22 Cdo 1712/2023 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1712/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 12. 2023 Spisová značka:22 Cdo 1712/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.1712.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Sousedská práva Dotčené předpisy:§ 2903 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 3. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 608/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1712/2023-424 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců a) L. G. a b) S. G., zastoupených Mgr. Lucií Stejskalovou, advokátkou se sídlem v Brně, Heršpická 813/5, proti žalované D. K., zastoupené Mgr. Ing. Klárou Bunovou, advokátkou se sídlem v Brně, Heršpická 813/5, o žalobě na odstranění dřevin a zdržení se sázení stromů, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 17 C 78/2016, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2022, č. j. 18 Co 169/2019-389, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce a) je povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 1 089 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ing. Kláry Bunové, advokátky se sídlem v Brně, Heršpická 813/5. III. Žalobkyně b) je povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 1 089 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ing. Kláry Bunové, advokátky se sídlem v Brně, Heršpická 813/5. Odůvodnění: Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 6. 2019, č. j. 17 C 78/2016-180, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali toho, aby žalovaná byla povinna odstranit ze svého pozemku parc. č. XY v k. ú. XY vzrostlý strom břízy bělokoré rostoucí ve vzdálenosti do 3 m od společné hranice pozemků žalobců a žalované (výrok I). Dále zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali toho, aby žalovaná byla povinna odstranit ze svých pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY všechny stromy dorůstající obvyklé výšky přesahující 3 m rostoucí ve vzdálenosti do 3 m od společné hranice pozemků žalobců a žalované a ostatní stromy rostoucí ve vzdálenosti do 1,5 m od společné hranice žalobců a žalované (výrok II). Nakonec zamítl také žalobu, kterou se žalobci domáhali toho, aby žalovaná byla povinna se zdržet sázení stromů na pozemcích parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY dorůstající obvyklé výšky přesahující 3 m ve vzdálenosti do 3 m od společné hranice pozemků žalobců a žalované a ostatních stromů ve vzdálenosti do 1,5 m od společné hranice pozemků žalobců a žalované (výrok III), a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV a V). K odvolání žalobců Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 17. 9. 2020, č. j. 18 Co 169/2019-323, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že žalovaná je povinna odstranit ze svého pozemku parc. č. XY v k. ú. XY vzrostlý strom břízy, rostoucí při hranici pozemků žalobců a žalované, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku (bod a/ výroku I), ve výroku II potvrdil (bod b/ výroku I), ve výroku III změnil tak, že žalované uložil povinnost zdržet se sázení stromů na pozemcích parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY dorůstajících obvyklé výšky přesahující 3 m ve vzdálenosti do 3 m od společné hranice pozemků žalobců a žalované a ostatních stromů ve vzdálenosti do 1,5 m od společné hranice pozemků žalobců a žalované (bod c/ výroku I), a ve výroku V změnil rozhodnutí o nákladech řízení (bod d/ výroku I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II). Nejvyšší soud následně rozsudkem ze dne 16. 3. 2022, č. j. 22 Cdo 656/2021-365, zrušil rozsudek odvolacího soudu ve výroku I bodu b/ a d/ a výroku II a v tomto rozsahu věc vrátil k dalšímu řízení odvolacímu soudu. V novém rozhodnutí ve věci odvolací soud rozsudkem ze dne 8. 12. 2022, č. j. 18 Co 169/2019-389, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III). Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost spatřovali ve třech otázkách hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jde o právní otázky, které vymezili následujícím způsobem: 1) Zda musí soud, který o žalobě znějící na odstranění stromů v blízkosti rozhrady rozhodl podle § 2903 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), zamítavě tak, že není dáno vážné ohrožení majetku a zdraví, zhodnotit situaci také pohledem ustanovení chránících vlastnické právo s jinou intenzitou, zejména § 1042 a § 1017 odst. 1 o. z. 2) Zda je přípustné hrozící újmu ve smyslu § 2903 o. z. posuzovat tak, že tato újma je „objektivního charakteru, tzn. musí působit vůči všem třetím osobám“ v tom smyslu, že pokud je hrozící újma vázána na individuální vlastnosti konkrétní osoby (např. těžká alergie), nemůže být tato individuální újma ipso facto „rozhodnou skutečností pro hodnocení vážné újmy“. 3) Žalobci též namítli, že odvolací soud nerespektoval závazný právní názor Nejvyššího soudu vyslovený v jeho předchozím kasačním rozhodnutí v tomto řízení (podrobnější právní argumentace k jednotlivým otázkám je uvedena v další části dovolání). Současně také žalobci poukázali na dvě vady řízení, které podle jejich názoru mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná k dovolání žalobců uvedla, že je nepovažuje za přípustné, vyjádřila se k jednotlivým dovolacím námitkám a rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné a řádně odůvodněné. Navrhla proto, aby dovolací soud dovolání zamítl. Dovolání není přípustné. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, („dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Základ dovolací argumentace je dán potřebou řešení otázky vymezené takto: 1) Musí soud, který o žalobě znějící na odstranění stromů v blízkosti rozhrady rozhodl podle § 2903 o. z. zamítavě tak, že není dáno vážné ohrožení majetku a zdraví, zhodnotit situaci také pohledem ustanovení chránících vlastnické právo s jinou intenzitou, zejména § 1042 a § 1017 odst. 1 o. z.? V této souvislosti dovolatelé vytýkají odvolacímu soudu, že sice posoudil nárok žalobců podle § 2903 o. z., podle judikatury jej však měl posoudit podle všech do úvahy přicházejících zákonných ustanovení, tj. i podle ustanovení o negatorní žalobě – § 1042 o. z., resp. podle ustanovení o odstranění stromů v blízkosti hranice pozemků – § 1017 o. z. Odkazují v této souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 643/2000, 32 Odo 873/2005, 25 Cdo 431/2020, 33 Cdo 4344/2018 a 25 Cdo 2744/99. Dovolací soud pro přehlednost považuje v této souvislosti za vhodné provést stručnou rekapitulaci pro věc podstatných okolností. Žalobci se žalobou domáhali tří samostatných nároků: a) požadavku, aby žalovaná odstranila ze svého pozemku parc. č. XY v k. ú. XY vzrostlý strom břízy bělokoré rostoucí ve vzdálenosti do 3 m od společné hranice pozemků žalobců a žalované, b) požadavku, aby žalovaná odstranila ze svých pozemků parc. č. XY a č. XY v k. ú. XY všechny stromy dorůstající obvyklé výšky přesahující 3 m rostoucí ve vzdálenosti do 3 m od společné hranice pozemků žalobců a žalované a ostatní stromy rostoucí ve vzdálenosti do 1,5 m od společné hranice pozemků žalobců a žalované, c) požadavku, aby se žalovaná zdržela sázení stromů na pozemcích parc. č. XY a č. XY v k. ú. XY dorůstající obvyklé výšky přesahující 3 m ve vzdálenosti do 3 m