22 Cdo 2369/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2369/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 11. 2025 Spisová značka:22 Cdo 2369/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.2369.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zpětvzetí návrhu na zahájení řízení Dotčené předpisy:§ 96 odst. 3 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:13. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2369/2025-490 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce P. B., zastoupeného JUDr. Vojtěchem Mihalíkem, advokátem se sídlem v Mikulově, Bezručova 1896/90, proti žalované obci L., IČO XY, se sídlem v XY, zastoupené Mgr. Hanou Zabadalovou, advokátkou se sídlem v Hodoníně, Vrchlického 2541/19, o zamezení vnikání dešťových vod na pozemek žalobce, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 16 C 287/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2025, č. j. 70 Co 194/2024-455, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 750 Kč k rukám zástupkyně žalované Mgr. Hany Zabadalové do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se domáhal uložení povinnosti žalované zdržet se rušení žalobce vnikáním dešťových vod stékajících z pozemků ve vlastnictví žalované parc. č. XY a parc. č. XY na pozemky žalobce parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, parc. č. XY, jehož součástí je stavba bez č. p./č. ev., garáž, a parc. č. XY, vše v katastrálním území XY. 2. Okresní soud v Břeclavi (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. 10. 2023, č. j. 16 C 287/2020-346, žalobu v celém rozsahu zamítl s tím, že žalobce v průběhu řízení tvrdil, že již k žádným imisím nedochází; přesto na žalobě setrval. Zároveň tímto rozsudkem soud prvního stupně uložil žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení žalované. 3. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně (dále také „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. 6. 2024, č. j. 14 Co 28/2024-400, poté, kdy se ztotožnil se skutkovou i právní argumentací soudu prvního stupně, rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 4. 10. 2023, č. j. 6 C 287/2020-346, jako věcně správný potvrdil, změnil výši přiznané náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. 4. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 27. 6. 2024 vzal žalobce v plném rozsahu žalobu zpět a navrhl, aby řízení bylo zastaveno, a současně, aby byly zrušeny oba předcházející rozsudky nalézacích soudů. 5. Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 9. 7. 2024, č. j. 16 C 287/2020-418, rozhodl tak, že „zpětvzetí žaloby, učiněné žalobcem dne 27. 6. 2024, není účinné“ a žalované přiznal náhradu nákladů řízení „souvisejících se zpětvzetím žaloby“. Soud prvního stupně vzal v úvahu stanovisko žalované, která se zpětvzetím žaloby nesouhlasila a soud prvního stupně tento nesouhlas označil za důvodný. Ztotožnil se přitom s názorem žalované o účelovosti postupu žalobce, který vzal žalobu zpět až po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu. Přitom již v řízení před soudem prvního stupně žalobce tvrdil, že k žádným imisím nedochází; přesto trval na podané žalobě a to i po vydání zamítavého rozsudku soudu prvního stupně, proti němuž podal odvolání, a následně pokračoval v odvolacím řízení až do vyhlášení potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu. Soud prvního stupně takové jednání žalobce považoval za šikanózní a zpětvzetí žaloby za účelové. 6. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. 4. 2025, č. j. 70 Co 194/2024-455, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení (výrok II.). 7. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že žalovaná má vážný důvod se zpětvzetím žaloby nesouhlasit. Vysvětlil přitom, že ke zpětvzetí žaloby došlo až po vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, ačkoliv důvody pro zpětvzetí žaloby vyvstaly již během řízení před soudem prvního stupně. Dovodil, že žalobce chtěl zpětvzetím toliko zmařit nabytí právní moci pro něj nepříznivého rozhodnutí ve věci a vyhnout se tomu, aby byl jako neúspěšný účastník řízení v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) povinen k náhradě nákladů řízení žalované. Ač dále odvolací soud přitakal žalobci, že zákon výslovně umožňuje zpětvzetí žaloby i poté, co již odvolací soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci (§ 96 odst. 2 o. s. ř.), nicméně pro vážné důvody na straně žalované postupoval soud prvního stupně podle § 96 odst. 3 o. s. ř. s důrazem na princip zákazu zneužití práva [§ 6 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“)]. II. Dovolání a vyjádření k dovolání 8. Usnesení odvolacího soudu (v celém rozsahu), napadl žalobce (dále též „dovolatel“) dovoláním s tím, že jej považuje za přípustné dle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu nebo otázky, která nebyla dovolacím soudem prozatím řešena. Za takové považuje, zda 1) „lze za ,vážný důvod´ ve smyslu § 96 odst. 3 o. s. ř., pro který žalovaný oprávněně nesouhlasí se zpětvzetím žaloby, považovat samotný zájem žalovaného na meritorním rozhodnutí za situace, kdy žalobce odkládá zpětvzetí žaloby z důvodu své procesní opatrnosti, neboť se snaží v řízení nejprve prokázat, že jeho žaloba byla podána důvodně, aby tak ochránil svůj nárok na náhradu nákladů řízení podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., přičemž důvodnost podání žaloby je mezi účastníky sporná“ a zda 2) „představuje zneužití procesního práva (§ 6 o. z. ve spojení s § 1 a § 2 o. s. ř.) postup žalobce, který vezme žalobu zpět až po meritorním rozhodnutí odvolacího soudu, pokud tento postup odůvodňuje objektivní potřebou provést v řízení dokazování (např. výslechem svědků) k prokázání sporné skutečnosti, že žaloba byla podána důvodně a ke zpětvzetí dochází pro chování žalovaného, což je předpokladem pro přiznání nároku na náhradu nákladů řízení dle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř.“. V dovolání převážně namítá, že žaloba byla podána důvodně a k jejímu zpětvzetí došlo pro chování žalované, která v průběhu řízení jeho požadavek uspokojila, a proto má žalobce právo na náhradu nákladů řízení. Z obsahu dovolání je patrné, že žalobce je přesvědčen, že ačkoliv v řízení byl vydán zamítavý rozsudek, potvrzený rozsudkem odvolacího soudu, musel žalobce vyčkat prokázání důvodnosti žaloby (kterou spatřuje ve vydání rozsudku odvolacího soudu) k tomu, aby mohl následně soud rozhodnout o náhradě nákladů řízení na základě zavinění na straně žalované. Odkazuje na rozsáhlou judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu a namítá závažné zneužití práva, pokud žalovaná uvedla „závažný důvod“, spočívající v naprosté nedůvodnosti žaloby od počátku, který vedl k neúčinnosti zpětvzetí žaloby žalobcem. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 9. Žalovaná opakovaně uvádí, že tvrzení žalobce, že žalovaná přistoupila k nápravě závadného stavu a že právě z tohoto důvodu byla vzata žaloba zpět, nejsou pravdivá a nemají oporu v provedeném dokazování. Jednání žalobce považuje za šikanózní a zpětvzetí žaloby za účelové. Žalovaná spatřuje zájem na meritorním rozhodnutí sporu jednak v dosavadním provedení pokročilého dokazování (ze kterého vyplývá nedůvodnost žaloby) a v tvrzení samotného žalobce, že k imisím nedochází od 12. 7. 2023, kdy žalovaná provedla pravidelnou kontrolu a čištění. Rozhodnutí odvolacího soudu je tak dle žalované v souladu s ustálenou rozhodovací praxí. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl jako nepřípustné, popřípadě zamítl jako nedůvodné. III. Přípustnost dovolání 10. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 11. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvede