22 Cdo 3127/2020 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3127/2020 citace  Název judikátu:Právní režim dávky Kindergeld a společné jmění manželů Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 2. 2022 Spisová značka:22 Cdo 3127/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.3127.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Společné jmění manželů Dotčené předpisy:§ 709 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:9. 5. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3127/2020-98 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně N. Z., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. et Mgr. Ladislavem Hrubým, advokátem se sídlem v Chebu, Májová 608/23, proti žalovanému J. Z., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Hanou Vodolánovou Vopálenskou, advokátkou se sídlem v Chebu, Obrněné brigády 20/20, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 12 C 334/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. června 2020, č. j. 15 Co 104/2020-81, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 10. června 2020, č. j. 15 Co 104/2020-81, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Chebu (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. 2. 2020, č. j. 12 C 334/2019-59, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vypořádání zaniklého společného jmění manželů (dále také „SJM“) tak, že ze SJM se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazují movité věci nacházející se v bytě na adrese XY, a to konkrétně televizor zn. XY, kuchyňský set sestávající se ze čtyř židlí a kuchyňského stolu, šatní skříň v ložnici a pohovka v obývacím pokoji, peněžní prostředky na účtu č. XY, do výlučného vlastnictví žalovaného úvěr č. 33620830 s měsíční splátkou ve výši 3 098 Kč, peněžní prostředky na účtu č. XY s tím, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na vypořádání podílů částku 223 776 Kč (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Soud prvního stupně se ve svém rozhodnutí zabýval povahou Kindergeldu – dávky systému sociálního zabezpečení německého práva – vyplaceného na účet žalovaného. Vzal za nesporné, že žalovaný obdržel v prosinci 2016, tedy v době trvání manželství účastníků, doplatek Kindergeldu za období od března 2014 do prosince 2016 včetně a následně mu byl vyplácen Kindergeld do doby zániku manželství dne 9. 3. 2017 měsíčně na oba nezletilé syny. Okamžikem připsání Kindergeld na účet vedený na jméno žalovaného v období od prosince 2016 do 9. 3. 2017 se podle soudu prvního stupně tyto finanční prostředky staly součástí SJM podle § 711 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť nešlo o majetkové hodnoty vyloučené ze zákonného režimu podle § 709 odst. 1 písm. a), b), c), d), e) tohoto zákoníku. Pokud jde o povahu Kindergeld podle právní úpravy Spolkové republiky Německo (dále jen „SRN“), bylo prokázáno, že se jedná o daňové zvýhodnění rodičů, případně pečujícího rodiče, které má kompenzovat zátěž v souvislosti s jejich vyživovací povinností vůči dětem. Kindergeld by měl být určen pro dítě ke krytí jeho finančních potřeb ve smyslu „§ 1612b Bürgerliches Gesetzbuch (BGB)“ a měl by být zohledněn ve smyslu tohoto ustanovení při rozhodování o výši výživného v SRN. I ze znění „§ 1 Bundeskindergeldgesetz (BKGG): Přídavek na dítě obdrží pro dítě ten, kdo… (tedy nikoliv znění, že přídavek na dítě obdrží dítě k rukám rodiče), včetně skutečnosti, že Kindergeld je koncipován jako daňové zvýhodnění podle § 31 a násl. a § 62 a násl. Einkommensteuergesetz (EStG)“, což ostatně koresponduje se vznikem nároku osobě, která je v rozhodném období daňovým rezidentem SRN, tedy vykonává v SRN výdělečnou činnost, měl soud za to, že se jedná i z perspektivy právní úpravy SRN o přídavek, který je určen pečujícímu rodiči, který jej má následně využít pro dítě. Příjemcem tohoto příspěvku je tak rodič, který jej má následně využít pro pokrytí finančních potřeb dítěte. Zároveň není stanoveno, jakým konkrétním způsobem, v jakém časovém období, ani zda krytí finančních potřeb dítěte je míněno pouze restriktivně ve smyslu nákupu věcí, které budou výhradně sloužit potřebám dítěte, či zda je možno tento příspěvek využít např. i pro vybavení domácnosti, které bude následně využívat i dítě, vůči kterému je přídavek čerpán. Navzdory tomu, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že obdržený Kindergeld je součástí SJM, žalobu o vypořádání SJM zamítl. Dospěl totiž dále k závěru, že dohodou o vypořádání SJM byl vypořádán veškerý majetek, pohledávky a závazky tvořící předmět SJM stran sporu, a to včetně finančních prostředků z dávky Kindergeld připsaných na účtu žalovaného, již vypořádán. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 10. 6. 2020, č. j. 15 Co 104/2020-81, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud k povaze Kindergeldu uvedl, že tuto dávku nelze ztotožnit s přídavkem na dítě jako je dávka státní sociální podpory v tuzemsku, ale ani s daňovou úlevou poskytovanou za určitých podmínek rodičům (plátcům daně v Německu). Podle závěru odvolacího soudu představuje Kindergeld prostředky určené na pokrytí potřeb dítěte. V případě, že by peníze inkasované jedním z rodičů jako Kindergeld byly prokazatelně použity jinak, než ve prospěch dítěte, mohlo by jít o bezdůvodné obohacení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1544/20217) a při stanovení výživného pro děti je třeba k vyplácení Kindergeldu přihlédnout (usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. II. ÚS 2967/15). Rozhodnutí „Familienkasse Sachsen (rodinné pokladny)“ ze dne 6. 12. 2016 o zpětném přiznání Kindergeldu bylo vydáno podle zákona o dani z příjmu (EStG), který upravuje v § 31 dávky poskytované poplatníkům daně pro děti. Jde jednak podle § 32 odst. 6 EStG o daňový příspěvek, ale formulačně upraven tak, že jde o dávku pro dítě, neboť ji označuje jako „osvobození od daně rovnající se životní úrovni dítěte“. Další možnost zvýhodnění dítěte pak upravuje část X. téhož zákona s nadpisem Přídavek na dítě, který je určen rovněž pro potřeby dětí. Nařízeními (ES) č. 883/2004 a (ES) č. 987/2009 se koordinují systémy sociálního zabezpečení členských států a stanoví se jednotný postup při poskytování sociálních dávek migrujícím pracovníkům. Konkrétně tyto předpisy upravují i „rodinné dávky“ a způsob určení jejich výše. Zejména je ale nutno poukázat na „§ 1612b BGB“, podle něhož Kindergeld připadající na dítě je nutné použít na krytí jeho materiálních potřeb. Praxe v Německu je pak taková, že pokud jeden z rodičů plní svoji vyživovací povinnost osobní péčí, snižuje se tím materiální potřeba dítěte o jednu polovinu Kindergeld. Další polovina Kindergeld pak snižuje ve výsledku částku, která je uložena na výživném povinnému rodiči. Uvedenými zásadami platnými v německém prostředí se české soudy nemusejí striktně řídit, nicméně ze všech uvedených předpisů podle odvolacího soudu vyplynulo, že Kindergeld jsou peněžní prostředky, které jsou účelově určené na krytí potřeb dětí. Na charakteru těchto částek samozřejmě nic nemění to, že jsou v některých případech vyplaceny zpětně až za šest měsíců, a jde tedy o vyšší jednorázovou částku. Peníze, které obdržel žalovaný na základě rozhodnutí Familienkasse Sachsen ze dne 6. 12. 2016 tedy podle odvolacího soudu nejsou součástí SJM a v přezkoumávané věci to znamená, že jejich vyplacení nijak neovlivňuje platnost dohody účastníků ze dne 14. 12. 2016 o vypořádání SJM. Tato dohoda je tedy platná, resp. tvrzené důvody neplatnosti neobstojí, a návrh na nové vypořádání SJM nemůže být úspěšný. Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu výroku I podala žalobkyně dovolání. Přípustnost dovolání je podle žalobkyně založena tím, že otázku, zda vyplacený Kindergeld za dobu trvání manželství je předmětem SJM či ne, dovolací soud ve své rozhodovací praxi dosud neřešil. Zčásti obdobnou věc dovolací soud řešil v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 1544/2017. V něm dovolací soud nevyhověl žalobnímu žádání, ovšem v teoretické rovině se postavil na stanovisko, že v případě, že osobně o nezletilé děti nepečující rodič v SRN Kindergeld obdrží, ale ve prospěch nezletilých dětí jej nepoužije, jedná se o bezdůvodné obohacení tohoto rodiče. Zásadní skutková distinkce mezi tímto případem a řízením, které je projednáváno, je ovšem v tom, že zatímco v řízení, v němž padl odkazovaný judikát, nebyli rodiče nezletilého v době vyplacení Kindergeldu manželi, v souzeném případě je situace opačná. Vzhledem k tomu, že jiné ro