22 Cdo 2066/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2066/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 8. 2025 Spisová značka:22 Cdo 2066/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.2066.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Společné jmění manželů Vypořádání SJM Dotčené předpisy:§ 742 odst. 1 písm. a) předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění do 30.06.2025 § 742 odst. 1 písm. e) předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění do 30.06.2025 § 742 odst. 1 písm. f) předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění do 30.06.2025 § 709 odst. 1 písm. a) předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:17. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2066/2025-1321 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně J. K., zastoupené Mgr. Petrem Horáčkem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Na Zbořenci 276/14, proti žalovanému J. R., zastoupenému Mgr. Bc. Pavlem Kroupou, advokátem se sídlem ve Vonoklasech, Konečná 88, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 6 C 200/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2025, č. j. 28 Co 108/2024-1211, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Návrh žalovaného na odklad právní moci a vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2025, č. j. 28 Co 108/2024-1211, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Nejvyšší soud se v této věci zabýval právními otázkami souvisejícími s požadavkem žalovaného na odklon od principu rovnosti podílů (tzv. disparitou podílů) při vypořádání společného jmění účastníků řízení ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). V této souvislosti rovněž posuzoval, zda žalovaný v námitkách napadajících skutková zjištění odvolacího soudu, která se vztahují k rozhodnutí o disparitě podílů, vymezuje řádně, v souladu se zákonem a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). 2. Posuzoval také, zda rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu s principem právní jistoty a předvídatelnosti soudních rozhodnutí, a to s ohledem na jeho závěr o odlišném způsobu vypořádání dvou položek, o nichž měl podle názoru žalovaného odvolací soud rozhodnout s přihlédnutím ke skutkovým okolnostem věci obdobně. I. Dosavadní průběh řízení 3. Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. 10. 2023, č. j. 6 C 200/2019-786, přikázal ze zaniklého společného jmění žalobkyně a žalovaného do výlučného vlastnictví žalobkyně pohledávku vůči MONETA Money Bank, a.s., představující peněžní prostředky ve výši 2 003 858,53 Kč uložené na bankovním účtu č. XY vedeném u MONETA Money Bank, a.s., dále peněžní prostředky ve výši 5 271 846 Kč představující souhrn příjmů žalobkyně ze zaměstnání a movité věci blíže specifikované ve výroku I. Do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal pozemek p. č. st. XY, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., v k. ú. XY, pozemek p. č. XY v k. ú. XY a pozemek p. č. XY v k. ú. XY, pohledávku vůči Komerční bance, a.s., představující peněžní prostředky ve výši 413 925,28 Kč uložené na bankovním účtu č. XY vedeném u Komerční banky, a.s., výnosy z podnikání žalovaného jako OSVČ pod označením J. R., IČO XY, ve výši 31 277 000 Kč, diamant o karátové hmotnosti 3,04 karátů a movité věci blíže určené ve výroku II. Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání podílu 6 306 384 Kč (výrok III). Rozhodl rovněž o náhradě nákladů nalézacího řízení vzniklých účastníkům (výrok IV) a státu (výrok V). 4. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání obou účastníků řízení rozsudkem ze dne 6. 2. 2025, č. j. 28 Co 108/2024-1211, změnil rozsudek soudu prvního následovně. Do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal pozemek p. č. st. XY, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., v k. ú. XY, pozemek p. č. XY v k. ú. XY a pozemek p. č. XY v k. ú. XY, pohledávku ve výši 2 003 858,53 Kč z účtu č. XY vedeného u MONETA Money Bank, a.s., a movité věci blíže specifikované ve výroku I písm. a). Do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal pohledávku ve výši 413 925,28 Kč z účtu č. XY vedeného u Komerční banky, a.s., diamant o karátové hmotnosti 3,04 karátů dle certifikátu HDR Institute, Antwerp, Belgium, č. XY z 24. 2. 2010, a movité věci specifikované ve výroku I písm. b). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání 6 416 236,88 Kč [výrok I písm. c)]. Zamítl návrh žalovaného na vypořádání peněžních prostředků ve výši 5 271 846 Kč, na vypořádání zlatého prstenu s brilianty, náramku s náhrdelníkem a náušnicemi, na vypořádání příjmů žalobkyně z podnikání, na vypořádání osobního automobilu zn. Hyundai, na vypořádání investic ze společného jmění manželů na výlučný dluh žalobkyně, na vypořádání náhrady finanční správy a údržby nemovitostí a vozidel užívaných žalobkyní a žalovaným za trvání manželství, na vypořádání hodnoty osobního automobilu zn. Hyundai a na vypořádání vnosu ze společného jmění manželů do bytu ve vlastnictví žalobkyně v XY [výrok I písm. d)]. Rozhodl také o náhradě nákladů řízení vzniklých před soudy obou stupňů účastníkům (výrok II) a státu (výrok III a IV). 5. S ohledem na obsah a rozsah dovolání jsou pro rozhodnutí dovolacího soudu v této věci významná níže uvedená skutková zjištění a právní závěry odvolacího soudu. 6. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že společné jmění žalobkyně a žalovaného vzniklo 9. 9. 1995, kdy účastníci řízení uzavřeli manželství. Toto majetkové společenství zaniklo 17. 5. 2018, kdy nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 27. 4. 2018, č. j. 8 C 411/2017-22, kterým bylo manželství účastníků řízení rozvedeno. 7. Odvolací soud nepovažoval požadavek žalovaného na odklon od principu rovnosti podílů (tzv. disparitu podílů) za opodstatněný. Uvedl, že žalovaný sice dosahoval vyšších příjmů než žalobkyně, avšak ze skutkových zjištění nelze dovodit, že by žalobkyně jakkoli neplnila své povinnosti týkající se péče o rodinnou domácnost či společný majetek. Poznamenal, že je nepochybné, že žalovaný věnoval své práci velké množství času, avšak péče žalobkyně o společnou domácnost a účastníky samé ve svém důsledku umožnila žalovanému věnovat se jeho profesi, dosahovat vysokých příjmů a finančně rodinu zajišťovat. 8. Odvolací soud dále uzavřel, že společné jmění účastníků řízení netvoří podle § 709 odst. 1 písm. a) o. z. prsten s brilianty, náramek, náhrdelník a náušnice (dále také jako „šperky“), neboť slouží osobní potřebě žalobkyně. To však neplatí pro diamant nabytý v době trvání společného jmění, a proto jej soud v tomto řízení rovněž vypořádal. II. Dovolání žalovaného a vyjádření žalobkyně 9. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Podle žalovaného je rozhodnutí odvolacího soudu založeno na právních otázkách, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 10. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že nejsou dány důvody pro disparitu podílů ve prospěch žalovaného. Předně namítá, že žalobkyně v řízení neprokázala její řádnou péči o společnou (a navíc bezdětnou) domácnost. Žalobkyně v řízení netvrdila ani neprokazovala s tím související rozhodné skutečnosti. Již jen z tohoto důvodu by mělo být důvodem pro disparitu podílů zvýšené úsilí žalovaného na nabytí majetku vyšší hodnoty (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1781/2004 a sp. zn. 22 Cdo 884/2018). 11. Dále namítá, že i pokud by z provedeného dokazování před soudy obou stupňů vyplynulo, že žalobkyně řádně pečovala o společnou domácnost, je nutné zohlednit zásluhy žalovaného na nabytí majetku mimořádné hodnoty do společného jmění manželů. 12. Žalovaný proto považuje úvahu odvolacího soudu, že nejsou splněny podmínky pro disparitu podílů, za zjevně nepřiměřenou a v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1781/2004). 13. Dovolatel rovněž napadá rozhodnutí odvolacího soudu, že šperky (prsten s brilianty, náramek, náhrdelník a náušnice) netvoří součást společného jmění účastníků řízení, avšak diamant do tohoto majetkového společenství náleží. Žalovaný namítá, že všechny tyto věci byly zakoupeny jako investiční a nesloužily osobní potřebě ani jednoho z manželů. Rozhodl-li odvolací