22 Cdo 1545/2009 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1545/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 3. 2011 Spisová značka:22 Cdo 1545/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.1545.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ochrana vlastnictví Vlastnictví Dotčené předpisy:§ 126 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 4. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1545/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně DOGROSE, a. s., se sídlem v Praze 3, Jiřího z Lobkovic 2406/9, IČ:  27184056, zastoupené JUDr. Vladimírem Feltem, advokátem se sídlem v Praze 2, Americká 25, proti žalované Ing. D. L., zastoupené JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Haštalská 27,                  o uložení povinnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 43 C 296/2006,             o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. srpna 2008,                       č. j. 58 Co 246/2008–56, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í :Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. ledna 2008, č. j. 43 C 296/2006–27, uložil žalované povinnost „odstranit z jižní fasády domu čp. 340, v P. 4 – P., L. 24, satelitní přijímač, ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku“ (výrok I.), žalované dále uložil povinnost „strpět provedení oprav a lakýrnických prací (spočívající zejména v odstranění starého nátěru, kytování, provedení nového nátěru) na oknech v bytě ve vlastnictví žalobce, o velikosti 3+1 s přísl., o výměře 104,14 m², který se nachází ve 3. nadzemním podlaží domu čp. 340 v P. 4 – P., L. u. 24, který žalovaná užívá a to ve lhůtě 30 dnů od doručení písemné výzvy, ze strany žalobkyně“ (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalované rozsudkem ze dne 27. srpna 2008, č. j. 58 Co 246/2008–56, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích ve věci samé potvrdil, ve výrocích o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a  uplatňuje dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.  Navrhla, aby byl napadený rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení, případně, aby byla věc postoupena v části, týkající se odstranění satelitu, orgánu, do jehož pravomoci náleží. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání, je účastníkům znám, a dovolací soud proto na ně odkazuje. Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno. Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb. Dovolání není přípustné. Dovolání by mohlo být přípustné jen podle § 237  odst. 1 písm. c) ve spojení s § 237 odst. 3 o. s. ř. Dovolání může být přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3080, usnesení  Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 775/2002, uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řadu dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením § 242 o. s. ř. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. 22 Cdo 1762/2007, uveřejněné tamtéž). Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. října 2006, sp. zn. 28 Cdo 2551/2006, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4666). Dovolatelka v dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, která by měla být dovolacím soudem řešena a existence takové otázky se nepodává ani z obsahu dovolání. Obsahem dovolání není nic, co by mohlo být dovolacím soudem považováno za otázku zásadního právního významu. Dovolatelka spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí pro řešení těchto právních otázek : a) otázka pravomoci soudu ve věci rozhodovat, b) otázka práva a povinností nájemce podle nájemní smlouvy, c) možnost pronajímatele bezdůvodně požadovat po žalovaném splnění povinnosti. Naznačenou otázkou pravomoci soudu ve věci rozhodovat, pokud jde o část žaloby týkající se „odstranění satelitu“, dovolatelka nalézacím soudům vytýká tzv. zmatečnostní vadu obsaženou v § 229 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Z ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. jednoznačně vyplývá, že k této zmatečnostní vadě by dovolací soud mohl, v případě její existence, přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání, kterým dané dovolání není. Zmatečnostní důvody však nejsou způsobilým dovolacím důvodem; má-li účastník řízení za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některým z důvodů zmatečnosti, může se domáhat nápravy cestou žaloby pro zmatečnost (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 2003, pod pořadovým č. 32 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. prosince 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, 2006, pod pořadovým č. 82). Zbylé dvě dovolatelkou uvedené otázky nemohou založit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí již pro svou naprostou obecnost, když není ostatně ani zřejmé, jak by se mělo její řešení promítnout do poměrů souzené věci. Dovolací soud nadto neshledal ani to, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo v rozporu s hmotným právem. Pokud jde o tu část nároku, v níž byla žalované uložena povinnost odstranit satelitní přijímač, byl postup nalézacích soudů správný, když žalobu posuzovaly jako vlastnickou podle § 126 odst. 1 obč. zák. Z hlediska právního posouzení věci samé je třeba vyjít ze závěru učiněného nalézacími soudy, že žalovaná instalovala satelitní anténu na fasádu domu žalobkyně bez jejího souhlasu. Z tohoto