22 Cdo 2696/2009 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2696/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 5. 2012 Spisová značka:22 Cdo 2696/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.2696.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Společné jmění manželů Stavební řízení Dotčené předpisy:§ 145 odst. 2 obč. zák. § 20 předpisu č. 94/1963Sb. § 105 odst. 1 předpisu č. 183/2006Sb. § 110 odst. 2 předpisu č. 186/2006Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 7. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2696/2009 ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně V. C., bytem v J., zastoupené JUDr. Annou Vlčkovou, advokátkou se sídlem v Novém Jičíně, Žižkova 2, proti žalovanému A. C., bytem v J., zastoupenému JUDr. Antonínem Pavlínem, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, Jiráskova 16, o nahrazení souhlasu rozhodnutím soudu, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 18 C 137/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. září 2008, č. j. 57 Co 277/2008-137, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. září 2008, č. j. 57 Co 277/2008-137, ve výrocích I. až III., a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. února 2008, č. j. 18 C 137/2003-110, ve výrocích II. a III., se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Novém Jičíně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Novém Jičíně jako soud prvního stupně výše označeným rozsudkem ve výroku I. připustil změnu žaloby, ve výroku II. změněné žalobě vyhověl a ve výroku III. rozhodl o nákladech řízení. Žalobě vyhověl tak, že žalobkyni za žalovaného udělil souhlas k: - „podání žádosti o dodatečné povolení stavebních úprav v objektu bydlení na st. parc., zapsaném u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště N. J., na LV pro obec J., kat. území P., a to zazdění otvoru v dělící stěně 30 cm mezi chlévy a vybourání podlahy v horní části chléva a rekonstrukci prvního nadzemního podlaží, spočívající ve zřízení schodiště do prostoru půdní vestavby, zhotovení pokoje z bývalé komory a části chléva, částečné odstranění příčky mezi bývalou kuchyní a obývacím pokojem, osazení nových oken v bývalé kuchyni a obývacím pokoji o rozměru 120 x 150 cm, zřízení nového okna v obývacím pokoji téhož rozměru a zhotovení spíže na úkor chléva, na Stavební úřad Městského úřadu v Novém Jičíně,“ - „předložení žádosti na Stavební úřad Městského úřadu v Novém Jičíně k zahájení stavebního řízení na rekonstrukci střechy a provedení půdní vestavby,“ - „zhotovení kotelny v prostorách bývalého chléva a ke zhotovení nového ústředního topení, jakož i k plynofikaci objektu, a souhlas se zhotovením dělících protipožárních příček v půdním prostoru objektu k zajištění protipožární ochrany objektu,“ - „předložení žádosti na Stavební úřad Městského úřadu v Novém Jičíně k zahájení stavebního řízení na stavbu a napojení nemovitosti účastníků na domovní čističku odpadních vod v předmětném objektu bydlení ..., a to podle stavební dokumentace předložené stavebnímu úřadu žalobkyní, která bude zpracována po právní moci rozsudku.“ Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že účastníci řízení mají ve společném jmění manželů („SJM“) zemědělskou usedlost – dům v k. ú. P. Účastníci spolu nevedou společnou domácnost a každý z nich užívá část domu. Společně se žalobkyní bydlí v jí užívané části i její matka (pro níž na nemovitosti vázne věcné břemeno bydlení) a dcera s rodinou. Dům je značně zanedbaný, neudržovaný a podle statika vyžaduje rozsáhlé stavební úpravy. Zatímco žalovaný žádné opravy a údržbu domu neprováděl, žalobkyně započala v jí užívané části domu se stavebními úpravami a budováním půdní vestavby. Učinila tak bez stavebního povolení. Na základě podání žalovaného vyzval pak stavební úřad účastníky k předložení žádosti o dodatečné povolení stavby. Žalovaný vyjádřil souhlas pouze s některými z žalobkyní zamýšlených či prováděných prací, a žalobkyně se proto domáhá rozhodnutí, které by nahradilo souhlas žalovaného s podáním žádosti o příslušná povolení. Soud prvního stupně vyšel z § 139 odst. 2 a § 145 odst. 2 občanského zákoníku („obč. zák.“). Při svém rozhodování se zabýval řešením dvou otázek. Jednak zda bylo nutné předmětné stavební práce provádět, jednak zda jejich realizace není v rozporu s právem žalovaného na nerušený výkon jeho užívacích práv k domu. K první otázce zaujal jednoznačné stanovisko, že předmětný dům vyžaduje „nejen stavební práce, rekonstrukce a opravy, které již byly započaty, jež jsou předmětem tohoto řízení, ale bude zřejmě nutno provádět i další práce nad tento rámec,“ a že je věcí stavebního úřadu, aby byly provedeny v souladu s technickými předpisy. K druhé otázce mimo jiné konstatoval, že žalovaný tu část domu, kde byly prováděny stavební práce, neužíval a žádný relevantní důvod svého nesouhlasu s těmito pracemi neuvedl. Měl za to, že nesouhlas žalovaného je motivován skutečností, že účastníci, ač manželé, spolu nežijí a nemají spolu dobré vztahy, a dále že stavební práce na domě nemohou žádným způsobem ohrozit či omezit výkon jeho spoluvlastnického práva. Soud uzavřel, že žalovaný v rozporu s dobrými mravy znemožňuje žalobkyni život v bytových podmínkách odpovídajících současnému standardu. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalovaného shora označeným rozsudkem ve výroku I. potvrdil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně o věci samé, ve výroku II. změnil výrok III. rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení a ve výroku III. rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel z týchž skutkových zjištění jako soud prvního stupně. Neztotožnil se však zcela s jeho právním závěrem, neboť § 139 odst. 2 obč. zák. podle jeho názoru na SJM nedopadá. V daném případě je třeba aplikovat pouze § 145 odst. 2 obč. zák. Odvolací soud podobně jako soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyní již realizované stavební úpravy domu byly učiněny ve prospěch společného majetku a směřovaly nejen ke zlepšení kvality bydlení a účelnému užívání předmětného domu, ale i k jeho zachování a zvýšení jeho hodnoty. Další stavební úpravy domu zamýšlené žalobkyní povedou ke stejnému cíli. Uzavřel, že po žalovaném lze spravedlivě požadovat, aby realizaci stavebních prací umožnil, a že je na místě nahrazení jeho souhlasu se stavebními pracemi ve smyslu § 145 odst. 2 obč. zák. Žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opřel o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Má za to, že zásadní právní význam napadeného rozsudku zakládají tyto otázky: 1) „zda žalobkyně k samotnému podání žádosti o dodatečné povolení stavebních úprav, k předložení žádosti na stavební úřad k zahájení stavebního řízení potřebuje souhlas žalovaného,“ a 2) „zda žalobkyni za situace, kdy sama bez souhlasu žalovaného započala a provedla stavební úpravy vyžadující stavební povolení, a bez tohoto povolení se domáhala žalobou udělení souhlasu k podání žádosti o jejich dodatečné povolení, lze poskytnout soudní ochranu udělením souhlasu, když na počátku je porušení zákona žalobkyní, která půdní vestavbou neřeší svoji bytovou potřebu, ale bydlení pro dceru, a zda udělení takového souhlasu není v rozporu s § 3 obč. zák.“ Odvolací soud podle jeho názoru skutečnost, že to byla žalobkyně, která před podáním žaloby i v průběhu řízení započala a prováděla stavební úpravy, aniž k nim měla stavební povolení a jeho souhlas, pominul. Žalovaný se dále domnívá, že žaloba o nahrazení projevu vůle je podmíněna neochotou žalovaného projevit vůli určitého obsahu, ačkoliv je k projevu povinen, přičemž projev vůle může plynout z právního předpisu nebo ze smlouvy či z protiprávního chování. Dále má za to, že nedílnou součástí žaloby měla být projektová dokumentace stavebních úprav, které mají být provedeny, a pokud nebyla, je řízení stiženo vadou. Konečně žalovaný upozornil na to, že k podání žádosti o dodatečné povolení některých stavebních úprav, a to zřízení schodiště do podkroví a půdního prostoru a zhotovení pokoje z bývalé komory a části chléva, již souhlas udělil, a pravomoc k rozhodnutí je tak již na straně stavebního úřadu. S ohledem na uvedené navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a aby mu byla věc vrácena k dalšímu řízení. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání namítla, že dovolání je nepřípustné, jelikož žalovaný neuvádí argumenty na podporu svého tvrzení o existenci zásadního právního významu napadeného rozsudku. Odkázala na odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů a má za to, že