22 Cdo 3160/2014 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3160/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 3. 2015 Spisová značka:22 Cdo 3160/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.3160.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podmínky řízení Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 § 244 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 § 104 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 7. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3160/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: 1) Městys Nové Veselí se sídlem úřadu Nové Veselí, Na Městečku 114, 2) Obec Lhotka, se sídlem úřadu Lhotka 60, 3) Obec Počítky se sídlem úřadu Počítky 67, 4) Obec Sazomín se sídlem úřadu Sazomín 46, 5) Obec Nové Dvory se sídlem úřadu Nové Dvory 70, 6) Obec Slavětín se sídlem úřadu Slavětín 7, 7) Obec Oudoleň se sídlem úřadu Oudoleň 131, 8) Město Přibyslav se sídlem úřadu Přibyslav, Bechyňovo nám. 1, 9) Město Ždírec nad Doubravou se sídlem úřadu Ždírec nad Doubravou, Školní 500, 10) Obec Modlíkov se sídlem úřadu Modlíkov 60, 11) Městys Krucemburk se sídlem úřadu Krucemburk, nám. Jana Zrzavého 13, 12) Obec Olešenka se sídlem úřadu Olešenka 42, 13) Obec Sobíňov se sídlem úřadu Sobiňov 200, 14) Obec Žižkovo Pole se sídlem úřadu Žižkovo Pole 9, 15) Městys Havlíčkova Borová se sídlem úřadu Havlíčkova Borová, Náměstí 278, 16) Obec Stříbrné Hory se sídlem úřadu Stříbrné Hory, 17) Městys Česká Bělá se sídlem úřadu Česká Bělá 122, 18) Obec Krátká Ves se sídlem úřadu Krátká Ves 31, 19) Obec Jitkov se sídlem úřadu Jitkov 60, 20) Obec Malá Losenice se sídlem úřadu Malá Losenice 30, 21) Město Nové Město na Moravě se sídlem úřadu Nové Město na Moravě, Vratislavovo náměstí 103, 22) Obec Sklené se sídlem úřadu Sklené 17, 23) Obec Březí nad Oslavou se sídlem úřadu Březí nad Oslavou 47, 24) Městys Ostrov nad Oslavou se sídlem úřadu Ostrov nad Oslavou 246, 25) Obec Nížkov se sídlem úřadu Nížkov 107, 26) Městys Bohdalov se sídlem úřadu Bohdalov 250, 27) Obec Radostín u Vojnova Městce se sídlem úřadu Radostín 14, 28) Obec Pokojov se sídlem úřadu Pokojov 9, 29) Město Žďár nad Sázavou se sídlem úřadu Žďár nad Sázavou, Žižkova 227/1, 30) Obec Jámy se sídlem úřadu Jámy 47, 31) Obec Matějov se sídlem úřadu Matějov 45, 32) Obec Obyčtov se sídlem úřadu Obyčtov 80, 33) Obec Hodíškov se sídlem úřadu Hodíškov 52, 34) Obec Radňovice se sídlem úřadu Radňovice 61, 35) Obec Rudolec se sídlem úřadu Rudolec 79, 36) Obec Škrdlovice se sídlem Škrdlovice 48, 37) Obec Velká Losenice se sídlem úřadu Velká Losenice 230, 38) Městys Vojnův Městec se sídlem úřadu Vojnův Městec 27, 39) Obec Vepřová se sídlem úřadu Vepřová 36, 40) Obec Světnov se sídlem úřadu Světnov 62, 41) Obec Vatín se sídlem úřadu Vatín 82, 42) Obec Újezd se sídlem úřadu Újezd 32, okres Žďár nad Sázavou, 43) Obec Sirákov se sídlem úřadu Sirákov 45, 44) Obec Budeč se sídlem úřadu Budeč 44, všech zastoupených JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem v Brně, Lidická 57, za účasti Města Chotěboř se sídlem úřadu Chotěboř, Trčků z Lípy 69, v řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 10 C 170/2008, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. března 2014, č. j. 30 Co 7/2013-264, takto I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Havlíčkově Brodě (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 28. června 2013, č. j. 10 C 170/2008-234, odmítl žalobu, dle které by za ztížení lesního hospodářství podle § 58 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, na území Národní přírodní rezervace Ransko, nacházející se na pozemcích v žalobě uvedených, v období od 28. 4. 2004 do 31. 12. 2004, byla žalobcům a městu Chotěboř jako podílovým spoluvlastníkům označených pozemků v roce 2004 poskytnuta náhrada ve výši 20.414.606,- Kč; tento výrok měl nahradit rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 2. června 2006, č. j. 560/1104/06, a rozhodnutí Správy chráněné krajinné oblasti Žďárské Vrchy ze dne 9. března 2006, č. j. 3916/05. Dále rozhodl o nákladech řízení a vrácení soudního poplatku. Soud prvního stupně uvedl, že žalobou, která vykazuje náležitosti uvedené v § 246 odst. 2 o. s. ř., se žalobci se domáhají nahrazení označených správních rozhodnutí. Tato rozhodnutí však byla prohlášena rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2009, č. j. 7 Ca 239/2006-156, který nabyl právní moci 15. 7. 2009, za nicotné právní akty. Žalobci se tedy nemohou domáhat nápravy rozhodnutí, které neexistuje. S odkazem na § 250g odst. 1 písm. c) o. s. ř. žalobu z tohoto důvodu odmítl. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobců usnesením ze dne 25. března 2014, č. j. 30 Co 7/2013-264, usnesení soudu prvního stupně zrušil, řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Oproti soudu prvního stupně dospěl k závěru, že odmítnutí žaloby podle § 250g odst. 1 písm. c) o. s. ř. nepřipadá v úvahu. Jednou ze základních podmínek pro řízení podle části třetí o. s. ř. je podle § 244 odst. 1 o. s. ř. existence pravomocně tam vyjmenovaných rozhodnutí. V daném případě však rozhodnutí neexistuje. Jestliže nicotná správní rozhodnutí neexistují, nemohou být nahrazena verdiktem soudu podle části třetí o. s. ř.; jde o neexistenci předmětu soudního řízení, resp. o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Podle § 219a odst. 1 písm. a o. s. ř. odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil [§ 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Jeho přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění ke dni 1. 1. 2014 (dále „o. s. ř.“), neboť napadené usnesení podle jejich názoru řeší právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu nebyla dosud vyřešena. Uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení, a to nesprávnou aplikaci § 244 odst. 1 o. s. ř. Uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení, a to nesprávnou aplikaci § 244 odst. 1 o. s. ř. Uvádějí, že odvolací soud vycházel z právního názoru vysloveného Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 2. června 2009, č. j. 2 As 82/2008-145, ohledně přezkumu rozhodnutí podle části páté. o. s. ř., která jsou rozhodnutími nicotnými. Dovolatelé však mají za to, že soud má na základě žaloby podle části páté o. s. ř. zkoumat správnost rozhodnutí správního orgánu (bez ohledu na jeho vyslovenou nicotnost). Podle § 250j odst. 1 o. s. ř. pak dospěje-li k soud závěru, že o sporu nebo o jiné právní věci má být rozhodnuto jinak, než rozhodl správní orgán, rozhodne ve věci samé rozsudkem. To znamená, že zákon nevylučuje z přezkumu nicotná správní rozhodnutí, a proto mohou být nahrazena rozhodnutím soudu. Jestliže v dané věci vyšlo najevo, že správní orgány nerozhodly správně, měl soud obsah napadených rozhodnutí nahradit svým rozsudkem, tím spíše, že soud je oprávněn rozhodovat o nároku na náhradu újmy podle § 58 zákona o ochraně přírody. Právní názor odvolacího soudu, který vylučuje obranu proti nicotným rozhodnutím, je tak v rozporu s čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Pokud by však dovolací soud dospěl k závěru, že žalobou podle části páté o. s. ř. nelze napadat nicotné správní rozhodnutí, vytýkají žalobci odvolacímu soudu nesprávný procesní postup. Ten pochybil, pokud jim neumožnil, aby žalobu upravili na žalobu podle části třetí o. s. ř. Žalobu podali po poučení, které jim poskytl Městský soud v Praze v usnesení ze dne 25. srpna 2008, č. j. 7 Ca 239/2006-56, za situace, kdy o nicotnosti správních rozhodnutí nebylo ještě soudem rozhodnuto. Rozhodnutí odvolacího soudu (vydané pět a půl roku po zahájení řízení), podle kterého jedinou cestou obrany žalobců je žaloba podle části III. o. s. ř., tak bylo pro ně překvapivé. Jakkoli si byli vědomi, že Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 2. června 2009, č. j. 2 As 82/2008-145, rovněž k tomuto právnímu závěru dospěl, nedal odvolací soud najevo, že vydání rozhodnutí brání nedostatek podmínky řízení. To tím spíš, že odvolací soud poprvé v této věci rozhodoval usnesením ze dne 25. listopadu 2011, č. j. 30 Co 5/2010-191, kdy zrušil usnesení soudu prvního stupně ze dne 10. června 2010, kterým byla žaloba odmítnuta. Základní podmínka řízení by tak musela absentovat již tehdy. Odvolací soud však soudu prvního stupně vytkl, že jeho výzva k „transformaci“ žaloby na žal