22 Cdo 177/2026 — Nejvyšší soud

22 Cdo 177/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 2. 2026 Spisová značka:22 Cdo 177/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:22.CDO.177.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Vydržení Držba Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 130 odst. 1 obč. zák. § 134 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:6. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 177/2026-653 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců a) L. J. a b) E. J., obou zastoupených Mgr. Žanetou Vítů, LL.M., advokátkou se sídlem v Břeclavi, náměstí T. G. Masaryka 46/1, proti žalovanému Z. B., zastoupenému Mgr. Petrem Ukleinem, advokátem se sídlem v Praze 2, Mánesova 1175/48, za účasti J. B., jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, o určení vlastnického práva k nemovité věci, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 13 C 204/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 9. 2025, č. j. 38 Co 152/2023-604, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný a vedlejší účastnice na straně žalovaného jsou povinni společně a nerozdílně nahradit každému ze žalobců náklady dovolacího řízení ve výši 6 392,43 Kč k rukám jejich zástupkyně, Mgr. Žanety Vítů, LL.M., advokátky se sídlem v Břeclavi, náměstí T. G. Masaryka 46/1, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Hodoníně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. 7. 2023, č. j. 13 C 204/2020-456, ve spojení s usnesením ze dne 4. 9. 2023, č. j. 13 C 204/2020-463, určil, že žalobci jsou „(v režimu společného jmění manželů) vlastníky pozemku parcelní číslo XY nacházejícího se v katastrálním území XY, obci XY, jehož hranice s pozemky parcelní číslo XY, XY, XY a XY nacházejícími se v katastrálním území XY, obci XY, odpovídá průběhu zachycenému v geometrickém plánu Ing. Jiřího Žváčka, Ph.D., číslo plánu 1672-52/2022 ze dne 13. 1. 2023, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku“ (výrok I), a dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II až IV). 2. Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) k odvolání žalovaného a vedlejší účastnice na straně žalovaného (proti výrokům I, II a IV) – v pořadí druhým – rozsudkem ze dne 18. 9. 2025, č. j. 38 Co 152/2023-604, rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s usnesením soudu prvního stupně, kterým byla stanovena výše náhrady nákladů řízení státu, ve výrocích I a IV potvrdil [výrok I, body a) a c)] a ve výroku II jej změnil tak, že žalovaný a vedlejší účastnice na straně žalovaného jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně k rukám jejich zástupkyně náklady řízení ve výši 40 512,50 Kč [výrok I, bod b)]. Rozhodl rovněž o povinnosti žalovaného a vedlejší účastnice na straně žalovaného nahradit společně a nerozdílně žalobcům oprávněným společně a nerozdílně k rukám jejich zástupkyně náklady odvolacího a dovolacího řízení ve výši 33 995 Kč (výrok II). 3. Žalobci se v řízení proti žalovanému domáhali určení, že jsou v režimu společného jmění manželů vlastníky pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (dále „předmětný pozemek“), a to s hranicí evidovanou v katastru nemovitostí jako hranice parcely téhož číselného označení, respektive s hranicí vymezenou v geometrickém plánu. Soudy nižších stupňů vyšly ze zjištění, že hranice mezi předmětným pozemkem náležejícím žalobcům (kteří jej vlastní v režimu společného jmění manželů) a pozemky parc. č. XY, XY, XY a XY, z nichž prvně označený pozemek patří R. B. [v řízení nalézacím a odvolacím vystupujícímu v pozici žalovaného 2); R. B. následně žalobci tvrzený průběh hranice uznal s tím, že se žalobci dosáhl shody ohledně průběhu hranice] a zbylé tři pozemky žalovanému, je po provedené obnově katastrálního operátu vyznačena v katastru nemovitostí jako sporná, neboť žalovaný její průběh zpochybňuje. Původní vlastnicí zmíněných pozemků byla paní J. H., zemřelá dne 5. 4. 1981. V řízení o vypořádání dědictví po jmenované nabyla pozemek parc. č. XY (nyní předmětný pozemek a pozemek parc. č. XY) paní O. M., jejíž právní nástupkyně (O. K.) dne 13. 10. 2008 uzavřela se žalobci kupní smlouvu o převodu vlastnického práva k předmětnému pozemku. Pozemky nyní evidované jako parc. č. XY, XY, XY a XY nabyl žalovaný a žalobce nabyl samostatně pozemek parc. č. XY. Za účelem zjištění průběhu sporné hranice ustanovil soud prvního stupně znalce Ing. et Ing. Jiřího Žváčka, Ph.D. Ten potvrdil, že zjištění průběhu této hranice objektivně možné je a konstatoval, že jím zjištěný průběh hranice (dle stavu v době úmrtí J. H.) odpovídá tomu, jak byl zachycen v situačním plánu předloženém žalobci v rámci doplnění žaloby a též průběhu hranice vyznačenému katastrálním úřadem v obnoveném katastrálním operátu. Dále soudy nižších stupňů dovodily, že žalovaného nelze se zřetelem ke zjištěným okolnostem považovat za oprávněného držitele předmětného pozemku. Vzhledem k tomu, že žalovaný neprokázal splnění podmínek vydržení předmětného pozemku dle ustanovení § 130 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále „obč. zák.“) uzavřely, že předmětný pozemek je ve vlastnictví žalobců a jeho polohové a geometrické určení se shoduje s vymezením parcely číslo XY v katastru nemovitostí. 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, které opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále „o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Má za to, že dovolání je přípustné pro řešení otázky, jež nebyla – dle jeho mínění – v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud řešena, a sice, zda „může být parcela, která není geometricky a polohově určeným pozemkem ve smyslu katastrálního zákona a občanského zákoníku, samostatným předmětem právních vztahů, konkrétně dědění a převodu vlastnického práva.“ Domnívá se, že pozemek, který není řádně geometricky zaměřen a existuje tak pouze jako parcela v evidenci katastru nemovitostí, nemůže být předmětem právních vztahů. Upozorňuje, že absence geometrického plánu nebo řádného zaměření vede k neurčitosti předmětu právního jednání, a tudíž i k jeho absolutní neplatnosti dle § 38 a § 39 obč. zák. Vyjadřuje rovněž přesvědčení, že skutková zjištění odvolacího soudu nemají oporu v provedených důkazech. Nesouhlasí také ani se závěry znaleckého posudku, na nichž odvolací soud založil přijaté právní posouzení věci, neboť tento posudek se dle názoru žalovaného netýká ověření správnosti či původní historické polohy sporné hranice předmětného pozemku. Poukazuje též na nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, na nedostatky při vypořádání jeho námitek i na porušení zásady závaznosti pravomocných dědických rozhodnutí ze strany odvolacího soudu. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Vedlejší účastnice na straně žalovaného se k podanému dovolání vyjádřila souhlasně. 6. Žalobci ve svém vyjádření označili dovolání žalovaného za nedůvodné. Rozhodnutí soudů nižších stupňů pokládají za věcně správná a řádně odůvodněná. Navrhli proto, aby Nejvyšší soud dovolání žalovaného zamítl. 7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 věta první o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatele advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalovaného přípustné (§ 237 o. s. ř.). 8. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 9. Dovolání není přípustné. 10. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že „pozemek (definovaný jako část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí druhů pozemků, popřípadě rozhraním způsobu využití pozemků), jenž je před