22 Cdo 3162/2018 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3162/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 10. 2018 Spisová značka:22 Cdo 3162/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.3162.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vlastnictví Dotčené předpisy:§ 80 o. s. ř. § 1028 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 2. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3162/2018-219 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D. ve věci žalobce a) P. M a b) A. M., zastoupených JUDr. Vladimírem Špačkem, advokátem se sídlem v Náchodě, Tyršova 64, proti žalovaným 1) M. K., zastoupené JUDr. Stanislavem Kadečkou, Ph.D., advokátem se sídlem Pardubicích, Teplého 2786, 2) T. M. a 3) P.V., o určení polohy stavby, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 5 C 220/2016, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 5. 2018, č. j. 20 Co 83/2018-189, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 5. 2018, č. j. 20 Co 83/2018-189, a rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 14. 12. 2017, č. j. 5 C 220/2016-138, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 11. 1. 2018, č. j. 5 C 220/2016-142, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Náchodě k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobci zřídili plot bez stavebního povolení; v řízení o dodatečném povolení stavby tvrdila žalovaná 1), spoluvlastnice sousedního pozemku, že plot leží na pozemku, jehož je spoluvlastnicí. V usnesení ze dne 27. 6. 2016 (založeném na č. l. 3 soudního spisu) v řízení o dodatečném povolení stavby plotu stavební úřad stanovil „v souladu s ustanovením § 39 odst. 1 písm. b) správního řádu v návaznosti na ustanovení § 57 odst. 1 písm. b) správního řádu“, jakož i s odkazem na § 13 odst. 1 písm. d) a § 190 odst. 1 stavebního zákona žalobcům lhůtu pro podání žaloby k civilnímu soudu z důvodu prokázání, že výše uvedená stavba plotu byla provedena na pozemku v jejich vlastnictví, do 31. srpna 2016“. V odůvodnění stavební úřad neuvedl, proč odkázal stavebníky na soudní řízení; rozhodnutí opřel o závazný právní názor odvolacího orgánu – Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu ze dne 31. 5. 2016, č. j. KUKHK-11950/UP/2016/Jj (založeno na č. l. 149 soudního spisu). Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že žalovaná 1) – dovolatelka M. K. – ve stavebním řízení, a to i v odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí namítala, že stavba oplocení se nenachází na pozemku v k. ú. M., ale je součástí pozemku, který je ve spoluvlastnictví odvolatelky“ (tj. v jejím spoluvlastnictví). Žalobci se pak domáhali u okresního soudu určení, že „stavba plotu mezi pozemky v katastrálním území M., obec M., byla provedena pouze na pozemku v jejich vlastnictví. Žalovaná 1) namítala, že žalobní návrh je neurčitý, směřuje jen k určení polohy stavby v terénu, nikoliv práv a povinností [to ostatně namítal i žalovaný 3)], tedy k určení právní skutečnosti; takové žalobě soud nemůže vyhovět. Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 15. 11. 2016, č. j. 5 C 220/2016-33, žalobu zamítl s odůvodněním, že ačkoliv žaloba byla podána na základě výzvy stavebního úřadu, rozhodujícího o dodatečném povolení stavby plotu, nejde o určení právního vztahu nebo práva podle § 80 o. s. ř., ale pouhé právní skutečnosti; k tomu soud není oprávněn. K odvolání žalobců Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27. 3. 2017, č. j. 20 Co 27/2017-52, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vyšel z úvahy, že výčet možných „žalob“ v § 80 o. s. ř. není taxativní, a „lze si představit různé petity žalob“, § 80 o. s. ř. pojednává o jednom z nich. Žalobci byli také nuceni žalobu podat, neboť na jejím úspěchu závisí jejich úspěch ve stavebním řízení, a stavební úřad je k jejímu podání sám vyzval. Nelze připustit, aby jeden orgán státu (stavební úřad) jim podání žaloby uložil a druhý (soud) jim sdělil, že taková žaloba není přípustná. I kdyby se o žalobu podle § 80 o. s. ř. jednalo, pak naléhavý právní zájem na určení je dán pokynem stavebního úřadu, který žalobcům v podstatě uložil, aby ji podali. V dalším řízení (již vedeném o změněné žalobě, domáhající se určení, že plot leží na hranici mezi zmíněnými pozemky) však žalovaná 1) namítala (č. l. 64 a násl.), že při obnově katastrálního operátu byla (nesprávně) posunuta hranice mezi parcelami ve vlastnictví účastníků tak, že část pozemku, na které stojí plot, a která je v jejím spoluvlastnictví, byla připojena k pozemku (parcele), který je (ve zbývající části) ve vlastnictví žalobců. S odkazem na znění § 5 odst. 7 zákona č. 344/1992 Sb. a Rc 15/2006 (viz níže) tvrdila, že obnova katastrálního operátu se nemohla dotknout vlastnické hranice a že je tudíž stále spoluvlastnicí sporné části pozemku (parcely), na které stojí stavba plotu. Zpochybnila též úkol znalce, který měl zjistit, zda plot leží výlučně na pozemku; takové zjištění totiž nic nevypovídá o vlastnictví pozemku, resp. jeho části, na které plot leží, ale jen reflektuje stav katastrálního operátu; znalec by tedy měl zkoumat „skutečný průběh hranic“ (žalovaná tu má zjevně na mysli hranice vlastnické) mezi pozemky (č. l. 67). Tuto argumentaci zopakovala ve vyjádření ke znaleckému posudku (č. l. 95 a násl.), ve kterém též odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1840/2003, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 15/2006 (dále jen Rc 15/2006), podle něhož platí: „Obnova katastrálního operátu nemá vliv na hmotně právní vztahy k nemovitostem a nemůže měnit vlastnictví k nim“. V podání na č. l. 122 pak žalovaný 3) upozornil, že po změně žaloby se předmět řízení – určení, že stavba plotu leží na hranici mezi pozemky – míjí s odkazem stavebního úřadu na soudní řízení, ve kterém mělo být určeno, že stavba leží na pozemku žalobců. Na tuto skutečnost upozornil v závěrečném návrhu i právní zástupce žalované 1). Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 12. 2017, č. j. 5 C 220/2016-138, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 11. 1. 2018, č. j. 5 C 220/2016-142, určil, že stavba plotu mezi pozemky v katastrálním území M., obec M., „je na hranici mezi pozemky“ v katastrálním území M., obec M. (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobci v průběhu stavby rodinného domu, který je součástí pozemku, zbudovali plot na hranici svého pozemku s pozemkem, který je ve spoluvlastnictví žalovaných. Uvedené zjištění učinil ze znaleckého posudku Ing. Karla Brázdila, doplněného ústně při jednání soudu. Znalec také uvedl, že pozemky jsou evidovány v katastrálním operátu na základě nového mapování a nové vymezení hranice v mezích povolených odchylek souhlasí s hranicí původní. Dále soud uvedl, že ohledně plotu je vedeno u Městského úřadu v P. řízení „o odstranění stavby“, které úřad přerušil, když žalobce usnesením ze dne 27. 6. 2016 vyzval, aby doložili doklad, že podali žalobu o určení, že plot je na jejich pozemku. Rozhodnutí opřel o § 1028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o. z.“). Soud prvního stupně se argumentací žalované 1), ale ani žalovaného 3), výslovně nezabýval. V odvolání proti tomuto rozsudku pak žalovaná 1) namítala nedostatek pravomoci soudu, který není oprávněn rozhodovat o určení právní skutečnosti, upozornila na to, že tvrdí rozpor stavu katastrálního operátu se skutečnou vlastnickou hranicí pozemků, a s touto argumentací se soud prvního stupně nevyrovnal. Upozornila též na nesprávnou aplikaci § 1028 o. z. a vytkla i další vady. Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalovaných [žalovaná 1) napadla výrok ve věci samé, žalovaní 2) a 3) výrok o nákladech řízení] rozsudkem ze dne 18. 5. 2018, č. j. 20 Co 83/2018-286, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku II. o nákladech řízení, jinak rozsudek potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud odkázal na svůj právní názor o právu žalobců domáhat se žalovaného určení, jak jej uvedl v předchozím zrušovacím rozhodnutí. Výše uvedené odvolací výtky žalované 1) odvolací soud pominul. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná 1) dovolání. Jeho přípustnost a i dovolací důvod spatřuje v tomto: 1. Odvolací soud nesprávně posoudil právní povahu žaloby, která neměla být posouzena jako žaloba podaná na základě odkazu stavebního úřadu, ale jako vadně formulovaná žaloba na určení podle § 80 o. s. ř.; odvolací soud se tak odchýlil od závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 888/2012. Kdyby však dovolací soud měl za to, ž