22 Cdo 1270/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1270/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 6. 2025 Spisová značka:22 Cdo 1270/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.1270.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Spoluvlastnictví Jednotka Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 1144 o. z. § 1147 o. z. § 1165 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:28. 6. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 04.08.2025I.ÚS 2261/25 Kateřina Ronovská odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost20. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1270/2025-296 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně E. P., zastoupené JUDr. Tomášem Najmanem, advokátem se sídlem v Kolíně, Karoliny Světlé 150, proti žalované V. K., zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 18 C 66/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2024, č. j. 28 Co 220/2024-250, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Návrh žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2024, č. j. 28 Co 220/2024-250, se zamítá. III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Kolíně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 6. 2024, č. j. 18 C 66/2022-197, zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalované k pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je budova č. p. XY (objekt k bydlení), a k pozemku parc. č. XY, vše zapsané na listu vlastnictví č. XY pro obec a katastrální území XY v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem XY, Katastrální pracoviště XY – dále „předmětné nemovitosti“ nebo jen „předmětný dům“ (výrok I), a nařídil prodej předmětných nemovitostí ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi účastnice řízení tak, že každé připadne jedna polovina (výrok II). Dále rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III), a žalobkyni uložil povinnost nahradit náklady řízení státu na účet Okresního soudu v Kolíně ve výši 8 823 Kč (výrok IV). 2. Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalované (výslovně toliko proti výrokům II a III) rozsudkem ze dne 17. 10. 2024, č. j. 28 Co 220/2024-250, rozsudek soudu prvního stupně v části výroku IV změnil tak, že výše nákladů státu činí 12 322,085 Kč, ve výrocích I až III a ve zbývající části výroku IV rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I). Žalované uložil povinnost nahradit náklady odvolacího řízení, a sice žalobkyni k rukám jejího zástupce ve výši 35 880 Kč a České republice na účet Okresního soudu v Kolíně ve výši 5 445 Kč (výroky II a III). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež považuje za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále „o. s. ř.“) pro odchýlení se odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nesouhlasí se způsobem vypořádání spoluvlastnictví. Namítá, že v projednávané věci je namístě rozdělení předmětných nemovitostí nebo jejich přikázání žalované. Odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl znalecký posudek k možnosti rozdělení předmětných nemovitostí a ani revizní znalecký posudek ke stanovení jejich obvyklé ceny. Vyjadřuje přesvědčení, že předmětný dům lze rozdělit na bytové jednotky, čemuž nebrání ani jeho stavebnětechnický stav, který již v současné době vyžaduje nákladné stavební úpravy, na nichž by se měla finančně podílet i žalobkyně. Nadto vyzdvihuje, že v minulosti užíval druhé podlaží předmětného domu bratr žalované jako vlastní jednotku. Napadá také závěry odvolacího soudu o její solventnosti, jež se opírají o nedostatečně zjištěný skutkový stav věci. V této souvislosti podotýká, že odvolací soud nepřihlédl k jí vynaloženým investicím do předmětných nemovitostí. Domnívá se, že zohlednění provedených investic ve vypořádacím podílu žalobkyně by mělo vliv na posouzení solventnosti žalované. Tvrdí, že odvolací soud investice do podílového spoluvlastnictví uplatněné žalovanou označil za nárok na širší vypořádání spoluvlastnictví dle § 1148 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále „o. z.“ nebo „zákon č. 89/2012 Sb.“), o tomto nároku však nerozhodl a z jeho rozhodnutí není ani zřejmé, zda o něm vůbec bude rozhodováno. Má za to, že odvolací soud měl věc jako celek vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení tak, aby o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví bylo rozhodnuto komplexně. Za nesprávné považuje i rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dále navrhuje, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí. 4. Žalobkyně se k dovolání žalované nevyjádřila. 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 věta první o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalované přípustné (§ 237 o. s. ř.). 6. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 7. Dovolání žalované pro žádnou z jí vymezených právních otázek není přípustné. K rozdělení domu na jednotky: 8. Nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků (§ 1143 o. z.). Je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích (§ 1144 odst. 1 a 2 o. z.). 9. Jednotka vznikne, pokud o tom rozhodne soud při oddělení ze spoluvlastnictví, při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, při zúžení společného jmění nebo při vypořádání společného jmění (§ 1165 o. z.). 10. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že judikaturu reflektující právní úpravu v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále „obč. zák.“), týkající se vypořádání spoluvlastnictví rozdělením věci lze zpravidla použít i na právní poměry podléhající právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., jelikož řešení otázky, zda lze vypořádat spoluvlastnictví dělením společné věci a na to navazujících otázek řeší oba zákoníky v základních otázkách stejně (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3105/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4835/2015 – tato rozhodnutí, stejně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu, jsou přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz). 11. Z judikatury Nejvyššího soudu se podává, že zákon č. 89/2012 Sb. stanoví způsoby vypořádání spoluvlastnictví rozhodnutím soudu a jejich závazné pořadí (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1618/2015). 12. Primárním způsobem vypořádání spoluvlastnictví je rozdělení společné věci (§ 1144 o. z.). Již dřívější judikatura ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle § 142 obč. zák. připouštěla s odkazem na § 5 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění účinném do 31. 12. 2013, vypořádání spoluvlastnictví rozdělením společné věci na bytové jednotky (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2003, sp. zn. 22 Cdo 650/2002, nebo ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 22 Cdo 559/2004). 13. Rovněž současná judikatura Nejvyššího soudu ke zrušení a vypořádání spoluvlastnictví r