22 Cdo 1432/2007 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1432/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 1. 2010 Spisová značka:22 Cdo 1432/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.1432.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Věcná břemena Dotčené předpisy:§ 151o odst. 3 obč. zák. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 2. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1432/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně Ing. E. P., zastoupené advokátem, proti žalovanému V. K.,  zastoupenému advokátem, o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 6 C 151/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. listopadu 2006, č. j. 22 Co 2635/2006-93, takto: I.  Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění: Podle čl. II. bodu 12 věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno 30. listopadu 2006, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále „o. s. ř.“) a § 243c odst. 2 občanského soudního řádu ve znění uvedené novely.   Podle § 243c odst. 2 o. s. ř. v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 30. listopadu 2006, č. j. 22 Co 2635/2006-93, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově (dále „soud prvního stupně“) ze dne 11. září 2006, č. j. 6 C 151/2006-62, jímž byla zamítnuta žaloba, aby „soud ve prospěch vlastníka stavby č. p. 42 na pozemku st. p. č. 85/1 v. k. ú. R. nad V., obec R. nad V. zřídil věcné břemeno spočívající v právu chůze a jízdy po pozemku parcela č. 1170 v k. ú. R. nad V., obec R. nad V. v té jeho části, jak je zakreslena pod písmenem b) v geometrickém plánu č. 190-183/2005, vyhotoveném geodetickou kanceláří H. &. Co. s.r.o. ze dne 12. 10. 2005, a to za náhradu 3.000,- Kč“, a rozhodnuto o nákladech řízení. Odvolací soud rozhodl také o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud převzal zjištění soudu prvního stupně, že žalobkyně je vlastnicí domu č. p. 42 na pozemku st. p. č. 85/1 a vedlejšího pozemku parc. č. 1171 – ostatní plocha. Na tomto pozemku se nachází dřevěná kolna a přístřešek zřízené bez stavebního povolení, které žalobkyně využívá k uskladnění uhlí a dřeva. Dům je určen k trvalému bydlení a bydlí v něm matka žalobkyně. S tímto pozemkem sousedí na východní straně pozemek parc. č. 1170 – ostatní plocha, který je ve vlastnictví žalovaného, stejně jako pozemek parc. 1172/1, který hraničí s pozemkem žalobkyně parc. č. 1171 z jižní strany. Pozemky žalovaného jsou podle územního rozhodnutí z roku 2005 určeny k zastavění – žalovaný hodlá na pozemku parc. č. 1170 postavit rodinný dům a na pozemku parc. č. 1172/1 dvougaráž. Pozemky žalobkyně a pozemek  žalovaného parc. č. 1170 navazují na severní straně na obecní komunikaci parc. č. 1140/1 – tvz. dolní komunikaci. Příjezd k pozemku st. parc. č. 85/1 (a parc. č. 1171) z dolní komunikace má žalobkyně zajištěn osobním automobilem. Byť se na komunikaci nachází  opěrná zídka, v nejužším místě nad zídkou je průjezd umožněn v šíři 2,6 m. Vzhledem ke kvalitě zídky není průjezd nákladními automobily možný. Na jižní straně hraničí pozemky žalovaného parc. č. 1170 a č. 1172/1 rovněž s obecní komunikací parc. č. 1140/1, s tzv. horní  komunikací. Žalobkyně dosud užívala k dovozu tuhých paliv do kolny a přístřešku volný pozemek parc. č. 1170 a podle předloženého geometrického plánu domáhá se zřízení věcného břemene cesty po tomto pozemku v délce 12,99 m a šíři 3 m. Dvougaráže na pozemku parc. č. 1172/1 mají mít vrata směrovaná na horní  komunikaci a v prostoru navrhované cesty na pozemku parc. č. 1170 má být chodník a zahrada. Navrhovaná cesta by vyžadovala také zřízení brány v plotu, který má oddělovat pozemek žalobce parc. č. 1170 a pozemek žalobkyně parc. č. 1171. Nic však nebrání tomu, aby paliva byla z nákladního automobilu vyložena na rampu na dolní komunikaci a odtud běžným způsobem uložena do určených prostor na parc. 1171. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně má přístup ke stavbě domu č. p. 42 zajištěn a není tak splněn předpoklad pro zřízení nezbytné cesty ke stavbě ve smyslu § 151o odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění novely provedené zákonem č. 367/2000 Sb. (dále „obč. zák.“). Žalobkyně si nemůže „vybrat“ jednu ze dvou variant, resp. vybrat si tu, která je pro ni „výhodnější“, ale která by znamenala neúměrný zásah do vlastnického práva vlastníka sousedního pozemku. Odvolací soud také připomněl, že žalobkyně se domáhala u soudu zřízení věcného břemene cesty k témuž domu po pozemku parc. č. 1172/1, tehdy náležejícímu obci R. nad V., když tvrdila, že užívá cestu právě přes uvedený pozemek. Žaloba byla zamítnuta rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 10. 5. 2004, č. j.  6 C 216/2003-73, který nabyl právní moci 4. 6. 2004, s odůvodněním, že žalobkyně má zajištěn přístup k domu z tzv. dolní komunikace, a obec se bránila i tím, že žalobkyně v průběhu řízení prodala pozemek parc. č. 1155, zahradu,  který dělil od pozemku st. par. č. 85/1 jen klín pozemku parc. č. 1140/1 (dolní komunikace). I když odvolací soud uvedl, že úvaha soudu prvního stupně o „technickém“ řešení zásobování tuhými palivy se vymykala právnímu posouzení věci, považoval za nepochybné, že náklady s ním spojené nemohou být tak vysoké, aby převýšily případnou újmu vzniklou zřízením navrhované cesty. Ze žádného právního předpisu nevyplývá, že by obecně každý vlastník domu sloužícího k bydlení měl právo na zajištění příjezdu bezprostředně ke stavbě  pro vozidla záchranky a hasičů.   Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Aniž by vymezila jeho přípustnost, podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) uplatnila dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř. Zpochybnila správnost skutkového zjištění, že má zajištěn příjezd ke své stavbě osobním automobilem. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v posouzení otázek „míry přípustnosti omezení vlastnického práva vlastníka pozemku ve prospěch vlastníka budovy prostřednictvím zřízení věcného břemene dle § 151o odst. 3 OZ“ a „jak široce lze pojímat zákonný termín „přístup k budově“, zda toto právo zahrnuje pouze pěší přístup nebo lze vztáhnout i na zajištění příjezdu pro vozidla, včetně vozidel záchranky, hasičů a vozidla zásobující budovu pevnými palivy“. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil. Dovolání není přípustné. Protože dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž byla přípustnost dovolání založena podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolací soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, z nichž vyplývá, že žalobkyně má ke své stavbě zajištěn příjezd osobním automobilem. Napadené rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší. V dané věci dovolatelka zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že má dostatečně zajištěn přístup ke stavbě, která se nachází v jejím vlastnictví. Ze stávající literatury a judikatury Nejvyššího soudu týkající se zřízení práva nezbytné cesty vyplývá, že „zřízení nezbytné cesty představuje vážný zásah do práva vlastníka pozemku, a proto je třeba vždy poměřovat výhodu, kterou cesta poskytuje, s újmou, která by vznikla zřízením cesty pro vlastníka zatížené nemovitosti. Soud musí zajistit, aby byl