22 Cdo 209/2026 — Nejvyšší soud

22 Cdo 209/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 2. 2026 Spisová značka:22 Cdo 209/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:22.CDO.209.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Podílové spoluvlastnictví Přídatné spoluvlastnictví (o. z.) Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 1141 odst. 1 o. z. § 1223 odst. 1 o. z. § 1227 odst. 1 alinea druhá o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:4. 3. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1096/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 209/2026-109 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce T. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1569/2c, proti žalované ZUMEX s.r.o., IČO 25744186, se sídlem v Praze 10, Hradešínská 1932/60, zastoupené JUDr. Petrem Čápem, advokátem se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, o zaplacení 510 551,47 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 34 C 199/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2025, č. j. 53 Co 217/2025-77, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 13 104 Kč k rukám jejího zástupce, JUDr. Petra Čápa, advokáta se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 3. 2025, č. j. 34 C 199/2024-46, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 510 551,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 510 551,47 Kč od 2. 4. 2024 do zaplacení (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení částku 45 592,80 Kč (výrok II). 2. Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 4. 9. 2025, č. j. 53 Co 217/2025-77, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 26 208,60 Kč (výrok II). 3. Soudy nižších stupňů takto rozhodly o žalobě na zaplacení částky 510 551,47 Kč coby doplatku vypořádacího podílu žalobce na zrušeném a vypořádaném podílovém spoluvlastnictví k jednotce č. XY, jiný nebytový prostor, a spoluvlastnickému podílu v rozsahu ideálních XY na společných částech budovy č. p. XY a pozemku parc č. XY, na němž budova stojí, zapsaným pro obec XY a katastrální území XY na listech vlastnictví č. XY a č. XY katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem XY (dále také „Nebytový prostor“). Podílové spoluvlastnictví k Nebytovému prostoru bylo zrušeno a vypořádáno dohodou uzavřenou žalobcem a žalovanou dne 13. 10. 2015 (dále „Dohoda“). Společně se zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví k nebytovému prostoru došlo i ke změně spoluvlastnických podílů k pozemku parc. č. XY, zahrada (dále také „Zahrada“), neboť tento pozemek je ve smyslu § 1223 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále „o. z.“) od 1. 1. 2014 předmětem přídatného spoluvlastnictví (slouží jako zahrada společně vlastníkům jednotek v budově, s níž tvoří jeden celek) a uzavřením Dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k Nebytovému prostoru došlo i k převodu podílu k Zahradě v přídatném spoluvlastnictví (§ 1227 odst. 1 o. z.). V důsledku nastoupení nevyvratitelné domněnky vypořádání i věci v přídatném vlastnictví se podíl žalovaného k Zahradě snížil o XY, a sice bez ohledu na to, zda účastníci Dohody měli v úmyslu vztáhnout zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k Nebytovému prostoru i na Zahradu. Dohoda se tudíž vztahovala i na změnu spoluvlastnických poměrů k pozemku parc. č. XY a i ve vztahu k němu Dohoda představuje právní důvod vypořádání spoluvlastníků, vztaženo i ke sjednané náhradě; žalobce se tudíž nemohl ocitnout v pozici vlastníka, jemuž by bylo odňato vlastnické právo bez náhrady. Soudy nižších stupňů se dále zabývaly důvodností námitky promlčení nároku na vyplacení další částky na vypořádacím podílu vznesené žalovanou, jakož i argumentací žalobce, že námitka promlčení je jednáním příčícím se dobrým mravům. 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává dovolání žalobce (dále také „dovolatel“); má za to, že dovolání je ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále „o. s. ř.“) přípustné pro řešení právních otázek, jež dosud nebyly v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešeny. Tyto otázky vymezuje následovně: 1) Je možné, aby došlo dohodou o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k jednotce bez dalšího též k vypořádání za zákonnou změnu spoluvlastnických podílů k pozemku, který je v přídatném spoluvlastnictví mimo jiné vlastníka dané jednotky, pokud o existenci přídatného spoluvlastnictví spoluvlastníci v době uzavírání dohody nevěděli a převod spoluvlastnického podílu na pozemku v přídatném spoluvlastnictví nepředpokládali? – dále také „otázka ad 1)“; 2) Od jakého okamžiku počíná běžet subjektivní promlčecí lhůta u práva na vypořádání za zákonnou změnu spoluvlastnických podílů na pozemku v přídatném spoluvlastnictví? – dále také „otázka ad 2)“; 3) Je případná námitka promlčení práva na vypořádání za zákonnou změnu spoluvlastnických podílů na pozemku v přídatném spoluvlastnictví v rozporu s dobrými mravy, pokud k uplynutí subjektivní promlčecí lhůty došlo v důsledku judikatorního vývoje v otázce, která je předpokladem vzniku takového nároku, a pokud účastník, který námitku promlčení vznáší, až do uplynutí subjektivní promlčecí lhůty existenci přídatného spoluvlastnictví (jakožto hmotněprávního základu uplatňovaného nároku) popírá? – dále také „otázka ad 3)“ V dovolání žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 5. K dovolání žalobce se vyjadřuje žalovaná. Má za to, že dovolání není pro žádnou ze tří žalobcem vymezených právních otázek přípustné. Připomíná konkluzi vyjádřenou v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003 (toto usnesení je – shodně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu – přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz), dle níž „spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno.“ Uvedený závěr žalovaná promítá do poměrů projednávané věci tak, že řešení právních otázek ad 2) a ad 3) - o promlčení nároku žalobce na vyplacení vypořádacího podílu a o posouzení vznesené námitky promlčení skrze korektiv dobrých mravů jako samostatné důvody zamítnutí žaloby - nemůže založit přípustnost dovolání, nebyl-li další důvod zamítnutí žaloby v intencích řešení otázky ad 1), tj. že Dohodou k Nebytovému prostoru přešel ve smyslu § 1227 odst. 1 věta druhá o. z. do spoluvlastnictví žalované též podíl na Zahradě v přídatném vlastnictví, zpochybněn. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl. 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 věta první o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatele advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), se zabýval tím, zda je dovolání žalobce přípustné (§ 237 o. s. ř.). 7. Přípustnost dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu (jenž je rozhodnutím, jímž se končí odvolací řízení, nikoliv rozhodnutím z okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.) je třeba poměřovat ustanovením § 237 o. s. ř. (hledisky v něm uvedenými). 8. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. 9. Dovolání není přípustné. 10. Dovolatel jako dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu neřešenou vymezuje otázku, zda „je možné, aby došlo dohodou o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k jednotce bez dalšího též k vypořádání za zákonnou změnu spoluvlastnických podílů k p