22 Cdo 1593/2022 – Nejvyšší soud

22 Cdo 1593/2022-1247 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111, se sídlem v Praze, Rašínovo nábřeží 390/42, proti žalovaným 1) Aeroklubu Frýdlant nad Ostravicí, z. s., IČO 45235279, se sídlem ve Frýdlantu nad Ostravicí, Lubno 191, zastoupenému JUDr. Františkem Severinem, advokátem se sídlem v Brně, Elišky Machové 41, 2) J. V., narozenému XY, bytem v XY, 3) J. D., narozenému XY, bytem v XY, žalovaným 2) a 3) zastoupeným JUDr. Josefem Jurasem, advokátem se sídlem v Ostravě, Jiráskovo náměstí 121/8, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 9 C 210/2005, o dovolání žalobce a žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2022, č. j. 8 Co 23/2019-1120, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2022, č. j. 8 Co 23/2019-1120, se v části, ve které Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 8. 2018, č. j. 9 C 210/2005-820, v odstavci I výroku ve vztahu k žalovanému 1) ohledně podílu o velikosti id. 47/63 k pozemku parc. č. st. XY, podílu o velikosti id. 47/63 k pozemku parc. č. st. XY, podílu o velikosti id. 47/63 k pozemku parc. č. st. XY, podílu o velikosti id. 47/63 k pozemku parc. č. XY, podílu o velikosti id. 47/63 k pozemku parc. č. XY, a ohledně pozemku parc. č. XY, to vše v k. ú. XY, a ve výrocích II, IV, V ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. II. Dovolání žalobce do části výroku I rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2022, č. j. 8 Co 23/2019-1120, ve které byl změněn ve vztahu k žalovanému 2) a 3) rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 8. 2018, č. j. 9 C 210/2005-820, tak, že se zamítá žaloba na určení, že žalobce je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. 16/63 ohledně podílu o velikosti id. 16/63 k pozemku parc. č. st. XY, podílu o velikosti id. 16/63 k pozemku parc. č. st. XY, podílu o velikosti id. 16/63 k pozemku parc. č. st. XY, podílu o velikosti id. 16/63 k pozemku parc. č. XY a podílu o velikosti id. 16/63 k pozemku parc. č. XY, to vše v k. ú. XY, a do výroku III a VI rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2022, č. j. 8 Co 23/2019-1120, se odmítá. III. Návrh žalovaného 1) na odklad právní moci rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2022, č. j. 8 Co 23/2019-1120, se zamítá. IV. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 2) a 3) nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jako „soud prvního stupně“), vázán rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, č. j. 22 Cdo 1611/2014-595, kterým Nejvyšší soud zrušil předchozí rozhodnutí soudů nižších stupňů v této věci, a to rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2013, č. j. 8 Co 934/2013-570, a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23. 8. 2013, č. j. 9 C 210/2005-535, rozsudkem ze dne 6. 8. 2018, č. j. 9 C 210/2005-820, určil, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. č. st. XY, parc. č. st. XY a parc. č. st. XY v k. ú. XY, obci XY, a vlastníkem pozemků parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, obci XY, které vznikly oddělením od stávajících pozemků parc. č. XY, XY a XY na základě geometrického plánu č. 1111-19/2011, vyhotoveného Ing. Stanislavem Kutálkem, schváleného Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště XY dne 26. 9. 2011 pod č. 1891/11; dále rovněž společně jako „předmětné nemovitosti“ (výrok I). Rozhodl také o náhradě nákladů řízení (výroky II a III). Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalovaní jsou jako vlastníci či spoluvlastníci předmětných nemovitostí zapsáni v katastru nemovitostí a jsou právními nástupci původních vlastníků pozemků. Pozemky tvoří areál letiště ve Frýdlantu nad Ostravicí a v průběhu let došlo k několika změnám v označení předmětných nemovitostí. Právní předchůdci žalovaných pronajali v roce 1957 předmětné nemovitosti Krajskému výboru Svazu pro spolupráci s armádou za účelem využití k letištní ploše. V roce 1965 jim stát vlastnictví k těmto pozemkům odňal (vyvlastnil) postupem podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb. Stát však nenechal zapsat své vlastnictví do evidence nemovitostí. Žalobce se proto prostřednictvím žaloby domáhal určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Nalézací soud dovodil, že žalovaní, případně jejich právní předchůdci, nemohli nabýt vlastnické právo k předmětným nemovitostem na základě § 28b odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě majetkových vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném od 1. 7. 1993 (dále jen „zákon o půdě“). Dále posuzoval, zda se žalovaní, resp. jejich právní předchůdci, stali spoluvlastníky předmětných nemovitostí na základě nabytí vlastnického práva od nevlastníka založeného na dobré víře nabyvatele v zápis do katastru nemovitostí (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 2219/2012, toto a další níže uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na webových stránkách Ústavního soudu – nalus.usoud.cz). Jelikož žalovaný 1) nabyl spoluvlastnické podíly na předmětných nemovitostech v průběhu tohoto řízení (např. na základě darovací smlouvy ze dne 30. 4. 2007, kupní smlouvy ze dne 4. 4. 2016 a kupní smlouvy ze dne 29. 3. 2016), nemohl být vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že nabývá vlastnické právo od vlastníka. Žalovaní 2) a 3) nabyli vlastnické právo na základě kupní smlouvy ze dne 14. 3. 2001 uzavřené se společností LAHOS s. r. o. V této době však byla v katastru nemovitostí u předmětných nemovitostí zapsána poznámka o probíhajícím soudním řízení, jehož předmětem bylo určení vlastnického práva k těmto nemovitostem, a tedy i žalovaní 2) a 3) museli objektivně vědět, že existují pochybnosti o vlastnickém právu LAHOS s. r. o., a proto nemohli takto vlastnické právo nabýt. Nalézací soud také dovodil, že na základě dobrověrného nabytí se nemohli stát (spolu)vlastníky předmětných nemovitostí ani právní předchůdci žalovaných. Soud prvního stupně rovněž přijal a odůvodnil závěr, že žalovaní ani jejich právní předchůdci nemohli vlastnické právo k předmětným nemovitostem vydržet. Uzavřel, že Česká republika, resp. její právní předchůdce, nabyli vlastnické právo k předmětným nemovitostem na základě vládního nařízení č. 15/1959 Sb., přičemž následně k nabytí vlastnického práva ze strany žalovaných, resp. jejich právních předchůdců, nedošlo. Proto určil, že vlastníkem těchto pozemků je žalobce. Krajský soud v Ostravě (dále také jako „odvolací soud“), vázán rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, č. j. 22 Cdo 3962/2019-1008, kterým Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2019, č. j. 8 Co 23/2019-887, rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 8. 2018, č. j. 9 C 210/2005-820, ve výroku I ve vztahu k žalovanému 1) ohledně podílů o velikosti id. 47/63 k pozemkům parc. č. st. XY, parc. č. st. XY, parc. č. st. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, a ohledně pozemku parc. č. XY, to vše v k. ú. XY, potvrdil, ve vztahu k žalovaným 2) a 3) rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu na určení, že žalobce je ve vztahu ke každému ze žalovaných 2) a 3) vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. 8/63 k pozemkům parc. č. st. XY, parc. č. st. XY, parc. č. st. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, to vše v k. ú. XY (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Ve výrocích II a V rozhodl o náhradě nákladů řízení vzniklých žalobci, jež je povinen nahradit žalovaný 1), ve výroku IV o náhradě nákladů řízení vzniklých státu, jež je povinen nahradit žalovaný 1), a ve výrocích III a VI o náhradě nákladů řízení vzniklých žalovaným 2) a 3), jež je povinen nahradit žalobce. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně. Za správný považoval závěr soudu prvního stupně, že žalovaní, resp. jejich právní předchůdci nemohli nabýt vlastnické právo k předmětným nemovitostem na základě § 28b odst. 1 zákona o půdě. Dovodil, že žalovaný 1) nemohl nabýt vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu o velikosti id. 47/63 na předmětných nemovitostech a k pozemku parc. č. XY od nevlastníka ve smyslu § 984 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), na základě kupních smluv ze dne 29. 3. 2016 a 4. 4. 2016, ani na základě darovací smlouvy ze dne 30. 4. 2007. Jelikož k nabytí vlastnického práva k příslušným spoluvlastnickým podílům ze strany žalovaného 1) nedošlo, uzavřel, že vlastníkem těchto spoluvlastnických podílů je žalobce, který (resp. jeho právní předchůdce) nabyl vlastnické právo k předmětným nemovitostem na základě vládního nařízení č. 15/1959 Sb., přičemž následně k nabytí vlastnického práva ze strany žalovaného 1) nedošlo. Dodal, že žalovaný 1) nemohl vlastnické právo k příslušným spoluvlastnickým podílům n