22 Cdo 2225/2025 – Nejvyšší soud

22 Cdo 2225/2025-594 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně M. B. proti žalovaným 1) M. J. a 2) E. J., oběma zastoupeným JUDr. Milanem Chmelíkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, o odstranění neoprávněné stavby, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 8 C 188/2018, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 11. 2024, č. j. 21 Co 229/2024-508, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Hradci Králové (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 C 188/2018-463, uložil žalovaným povinnost odstranit do třiceti dnů od právní moci rozsudku zděné oplocení jimi postavené na pozemku parc. č. XY, zapsaného pro obec XY a katastrální území XY na listu vlastnictví č. XY v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem XY, Katastrální pracoviště XY (výrok I). Dále žalovaným uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 7 700 Kč (výrok II) a České republice – Okresnímu soudu v Hradci Králové náklady řízení státu ve výši 24 937 Kč (výrok III). 2. Krajský soud v Hradci Králové (dále „odvolací soud“) k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 25. 11. 2024, č. j. 21 Co 229/2024-508, v části výroku I, kterou byla stanovena lhůta k plnění v délce třiceti (30) dnů, počítané od právní moci rozsudku, změnil tak, že pariční lhůtu určil v trvání čtyř měsíců, jdoucích od právní moci rozsudku; jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I). Žalovaným uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 600 Kč (výrok II). 3. Soudy obou stupňů (odvolací soud aprobováním skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně) vyšly z těchto pro posouzení věci relevantních skutkových zjištění: - Žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku č. st. XY, jehož součástí je dům č. p. XY, pozemku č. st. XY, jehož součástí je stavba bez č. p. – garáž, a pozemků parc. č. XY a parc. č. XY. Žalovaní jsou vlastníky (v režimu společného jmění manželů – „SJM“) pozemku č. st. XY, jehož součástí je dům č. p. XY, a pozemků parc. č. XY a parc. č. XY. - Znaleckým posudkem a výslechem Ing. Karla Brázdila, CSc., znalce z oboru geodézie a kartografie, ve spolupráci L. H., úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem, bylo provedeným vytýčením hranice mezi pozemky parc. č. XY a parc. č. XY na straně jedné a pozemky parc. č. XY, č. st. XY a parc. č. XY na straně druhé za současného zaměření stavby zděného oplocení vybudovaného žalovanými zjištěno, že zděné oplocení je v rozsahu vymezeném podrobnými body číselně označenými v příloze č. 3 znaleckého posudku postaveno na pozemku parc. č. XY ve vlastnictví žalobkyně. - Umístění zděného oplocení na vlastním pozemku si před zamýšlenou výstavbou žalovaní prověřili odměřením vzdálenosti 10,10 m od hranice pozemku parc. č. XY (ve vlastnictví na věci nezúčastněného souseda) k hranici jejich pozemku a pozemku parc. č. XY. Z fotodokumentace je přitom zřetelná dilatační spára mezi částí dvojdomku ve vlastnictví žalobkyně a v SJM žalovaných i to, že zděné oplocení zasahuje za dilatační spáru. Zděné oplocení, jež kopíruje oplocení postavené žalobkyní na vlastním pozemku parc. č. XY (oplocení žalobkyně je provedeno z betonových prefabrikátů zasouvaných do sloupkových profilů), je dále (již na hranici pozemků parc. č. XY a parc. č. XY) zhotoveno z dřevěných latí a podezdívkou se sloupky a pletivem zelené barvy. 4. Po právní stránce věc soudy obou stupňů posoudily podle právní úpravy občanského zákoníku, účinné do 31. 12. 2013 (zákon č. 40/1964 Sb. – dále „obč. zák.“ nebo „zákon č. 40/1964 Sb.“), konkrétně ve smyslu § 135c odst. 1 obč. zák., neboť stavba zděného plotu klasifikovaná jako neoprávněná byla žalovanými vybudována částečně na pozemku žalobkyně bez jakéhokoliv občanskoprávního titulu (věcněprávní či obligační povahy) za účinnosti předchozí úpravy občanského zákoníku. Se zřetelem na pořadí způsobů, jakým může být vypořádán ve smyslu § 135c poměr mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem neoprávněné stavby, soudy obou stupňů zvažovaly i další zákonem upravené způsoby vypořádání (odvolací soud hodnocením správnosti právního posouzení věci soudem prvního stupně), přičemž – aniž by byly vázány návrhem žalobkyně na odstranění stavby – vyloučily možnost přikázat neoprávněnou stavbu zdi do vlastnictví žalobkyně, neboť stavba zdi se nachází částečně na pozemku žalobkyně a zčásti na pozemku žalovaných. Zřízení věcného břemene, jemuž by odpovídalo oprávnění žalovaných mít na části pozemku umístěnou stavbu zděného oplocení, soudy obou stupňů zavrhly s odůvodněním, že tímto způsobem upravený poměr vlastníka pozemku a vlastníka stavby by vyloučil možnost žalobkyně mít přístup k jí vybudovanému oplocení a provádět případnou údržbu a opravy oplocení. Odstranění stavby dle soudů obou stupňů pak představuje jediné možné řešení, které reflektuje stav, kdy žalovaní nebyli v dobré víře, že staví na svém pozemku, neboť si žádným exaktním způsobem takový fakt neověřili, ač byli účastníky dřívějšího soudního sporu, jenž probíhal u soudu prvního stupně pod sp. zn. 10 C 21/2010, a měli k dispozici geometrické plány. Odstranění stavby pak na rozdíl od jiných způsobů vypořádání přichází do úvahy i vzhledem k dlouholetým vyhroceným vztahům mezi stranami a rovněž se zřetelem na fakt, že zděný plot žalovaných je vybudován těsně před betonovým plotem žalobkyně a mezi oběma ploty je jen úzký pruh pozemku o šířce několika málo centimetrů. Soudy obou stupňů se v rámci právního posouzení věci zabývaly vzhledem k § 3059 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, („o. z.“) i aplikací § 1087 o. z. a režimem tzv. přestavku, již však vyloučily s ohledem na vyžadovanou podmínku dobré víry žalovaných jako zřizovatelů stavby. Odvolací soud pak v reakci na odvolací argumentaci žalovaných neshledal relevantní ani odkaz na § 1024 o. z. upravující institut rozhrady a s ním spojenou povinnost její údržby účastníky řízení dle § 1026 o. z. Odmítl i tvrzení žalovaných, že by v poměrech projednávané věci mělo být vydáno soudní rozhodnutí založené na ustanovení § 1028 věta druhá o. z. (o určení objektivně nezjistitelné hranice mezi pozemky), neboť pro takové konstitutivní rozhodnutí soudu nebyly dány podmínky. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní (dále také „dovolatelé“) dovolání (dovolání nebylo sepsáno advokátem a v době jeho podání v zákonné lhůtě nebyly splněny ani alternativně stanovené podmínky povinného zastoupení dle § 241 odst. 1 až 3), jež bylo doplněno dvěma podáními jim ustanoveného zástupce (advokáta) ze dne 30. 6. 2025 a ze dne 21. 7. 2025. Mají za to, že rozsudek odvolacího soudu je v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (výslovně přitom odkazují na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2004, sp. zn. 22 Cdo 268/2003, ze dne 5. 10. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1342/2004, a ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1977/2004; všechny označené rozsudky – shodně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu – jsou přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz) při aplikaci ustanovení § 135c obč. zák., když s ohledem na konkrétní okolnosti případu nebylo přihlédnuto k dalším možným způsobům vypořádání poměrů účastníků plynoucím ze stavby zděného plotu ve vlastnictví žalovaných. Namítají, že soudy obou stupňů zvolily tu nejtvrdší možnou variantu řešení, ač se z ustanovení § 135c odst. 2 a 3 obč. zák. podávají pro posouzení dané situace způsoby vypořádání, jež nepředstavují excesivní zásah do vlastnického práva žalovaných. Pro volbu způsobu vypořádání nespočívající v nutnosti stavbu zděného plotu odstranit žalovaní vysvětlují historické souvislosti týkající se existence původního oplocení, které výstavbou zděného plotu toliko obnovili. Dle žalovaných šlo o nápravu stavu, který vybudováním vlastního oplocení (v letech předcházejících stavbě zděného plotu) narušila žalobkyně. Odvolacímu soudu dovolatelé rovněž vytýkají, že se jinými variantami vypořádání poměru vlastníka pozemku a vlastníků stavby nezabýval, přičemž tak mohl (a měl) učinit, stejně jako soud prvního stupně, bez výslovného návrhu některého z účastníků řízení. Soudy obou stupňů dle úsudku dovolatelů opomněly hodnotit účelnost odstranění stavby zděného plotu, jak vyžaduje judikatura (v tomto směru odkázali na již výše připomenutý rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1977/2004, a dále na nálezy Ústavního soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. IV. ÚS 22/01, a ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. I. ÚS 1956/19; oba nálezy – stejně jako dále označená rozhodnutí Ústavního soudu – jsou přístupné na webových stránkách Ústavního soudu v sekci „Vyhledávání rozhodnutí“ https://nalus.usoud.cz). S posouzením, zda bylo na místě zvažovat i ty způsoby vypořádání poměru z neoprávněné stavby upravené v § 135c odst. 2 a 3 obč. zák., spojili dovolatelé i požada