22 Cdo 2463/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2463/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 11. 2025 Spisová značka:22 Cdo 2463/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.2463.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Společné jmění manželů Dotčené předpisy:§ 742 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2463/2025-1100 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně N. V., zastoupené Mgr. Richardem Němcem, advokátem se sídlem v Praze, Londýnská 608/5, proti žalovanému J. V., o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 19 C 270/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2025, č. j. 62 Co 17/2025-1061, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2025, č. j. 62 Co 17/2025-1061, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. 1. 2023, č. j. 19 C 270/2018-765, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 6. 3. 2023, č. j. 19 C 270/2018-806, a opravného usnesení ze dne 6. 3. 2023, č. j. 19 C 270/2018-808, výroky I–III vypořádal společné jmění manželů (dále též jen „SJM“) a výroky IV–VI rozhodl o nákladech řízení. 2. Rozsudek soudu prvního stupně byl k odvolání žalobkyně usnesením Městského soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) ze dne 18. 10. 2023, č. j. 62 Co 192/2023-880, zrušen a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení. 3. Soud prvního stupně následně rozhodoval o věci znovu, rozsudkem ze dne 30. 9. 2024, č. j. 19 C 270/2018-1007, přikázal do výlučného majetku žalovaného ve výroku I specifikované finanční prostředky na účtu životního pojištění (výrok I), do výlučného majetku žalobkyně ve výroku II specifikovaný podíl v bytovém družstvu (výrok II). Dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu 5 350 192 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV–VI). 4. Soud prvního stupně přikázal ve výroku I specifikované prostředky na účtu životního pojištění do výlučného majetku žalovaného, jelikož tyto prostředky byly úzce spjaty s osobou žalovaného – jednalo se o jeho zaměstnanecký benefit. Dále s ohledem na to, že se na tom oba účastníci shodli, přikázal ve výroku II specifikovaný podíl v bytovém družstvu do výlučného majetku žalobkyně. Ve výroku III soud uložil žalovanému na vyrovnání podílu žalobkyně zaplatit 5 350 192 Kč, přičemž největší část (4 239 000 Kč) z této částky, která byla jádrem sporu i v dovolání, tvořil „odnos“ ze SJM související se zápůjčkou poskytnutou společností TIGRA s. r. o., kterou žalovaný získal majetkové hodnoty ve výši 8 478 000 Kč (dále jen „předmětná půjčka“). S ohledem na to, že tyto finanční prostředky byly nabyty za trvání manželství a že žalobkyně o předmětné půjčce nevěděla, tedy k ní ani nemohla dát souhlas, odkázal soud prvního stupně na sjednocující rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2008/2020, a rozhodl, že se jedná o výlučný dluh žalovaného, přičemž finanční prostředky z předmětné půjčky získané se staly součástí SJM. K otázce, zda tyto prostředky bude potřeba vypořádat, soud prvního stupně uvedl, že ačkoliv žalovaný v řízení tvrdil, že takto získané prostředky byly spotřebovány pro potřeby rodinné domácnosti, nepodařilo se mu přesvědčivě vysvětlit strmý nárůst výdajů na domácnost, které by za několik let dosáhly částky osmi a půl milionu korun. Soud proto uzavřel, že se jedná o majetkové hodnoty, které žalovaný ani zčásti nespotřeboval na rodinnou domácnost, proto bylo potřeba takto „odštěpenou část“ SJM vypořádat. Přitom je nerozhodné, zda prostředky spotřeboval pro své výlučné potřeby nebo si prostředky odkládal pro potřebu pozdější.1. 2. K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem ze dne 14. 5. 2025, č. j. 62 Co 17/2025-1061, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II potvrdil (výrok I), ve výroku III změnil tak, že částka, kterou má žalovaný zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu, činí 1 067 774 Kč (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III, IV). 3. Odvolání žalovaného směřovalo do výroku III a do nákladových výroků IV a VI. Žalovaný především nesouhlasil se způsobem vypořádání předmětné půjčky. Znovu zopakoval svou argumentaci, že předmětnou půjčku uzavřel s ohledem na zvýšené potřeby nové pětičlenné rodiny, přičemž půjčka byla čerpána postupně podle potřeb rodiny v průběhu celého manželství, dokud žalobkyně neopustila společnou domácnost. Ačkoliv odvolací soud vyšel ze stejných skutkových zjištění jako soud prvního stupně, nepřiklonil se k jeho závěru, že by finanční prostředky z předmětné půjčky nespotřebovala rodinná domácnost. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že pouze z toho, že žalovaný nedokázal přesvědčivě vysvětlit strmý nárůst výdajů na domácnost, bez dalšího nelze dovodit, že by žalovaný prostředky použil výlučně pro svoji potřebu. Odvolacímu soudu nebylo zřejmé, jaké své výlučné potřeby v tak horentní výši by žalovaný z předmětné půjčky hradil. K tomu poznamenal, že žalobkyně ostatně nic takového ani konkrétně netvrdila a z obsahu spisu se nic takového nepodávalo. Proto nakonec na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že finanční prostředky získané z předmětné půjčky žalovaný sice převzal bez vědomí a souhlasu žalobkyně, avšak byly použity pro obstarávání každodenních běžných potřeb rodiny. Ačkoliv tedy tvořily součást SJM, byly fakticky spotřebovány k úhradě běžných výdajů rodiny. 4. Proti výroku II rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jelikož rozhodnutí považovala za rozporné s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu v otázce vypořádání finančních prostředků, které žalovaný nabyl půjčkou od společnosti TIGRA s.r.o. Uvedla, že podle sjednocujícího rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2008/2020, je nutné zohlednit nejen původ prostředků, ale i způsob jejich následného použití. V případě, kdy majetkové hodnoty pocházející z výlučného dluhu jednoho z manželů byly použity jednostranně a bez souvislosti s hospodařením společné domácnosti, je třeba je vypořádat jako tzv. odnos ze SJM. Odvolací soud podle jejího názoru sice správně posoudil zápůjčku jako výlučný závazek žalovaného, rovněž správně uzavřel, že se prostředky takto získané staly součástí společného jmění manželů. Přesto však dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že tyto prostředky byly použity pro potřeby společné domácnosti, a tudíž se nejedná o odnos ze SJM. V této souvislosti poukázala na rozpor napadeného rozhodnutí s dalšími dvěma rozhodnutími Nejvyššího soudu, a to ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4021/2010, a na něj navazujícího rozhodnutí ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2150/2011. Z prvního z nich vyzdvihla především úvahy, že samotný výběr finančních prostředků z účtu nemůže být považován za neplatný právní úkon ani tehdy, pokud se vymyká obvyklé správě společného majetku. Právního významu nicméně nabývá následné nakládání s takto vybranými prostředky. Přesahuje-li toto nakládání rámec obvyklé správy a je-li v rozporu s účelem a zásadami SJM, je nutno takto spotřebované prostředky při vypořádání SJM zohlednit. Z druhého zmíněného rozhodnutí potom zdůraznila závěr soudu, že právě toho manžela, který s prostředky disponoval, tíží povinnost tvrzení i důkazní břemeno ohledně toho, jak s těmito prostředky naložil. Naopak povinnost tvrzení a důkazní druhého z manželů se omezuje pouze na prokázání, že dané prostředky byly získány za trvání manželství a vybrány druhým manželem z účtu, případně že s nimi tento manžel disponoval bez vědomí a souhlasu druhého manžela. Odvolacímu soudu dovolatelka vytkla, že v projednávané věci opakovaně doložila, že žalovaný převzal finanční prostředky v době trvání manželství a následně s nimi nakládal výlučně prostřednictvím bankovních účtů vedených na jeho jméno, bez vědomí a souhlasu žalobkyně. Tvrzení žalovaného, že tyto prostředky použil na běžné náklady rodinné domácnosti, nebyla nikdy prokázána. Neunesl tedy své důkazní břemeno, a proto je nezbytné pohlížet na tyto prostředky jako na majetek náležející do SJM, který nebyl dosud vypořádán a který je třeba zohlednit ve prospěch žalobkyně. Odvolacímu soudu dále vytkla, že nehodnotil klíčové důkazy předložené žalobkyní a odchýlil se od své vlastní právní argumentace. Závěrem p