebnosti je každý vlastník pozemků p. č. st. XY, p. č. st. XY, p. č. XY a p. č. XY (výrok III). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému za povolení nezbytné cesty a zřízení služebnosti 101 430 Kč (výrok IV). Ve výroku II zamítl žalobu na povolení nezbytné cesty přes pozemek p. č. XY v katastrálním území XY. Ve výrocích V – VII rozhodl o náhradě nákladů nalézacího řízení vzniklých účastníkům a státu. 3. Soud prvního stupně uzavřel, že nemovitosti žalobkyně, a to pozemek p. č. st. XY, jehož součástí je dům č.p. XY, p. č. st. XY, jehož součástí je dům č. p. XY, p. č. XY a p. č. XY nejsou dostatečně spojeny s veřejnou cestou, a to přesto, že je žalobkyně oprávněna užívat pozemek p. č. XY k přístupu k jejím nemovitostem na základě osobního věcného břemene chůze a jízdy, které vzniklo smlouvou ze dne 27. 7. 2021. Přihlédl k tomu, že osobní věcné břemeno „omezuje dispoziční oprávnění žalobkyně, které je součástí jejího vlastnického práva“. Zohlednil i špatný stavebnětechnický stav nemovitostí žalobkyně, které budou vyžadovat podstatnou rekonstrukci. 4. Vzal rovněž za prokázané, že obec XY, která je vlastnicí pozemku p. č. XY, nacházejícího se mezi pozemkem p. č. XY a veřejnou cestou, nemá žádné námitky proti tomu, aby žalobkyně užívala pozemek obce pro přístup na veřejnou cestu. 5. Zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala povolení nezbytné cesty i přes pozemek p. č. XY, neboť přístup žalobkyně k jejím nemovitostem bude dostatečně zajištěn již po pozemku p. č. XY. 6. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. 11. 2024, č. j. 27 Co 170/2024-248, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 7. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci. II. Dovolání žalovaného a vyjádření žalobkyně 8. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právních otázkách, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 9. Žalovaný nesouhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu, který povolil nezbytnou cestu přes pozemek žalovaného p. č. XY ve formě pozemkové služebnosti, přestože má žalobkyně zajištěn přístup ke svým nemovitostem přes tento pozemek na základě osobní služebnosti zřízené smlouvou ze dne 27. 7. 2021. V takovém případě nebylo podle žalovaného opodstatněné nezbytnou cestu povolovat (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1814/2015, sp. zn. 22 Cdo 1424/2018, a sp. zn. 22 Cdo 1826/2020). Důvodem pro povolení nezbytné cesty ve formě pozemkové služebnosti nemůže být potřeba zajistit přístup pro každého dalšího vlastníka nemovitostí žalobkyně, tedy umožnit žalobkyni lepší dispozici s jejími nemovitostmi. 10. Odvolací soud měl žalobu zamítnout i z toho důvodu, že žalobkyně netvrdila a neprokazovala, že má zajištěn právní titul k užívání pozemku p. č. XY, který se nachází mezi jejími pozemky, pozemkem žalovaného a veřejnou cestou, na jehož základě by byla oprávněna užívat tento pozemek pro přístup na veřejnou cestu (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1826/2020). 11. V této souvislosti žalovaný upozorňuje na skutečnost, že podle soudů nižších stupňů má žalobkyni dostačovat k užívání pozemku p. č. XY pouhý neformální souhlas jeho vlastníka, zatímco pro užívání pozemku p. č. XY ke stejnému účelu není podle těchto soudů dostatečný ani právní titul ve formě osobní služebnosti. 12. Má také za to, že odvolací soud se dostatečně nevypořádal s jeho námitkou, že žalobkyně si způsobila nedostatek přístupu ke svým nemovitostem z hrubé nedbalosti ve smyslu § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. Pokud totiž není podle odvolacího soudu dostatečné oprávnění žalobkyně k užívání pozemku p. č. XY pro přístup na veřejnou cestu v podobě osobní služebnosti, pak si žalobkyně při zajišťování přístupu ke svým nemovitostem z veřejné cesty počínala přinejmenším hrubě nedbale. I proto měla být žaloba zamítnuta. 13. Navrhuje, aby Nejvyšší soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu, žalobu zamítl a zrušil rozsudky soudů nižších stupňů. 14. Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu o povolení nezbytné cesty ve formě pozemkové služebnosti. Předně namítá, že přístup k jejím nemovitostem z veřejné cesty vyplývající z pozemkové služebnosti je svým charakterem zcela odlišný od přístupu zajištěného na základě osobní služebnosti. Má také za to, že v řízení dostatečně tvrdila a prokázala, že může k přístupu z veřejné cesty užívat pozemek p. č. XY ve vlastnictví obce XY. Je rovněž přesvědčena, že si při zajišťování přístupu ke svým nemovitostem nepočínala hrubě nedbale (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 879/2018 a rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1587/20). Podotýká, že žalovanému již zaplatila náhradu za povolení nezbytné cesty. III. Přípustnost dovolání 15. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 16. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právní otázce, zda lze v poměrech projednávané věci povolit nezbytnou cestu přes pozemek žalovaného jakožto pozemkovou služebnost ve smyslu § 1029 a násl. o. z., má-li žalobkyně zajištěn přístup ke svým nemovitostem z veřejn