22 Cdo 1296/2008 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1296/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 4. 2010 Spisová značka:22 Cdo 1296/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.1296.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ochrana vlastnictví Sousedská práva Dotčené předpisy:§ 127 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 5. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1296/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců a) Ing. M. V., b) Mgr. H. V., c) D. G., d) R. H., e) M. H., f) M. H., g) Z. M., h) E. K., i) M. E., dříve K., j) L. U., k) J. U., l) L. T., m) J. T., n) A. K., a o) K. K., všech zastoupených JUDr. Jaroslavem Skoupým, advokátem se sídlem v Rakovníku, Havlíčkova 584, proti žalovanému Městu Rakovník, se sídlem Husovo nám. 27, Rakovník, zastoupenému Mgr. Ivanem Chytilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Maiselova 15, o uložení povinnosti zdržet se rušení hlukem, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 6 C 268/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. října 2007, č. j. 30 Co 180/2007–678, takto: I. Řízení o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 3. září 2004, č. j. 6 C 268/2001–317, se zastavuje. II. Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. října 2007, č. j. 30 Co 180/2007 – 678, se odmítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení žalobci D. G. 3 060,- Kč, M. H. 3 060,- Kč, Z. M. 3 060,- Kč, a žalobcům M. V. a H. V. k ruce společné a nerozdílné 4 236,- Kč, R. H. a M. H. k ruce společné a nerozdílné 4 236,- Kč, E. K. a M. E. k ruce společné a nerozdílné 4 236,- Kč, L. U. a J. U. k ruce společné a nerozdílné 4 236,- Kč, L. T. a J. T. k ruce společné a nerozdílné 4 236,- Kč, A. K. a K. K. k ruce společné a nerozdílné 4 236,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalobců JUDr. Jaroslava Skoupého. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Rakovníku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. září 2004, č. j. 6 C 268/2001–317, žalovanému uložil povinnost „zdržet se rušení žalobců hlukem pocházejícím z provozu skateboardů na „Víceúčelovém hřišti Střelnice“, umístěném na pozemcích p. č. 5420, 3039/6 a 3095/5 v k. ú. R.“ a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 10. října 2007, č. j. 30 Co 180/2007–678, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil „v tom správném znění, že žalovaný je povinen zdržet se rušení žalobců hlukem pocházejícím z provozu skateboardů na „víceúčelovém hřišti S.“ umístěném na pozemcích p. č. st. 5420, p. č. 3039/6 a p. č. 3039/5 v k. ú. R., zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Rakovník na LV č. 10001 pro obec a k. ú. R., pronikajícím na nemovitosti žalobců dále specifikované a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud rozhodoval ve věci opakovaně poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 8. února 2006, č. j. 30 Co 526/2004–454, jímž potvrdil rozsudek soudu prvního stupně „v tom správném znění, že nesprávné označení pozemku parc. č. 5420 se nahrazuje označením: parcela st. 5420 a že tato parcela i další pozemky parc. č. 3039/5 a 3039/6 jsou zapsány v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště R. na listu vlastnictví č. 10001 pro katastrální území a obec R.“ a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky a o nákladech státu, byl k dovolání žalovaného rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. února 2007, č. j. 22 Cdo 2296/2006–553, zrušen a vrácen odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu a výslovně též proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatnil dovolací důvody podle § 241 a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Žalobci ve svém vyjádření označili dovolání žalovaného za nepřípustné a navrhli jeho „zamítnutí“. Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání je účastníkům znám, dovolací soud proto na ně odkazuje. Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno. Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o. s. ř.“). Dovolatel v dovolání kromě rozsudku odvolacího soudu napadl výslovně i rozsudek soudu prvního stupně. Funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána; řízení o takovém podání Nejvyšší soud zastaví podle § 104 odst. 1 o. s. ř. (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 2006, pod pořadovým č. 47). Dovolací soud proto řízení o dovolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné. Tzv. nenárokové dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Spatřuje-li dovolatel zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v posuzování případu, „kdy se určité osoby domáhají po veřejnoprávní korporaci, aby se zdržela rušení hlukem, pocházejícím z provozu sportovních předmětů (skateboardů), když tato veřejnoprávní korporace nebyla držitelem ani provozovatelem ani uživatelem předmětných sportovních předmětů“, je třeba za jádro tohoto posouzení považovat posouzení pasivní legitimace žalovaného ve věci žaloby podle § 127 odst. 1 obč. zák. na ochranu před hlukem pronikajícím na pozemky žalobců z veřejného hřiště zřízeného žalovaným na jeho pozemku. Tato otázka již byla dovolacím soudem řešena v rámci předchozího dovolacího řízení v této věci (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. února 2007, sp. zn. 22 Cdo 2296/2006) se závěrem, že pasivní legitimace žalovaného je dána. Jestliže o právní otázce, která je předmětem dovolání, bylo již dovolacím soudem mezi týmiž účastníky rozhodováno, přičemž není důvod se od vyslovených závěrů odchýlit, není dána přípustnost dovolání pro otázku zásadního právního významu (k tomu srovnej shodně usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. března 2008, sp. zn. 28 Cdo 2937/2006, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 6344 a též usnesení ze dne 10. září 2009, sp. zn. 22 Cdo 3661/2007, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz). Podle § 127 odst. 1 obč. zák. vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstraňovat ze své půdy kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující na jeho pozemek. Dovolatel v dovolání dále namítal (byť v této souvislosti výslovně neformuloval otázku zásadního právního významu), že rozhodnutí nejsou řádně odůvodněna ve vztahu k míře intenzity hluku a neobsahují závěr, ze kterého by bylo patrno, jaká intenzita hluku je v předmětné věci již přesahující míru přiměřenou poměrům. Uvedená námitka reflektuje obsah rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. května 2004, sp. zn. 22 Cdo 1421/2003, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 2006, pod pořadovým č. 14, podle kterého v případě,