22 Cdo 3211/2024 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3211/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 12. 2025 Spisová značka:22 Cdo 3211/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.3211.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:22. 12. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 413/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3211/2024-593 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně A. J., zastoupené JUDr. Milanem Zápotočným, advokátem se sídlem v Jihlavě, Telečská 1720/7, proti žalovanému P. D., zastoupenému Mgr. Janou Krausovou, advokátkou se sídlem v Jihlavě, Masarykovo náměstí 95/3, o určení spoluvlastnického podílu k nemovitostem a o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 118 C 7/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 6. 6. 2024, č. j. 72 Co 81/2024-568, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Jihlavě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. 11. 2023, č. j. 118 C 7/2021-532, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je podílovým spoluvlastníkem pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. XY, a dále pozemku parc. č. XY, obou v katastrálním území XY (dále jen „pozemků“), a to se spoluvlastnickým podílem o velikosti ½, a dále zrušení spoluvlastnictví účastníků k výše uvedeným pozemkům a jejich přikázání do výučného vlastnictví žalovaného za náhradu určenou soudem (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 6. 6. 2024, č. j. 72 Co 81/2024-568, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I), ve výroku II zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II). Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem a že nejsou dány podmínky pro zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků k pozemkům, protože nemovitosti jsou ve výlučném vlastnictví žalovaného. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) neboť se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na řešení otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Jako důvod v něm uplatňuje nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. 4. Právní otázky vymezuje následovně: a) zda je dán naléhavý právní zájem na určení spoluvlastnictví za situace, kdy je současně podána žaloba na zrušení a vypořádání tvrzeného spoluvlastnictví; b) zda může vzniknout společnost ve smyslu ustanovení § 2716 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) v případě, že ujednání smluvních stran splňuje náležitosti společnosti, ale smluvní strany si v okamžiku uzavření smlouvy výslovně vzájemně nesdělily, že uzavírají právě smlouvu o společnosti ve smyslu § 2716 a násl. o. z.; c) zda může ústně uzavřená nepojmenovaná smlouva mít účinky v podobě vzniku podílového spoluvlastnictví k nemovité věci; 5. Souhrnně pak dovolatelka odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2736/07 ze dne 14. 4. 2010, ve kterém Ústavní soud zdůraznil, že netoleruje orgánům veřejné moci, a především obecným soudům formalistický postup za použití v podstatě sofistikovaného odůvodňování zřejmé nespravedlnosti. 6. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 7. Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné, jeho odůvodnění za jasné, logické a přesvědčivé; žalobkyně pouze opakuje námitky, s nimiž se již vypořádal odvolací soud. Dovolání proto nepovažuje za důvodné a navrhuje, aby bylo dovolacím soudem odmítnuto. III. Přípustnost dovolání 8. Dovolání není přípustné. 9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 10. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 11. K otázce ad a) zda je dán naléhavý právní zájem na určení spoluvlastnictví za situace, kdy je podána i žaloba na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví; 12. Dovolatelka namítá, že na určení svého spoluvlastnického práva k nemovitým věcem evidovaným v katastru nemovitostí má naléhavý právní zájem, přestože se zároveň domáhá zrušení a vypořádání tvrzeného spoluvlastnictví. Uvádí, že bez určení spoluvlastnictví je její právní postavení nejisté, protože žaloba na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví může být zamítnuta i z jiných důvodů než pro neexistenci spoluvlastnického práva žalobkyně a potom by „neexistoval žádný právní titul pro vklad spoluvlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí“. 13. V projednávané věci nalézací soudy zamítly žalobu na zrušení a vypořádání tvrzeného spoluvlastnictví právě proto, že dospěly k závěru, že žalobkyně spoluvlastnicí předmětných nemovitostí není. Tento závěr se žalobkyni nepodařilo (jak bude uvedeno níže) zpochybnit ani v rámci tohoto dovolacího řízení. Otázka spoluvlastnictví žalobkyně tedy byla vyřešena jako předběžná otázka v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a její další posuzování v řízení o určení spoluvlastnického práva žalobkyně (včetně posuzování právní otázky naléhavého právního zájmu žalobkyně na takovém určení) je tak bezpředmětné. 14. K otázce ad b) vzniku společnosti ve smyslu ustanovení § 2716 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník; 15. Žalobkyně tvrdila, že jí svědčí spoluvlastnický podíl k nemovitostem na základě ústně uzavřené smlouvy o společnosti podle § 2716 odst. 1 a 2 o. z. Soupisem vkladů společníků přitom měla být smlouva o zápůjčce ze dne 9. 11. 2015 a uznání dluhu z téhož dne. 16. Odvolací soud uzavřel, že obsahem smluvního ujednání účastníků nebyla dohoda o sdružení účastníků za účelem vzniku společnosti, nýbrž dohoda o podmínkách zajištění společného bydlení ve společné nemovitosti, kterou následně posoudil jako nepojmenovanou smlouvu. 17. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil, že závěr o tom, zda byla projevena vůle a co bylo obsahem takového projevu z hlediska faktického (technického), tj. co bylo napsáno, řečeno či vyjádřeno jinak než slovy, je závěrem skutkovým. O aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (tedy o právní posouzení) jde teprve tehdy, dovozuje-li soud z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/1997, uveřejněný pod č. 46/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 32 Cdo 1860/2016, a ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1908/2019). V souladu s výše uvedeným je za skutkový závěr nutné považovat i závěr o tom, zda mezi účastníky řízení došlo k souhlasnému projevu vůle směřujícímu k uzavření smlouvy (srov. výše citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 32 Cdo 1860/2016, a judikaturu v něm označenou). 18. Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci po výslechu obou účastníků zjištěno, že vůle účastníků řízení nesměřovala k závazku sdružit se jako společníci ve společnosti. Zakládá-li dovolatelka své námitky vůči právnímu posouzení odvolacího soud