22 Cdo 2576/2024 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2576/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 11. 2024 Spisová značka:22 Cdo 2576/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.2576.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vady podání Dotčené předpisy:§ 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:28. 11. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2576/2024-207 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně E. B., zastoupené Mgr. Jiřím Linhartem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Jeronýmova 1750/21, proti žalované L. L., zastoupené JUDr. Ladislavem Dusilem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. 123/36, o povinnosti strpět výkon věcného břemene (služebnosti), vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 C 297/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 4. 2024, č. j. 5 Co 1096/2023-175, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 3 388 Kč k rukám jejího zástupce, Mgr. Jiřího Linharta, advokáta se sídlem v Českých Budějovicích, Jeronýmova 1750/21, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 6. 2023, č. j. 10 C 297/2022-143, uložil žalované povinnost strpět věcné břemeno, spočívající v doživotním a bezplatném právu žalobkyně k užívání a bydlení v domě č. p. XY v ulici XY v obci XY, nacházejícím se na parcele st. XY, a to celého přízemí předmětného domu tak, jak je zakresleno ve schématickém plánu, který tvoří nedílnou součást darovací smlouvy se zřízením věcného břemene ze dne 20. 5. 2009, a dále též zahrady parc. č. XY, zahradního domku a části sklepa nacházejícího se na parcele č. XY, vše zapsané na LV č. XY pro obec a katastrální území XY (výrok I), a dále rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastnicemi řízení (výrok II) a o nákladech řízení státu (výrok III). 2. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále „odvolací soud“) k odvolání žalované rozsudkem ze dne 3. 4. 2024, č. j. 5 Co 1096/2023-175, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení ( výrok II). 3. Podstata sporu: Mezi žalobkyní, jež je matkou žalované, a žalovanou byla dne 20. 5. 2009 uzavřena darovací smlouva, na jejímž základě darující žalobkyně darovala obdarované žalované výše označené nemovitosti s tím, že současně ve prospěch dárkyně (žalobkyně) bylo zřízeno věcné břemeno (služebnost) s obsahem uvedeným ve věcném výroku rozsudku soudu prvního stupně. V roce 2009 se žalobkyně odstěhovala do vedlejšího domu, aby se tam starala o své rodiče, a v tomto domě žije doposud. V roce 2017 po dohodě účastnic byl předmět věcného břemene přenechán k užívání vnučce žalobkyně, která je dcerou žalované, i její rodině k užívání; důvodem byla tíseň, ve které se tato rodina ocitla. Žalovaná nyní brání žalobkyni v užívání předmětu věcného břemene; tvrdí, že došlo k promlčení věcného břemene a v odvolání uplatnila i tvrzení o neplatnosti smlouvy o jeho zřízení pro neurčitost a nemožnost plnění. Soudy však shodně konstatovaly, že věcné břemeno platně vzniklo, stále trvá a promlčeno nebylo. 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná (dále také „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. Předpoklady přípustnosti dovolání vymezuje takto: „Napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného i procesního práva, při jejíž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. která nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena“. K tomu dále uvádí, že „otázkami zásadního právního významu, které předkládám k rozhodnutí Nejvyššímu soudu ČR, jakožto soudu dovolacímu, jsou tyto otázky hmotného i procesního práva: 1) zda k neplatnosti právního úkonu pro neurčitost dle § 37 odst. 1 obč. zák. (poznámka dovolacího soudu – jde o zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný v době zřízení věcného břemene – „obč. zák.“) a pro nemožnost dle § 37 odst. 2 obč. zák. má soud přihlédnout z úřední povinnosti, či zda, pokud je tato námitka uplatněna až v odvolacím řízení, jde o nepřípustné novum (viz bod 12 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), 2) zda v případě, že je oprávněný z věcného břemene oprávněn k užívání domu, bydlení v domě, užívání zahrady a užívání sklepa, postačí k přerušení běhu promlčecí doby všech těchto práv náhodné jednorázové využití jednoho z výše uvedených práv k tomu, aby se nepromlčela práva ostatní, či zda je možné tato práva posuzovat jako jeden celek (viz bod 9 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), 3) zda může věcné břemeno zaniknout konkludentní dohodou stran a zda k nedostatku písemné formy takové dohody může soud přihlédnout bez návrhu či námitky oprávněné a 4) zda se odvolací soud při závěru o správnosti skutkových a právních závěrů soudu prvého stupně může na tyto odkázat, aniž se vypořádá s odvolacími námitkami na nesprávnosti těchto závěrů, které na tyto nesprávnosti poukazují“. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení. 5. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla, aby bylo odmítnuto. 6. Podrobnější obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání a vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) odkazuje. 7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda má dovolání žalované veškeré obligatorní náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 241a odst. 1 až 3 o. s. ř.) a zda jeho obsah lze následně poměřovat s některým z důvodů přípustnosti dovolání (§ 237 o. s. ř.). 8. K námitce žalobkyně, že dovolání bylo adresováno Krajskému soudu v Českých Budějovicích, tedy nepříslušnému soudu, a tak mohlo dojít k tomu, že - pokud žalovaná v dovolací lhůtě tento nedostatek neopravila - bylo podáno opožděně, Nejvyšší soud uvádí, že dovolání bylo správně podáno u soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, tedy u Okresního soudu v Českých Budějovicích (viz § 241 odst. 1 o. s. ř.) a z jeho obsahu je zřejmé, že je adresováno Nejvyššímu soudu (viz dovolací návrh). 9. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 10. Dovolací soud odmítne dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). 11. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř. (jako v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání), přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (toto usnesení je rovněž - stejně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu - přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013]. 12. K problematice náležitostí dovolání sluší se odkázat i na ty závěry rozhodovací praxe dovolacího soudu (i Ústavního soudu), jimiž se připomíná, že úkolem dovolacího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při seb