22 Cdo 1804/2022 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1804/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 8. 2022 Spisová značka:22 Cdo 1804/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.1804.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Společné jmění manželů Dotčené předpisy:§ 241a odst. 1 o. s. ř. § 756 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:11. 11. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1804/2022-162 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobkyně L. D. P., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Dušanem Divišem, advokátem se sídlem v Praze 1, Purkyňova 2121/3, proti žalovanému V. D., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Malá Štěpánská 2033/8, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 156/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2022, č. j. 23 Co 347/2021-126, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2022, č. j. 23 Co 347/2021-126, se zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 34 884,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Dušana Diviše, advokáta se sídlem v Praze 1, Purkyňova 2121/3. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 7. 2021, č. j. 65 C 156/2019-98, zastavil řízení do částky 875 000 Kč (výrok I), zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 2 625 000 Kč (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III). Soud prvního stupně žalobu zamítl proto, že považoval smlouvu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů manželů k nemovitostem pro dobu po rozvodu, pokud by došlo k rozvodu manželství, ze dne 16. 7. 2010 (dále jen „Smlouva“) za platnou, neboť byla uzavřena v souladu s § 718 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“ nebo zákon č. 89/2012 Sb.). Společné jmění manželů tak bylo vypořádáno Smlouvou. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. 2. 2022, č. j. 23 Co 347/2021-126, k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 2 625 000 Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II). Výrok I rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden. Odvolací soud platnost Smlouvy s ohledem na to, kdy byla uzavřena, posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák. nebo „zákon č. 40/1964 Sb.“). Protože manželství účastníků bylo rozvedeno podle § 756 o. z. se zjišťováním příčin rozvratu, a právní úprava v době uzavření Smlouvy neumožňovala uzavřít za trvání manželství a společného jmění manželů dohodu o vypořádání společného jmění manželů pro případ sporného rozvodu, Smlouva se ve vztahu mezi účastníky neuplatní, účastníci jí nejsou vázáni, a na věc je třeba nahlížet tak, jako by Smlouva uzavřena nebyla. Dále uvedl, že na Smlouvu lze také nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 39 obč. zák., protože byla uzavřena v rozporu s kogentní úpravou § 149 obč. zák., která nepřipouštěla uzavření dohody o vypořádání společného jmění manželů před jeho zánikem. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný (dále i jen „dovolatel“) dovolání. Přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“); tvrdí, že napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení věci a závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu, a na řešení otázky, která nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena. Namítá i nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu. Nejvyššímu soudu pokládá dovolatel následující právní otázky: 1) Mohla být předmětem vypořádání nemovitost, pokud byla na základě kupní smlouvy ze dne 27. 1. 2017 žalovaným platně zcizena, což sama žalobkyně uváděla v žalobě? 2) V případě, že po zániku společného jmění manželů došlo k prodeji nemovitosti, měla být předmětem vypořádání společného jmění manželů kupní cena za prodej nemovitosti? 3) Bylo možné vypořádat kupní cenu za prodej nemovitosti, pokud byla učiněna předmětem vypořádání až po uplynutí zákonné tříleté lhůty? 4) Podle jakého právního předpisu má být posuzována platnost a účinnost Smlouvy, která byla uzavřena za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., a manželství bylo rozvedeno za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb.? Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla jeho odmítnutí. Žalovaným zmiňovaná rozhodnutí, od nichž se měl odvolací soud odchýlit, řeší odlišnou situaci. Žalobkyně se nedomáhala vypořádání nemovitosti, ale poloviny její hodnoty, resp. poloviny hodnoty, za kterou byla prodána. Skutečnost, že nová právní úprava umožňuje uzavřít za manželství dohodu o vypořádání majetkových poměrů manželů za určité situace, nelze vztahovat na právní úpravu předchozí. V opačném případě by šlo o exces narušující důvěru účastníků v právní jistotu. Navíc je otázka platnosti a účinnosti dohody o vypořádání majetkových poměrů manželů vyřešena rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2339/2019. Rozsudek odvolacího soudu není ani nepřezkoumatelný. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Dovolání není přípustné, neboť se odvolací soud při řešení nastolených otázek neodchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Vzhledem k tomu, že k zániku společného jmění manželů došlo po 1. 1. 2014, projednal dovolací soud dovolání týkající se otázek vypořádání společného jmění manželů a rozhodl o něm podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014, uveřejněný pod číslem 103/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017, uveřejněný pod číslem 63/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní). K otázce ad 1): Dovolatel namítá, že názor odvolacího soudu, že předmětem vypořádání je nemovitost, neboť ke dni zániku společného jmění manželů byla jeho součástí, je v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3110/2000. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3110/2010, uveřejněném pod číslem 35/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, uvedl: „Podmínkou vypořádání věcí v řízení je to, že v době rozhodnutí soudu existují a že v době zániku společného jmění tvořily jeho součást. Jen jestliže jeden z bývalých manželů nakládal s věcí v rozporu se zákonem, nelze k jeho protiprávnímu úkonu (je-li absolutně neplatný nebo byla-li řádně vznesena námitka relativní neplatnosti) přihlížet a věc je třeba zahrnout do vypořádání a zpravidla mu ji přikázat.“ V rozsudku ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 172/2012 (toto i dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), Nejvyšší soud uvedl, že „podmínkou vypořádání věcí tvořících zákonné majetkové společenství, v podobě jejich přikázání některému z manželů, je to, že v době rozhodnutí soudu existují (jednak objektivně a jednak jsou v majetkovém společenství manželů) a v době zániku majetkového společenství tvoři