22 Cdo 1536/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1536/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 8. 2025 Spisová značka:22 Cdo 1536/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.1536.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nepřípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:16. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1536/2025-214 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně P. D., zastoupené Mgr. Ladislavem Bašem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Břetislavova 1057/6, proti žalovanému J. K., zastoupenému JUDr. Dagmar Kláskovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, U Soudu 388/1, o odstranění stavby plotu, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 21 C 101/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 1. 2025, č. j. 19 Co 236/2024-196, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 750 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Dagmar Kláskové. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhala odstranění stavby oplocení postavené na pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY. Tvrdila, že žalovaný postavil v letech 2020 až 2021 bez právního důvodu plot zčásti i na jejím pozemku, titulem k umístění oplocení však nedisponuje. Oplocení stojí v jiné než původní linii, žalovaný část jejího pozemku zastavěného stavbou vydržet nemohl, pokud by tuto část vydržel už jeho předchůdce, tak ji na žalovaného platně nepřevedl. Žalovaný namítal, že oplocení postavil v místě oplocení původního, o kterém se domníval, že je na hranici jeho pozemku, výstavba probíhala se souhlasem žalobkyně, která při výstavbě nerozporovala ani jeho umístění a do roku 2022, kdy došlo k zaměření stavby, neměla ani pochybnosti o tom, že původní drátěný plot byl umístěn na hranici mezi pozemky účastníků. 2. Okresní soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 6. 2024, č. j. 21 C 101/2023-157, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Při svém rozhodnutí vyšel ze zjištění, že sousední pozemek užíval žalovaný i jeho právní předchůdci v rozsahu dle původního drátěného oplocení, které bylo na místě desítky let. Žalovaný po dohodě účastníků o vybudování nového oplocení vybudoval v době od jara 2020 do jara 2021 nové gabionové oplocení, jehož středová linie byla vytyčena podle průběhu původního plotu. Proti umístění oplocení žalobkyně v průběhu výstavby ničeho nenamítala, její námitky směřovaly proti vizuální podobě plotu a nedodržení podmínek stavebního povolení. Skutečnost, že plot je umístěn z části na jejím pozemku, vyšla najevo v březnu 2022. Na pozemek žalované zasahovalo již původní oplocení, po převodu vlastnického práva k vedlejšímu pozemku podle kupní smlouvy z 15. 11. 2018 se stal žalovaný držitelem i připlocené části. 3. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný připlocenou část nabyl mimořádným vydržením, neboť ji „spolu s předešlými vlastníky“ měl v držbě po dobu výrazně přesahující 20 let a nepoctivý úmysl nebyl shledán. Dodal, že k prokazování dobré víry B. S. (který pozemek užíval od roku 1955 a po kterém v roce 2015 nabyly vlastnické právo dědičky, které s žalobcem uzavřely kupní smlouvu), dokazování nevedl. Gabionový plot tedy stojí svou polovinou na pozemku žalobce a druhou polovinou na pozemku žalobkyně. Dodal, že i pokud by snad původně připlocenou část vydržel právní předchůdce žalovaného, na jejím právním postavení by se mnoho nezměnilo, neboť i tak by nebyla považována za vlastníka připlocené části, na které stojí polovina gabionového plotu. 4. Při úvaze o právním titulu umístění nového oplocení soud prvního stupně uvedl, že účastníci se předem dohodli na výstavbě plotu, na kterém se žalobkyně byla připravena finančně podílet, žalovaný tedy nepostupoval svévolně, když zřídil oplocení, které slouží oběma účastníkům, a výstavbou zasáhl polovinou oplocení na pozemek žalobkyně v dobré víře, nebyly tak splněny předpoklady pro odstranění plotu podle § 1085 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Byla prokázána dohoda o umístění plotu, nikoli o jeho konkrétním typu, soud prvního stupně proto nepovažoval nesouhlas žalobkyně z důvodu odlišných představ o podobě plotu za relevantní, stejně jako tvrzené nedodržení podmínek stavebního povolení. 5. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. 1. 2025, č. j. 19 Co 236/2024-196, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). 6. Skutková zjištění o zachování středové linie plotu považoval za správná. Poukázal na to, že žalobkyni k podání žaloby vedlo nikoli umístění nového oplocení, ale skutečnost, že plot je mohutnější a prostorově výraznější než předchozí plot. Žalobkyni však už v době vybudování podezdívky musela být šíře plotu zřejmá. Ztotožnil se i se závěrem soudu prvního stupně o vydržení; i kdyby došlo k vydržení ze strany právního předchůdce žalovaného, nebyla by žalobkyně aktivně věcně legitimována k ochraně vlastnického práva k odpovídající části zemského povrchu. Dodal, že titulem k umístění plotu, který zasahuje na pozemek žalobkyně v šíři asi 10 cm, byla dohoda účastníků o jeho výstavbě, případné odvolání souhlasu nevede k závěru o neoprávněné stavbě, plot byl nadto umístěn v dobré víře. 7. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, („o. s. ř.“), a uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. Přípustnost dovolání opírá o tvrzení, že „rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, která nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu výslovně vyřešena, případně je rozhodována rozdílně a zasluhuje, aby byla dovolacím soudem posouzena jinak.“ Podle dovolatelky se jedná o tyto otázky: 1) Zda lze mlčení vlastníka pozemku, případně jeho nesouhlas pouze s vizuální podobou stavby považovat za právní jednání a za právní titul ke zřízení stavby na jeho pozemku. Namítá, že závěr o existenci dohody o výstavbě plotu učinily soudy bez odpovídající opory v dokazování a při nesprávném výkladu vůle, právní jednání musí být navíc vážné, určité a srozumitelné. 2) Zda je přípustný zápočet vydržecí doby právního předchůdce, pokud tento mohl pozemek vydržet, ale převod vlastnického práva k této konkrétní části nebyl v právním jednání výslovně uveden (odkazuje na rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2961/2021, 22 Cdo 1241/2022 a 22 Cdo 788/2022, se kterými je řešení otázky započtení vydržecí doby právního předchůdce, který sám splnil podmínky vydržení, v rozporu), soudy nepracovaly ani s tím, zda je sporný pozemek v kupní smlouvě označen, což je v rozporu „s konstantní judikaturou“, za nesprávný považuje i závěr o dobré víře žalovaného „v kontextu odstranění původního plotu“. 3) Zda je možné za těchto okolností mít za prokázaný poctivý úmysl držitele dle § 1095 a § 992 o. z. 8. Namítá dále, že odvolací soud připustil důkazní návrhy žalovaného po uplynutí lhůty ke koncentraci, některé důkazy předložené žalovaným byly přijaty, přestože byly založeny na jednostranných tvrzeních (čestné prohlášení), a výsledkem těchto pochybení bylo zatížení řízení vadou, která mohla mít vliv na rozhodnutí. 9. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu, případně i soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. 10. Žalovaný navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, neboť žalobkyní vymezené důvody nenaplňují podmínky přípustnosti. Na otázce mlčení vlastníka není rozhodnutí odvolacího soudu založeno, podmínky mimořádného vydržení byly posouzeny správně a nedostatek aktivní věcné legitimace byl dovozen i z dalšího důvodu, nebyly zjištěny skutečnosti, které by představovaly nepoctivý úmysl držitelů. 11. Dovolání je zčásti nepřípustné a zčásti trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení. 12. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 13. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soud