22 Cdo 3635/2021 – Nejvyšší soud

22 Cdo 3635/2021-143 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyň a) M. R., narozené XY, a b) V. H., narozené XY, obou bytem v XY, zastoupených Mgr. Jakubem Vavříkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 438/45, proti žalovanému hlavnímu městu Praze, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO: 00064581, zastoupenému JUDr. Martinem Janouškem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1683/127, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 35 C 29/2019, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2021, č. j. 72 Co 107/2021-99, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2021, č. j. 72 Co 107/2021-99, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. prosince 2020, č. j. 35 C 29/2019-69, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 12. 2020, č. j. 35 C 29/2019-69, zamítl žalobu o určení, že je žalobkyně a) vlastnicí spoluvlastnického podílu o velikosti ideální 11/20 na pozemku parc. č. XY a parc. č. XY, které byly vyčleněny z pozemku parc. č. XY geometrickým plánem č. 458-283/2018, vyhotoveným M. P., ověřeným J. B. pod č. 283/2018, souhlas udělen pod č. PGP-4646/2018-101, vše v k. ú. XY, obci XY (výrok I). Zamítl i žalobu o určení, že je žalobkyně b) vlastnicí spoluvlastnického podílu o velikosti ideální 9/20 na pozemku parc. č. XY a parc. č. XY, které byly vyčleněny z pozemku parc. č. XY geometrickým plánem č. 458-283/2018, vyhotoveným M. P., ověřeným J. B. pod č. 283/2018, souhlas udělen pod č. PGP-4646/2018-101, vše v k. ú. XY, obci XY (výrok II). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok III). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně nemohly nabýt vlastnické právo ani na základě řádného, ani mimořádného vydržení. Dospěl k závěru, že pro řádné vydržení v režimu zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též jen „obč. zák.“) nebyla splněna podmínka dobré víry žalobkyň, neboť z žádné okolnosti či skutečnosti, které byly v řízení prokázány či vyšly najevo, nebylo možné dovozovat, že žalobkyně, případně jejich právní předchůdci, by měli právní titul k užívání předmětné části pozemku parc. č. XY jako jejich vlastní věci. Tato část pozemku parc. č. XY nebyla předmětem kupní smlouvy o prodeji rodinného domu a dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku ze dne 21. 4. 1976 a ani předmětem dědického řízení v roce 1996 po J. C. a v roce 2002 po D. C. Dále zohlednil, že se chopily „dědictvím“ držby pozemku o výměře větší než dvojnásobné, a při zachování běžné opatrnosti měly mít důvodné pochybnosti o tom, že užívají i pozemek, který není v jejich vlastnictví. Současně vzal v úvahu, že i kdyby na straně žalobkyň byla splněna podmínka dobré víry, zanikla by nejpozději v okamžiku doručení výzvy žalovaného ze dne 28. 6. 2018 (před zahájením řízení), kterou je žalovaný upozornil na nedovolený zábor a vyzval je, aby předložily nájemní smlouvy či jiný titul, který by je opravňoval část pozemku parc. č. XY užívat. Současně dospěl k závěru, že nebyly splněny podmínky ani pro mimořádné vydržení podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“). Vyšel z toho, že podmínkami mimořádného vydržení jsou poctivá držba a čas dvojnásobně dlouhý než pro řádné vydržení. Uzavřel, že v roce 2002 z okolností dědického řízení po D. C. a následně v roce 2018 z dopisu žalovaného ze dne 28. 6. 2018 muselo být žalobkyním ve smyslu § 992 odst. 1 věty druhé o. z. zřejmé, že ve vztahu k části pozemku parc. č. XY vykonávají právo jim nenáležející, a proto se jednalo o nepoctivou držbu. K odvolání žalobkyň Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 5. 2021, č. j. 72 Co 107/2021-99, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Při posuzování splnění podmínek řádného vydržení se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně ani jejich předchůdci se nemohli chopit držby předmětné části sousedního pozemku v dobré víře, že tvoří součást nemovitého majetku v jejich vlastnictví, a ztotožnil se také s důvody, na základě kterých k takovému závěru soud prvního stupně dospěl. Při posuzování oprávněnosti držby žalobkyň pak odvolací soud zdůraznil zejména poměr plochy jimi vlastněného pozemku parc. č. XY a držené části pozemku parc. č. XY, jakož i druh a způsob využití těchto pozemků, jejich tvar a umístění v terénu. Žalobkyním muselo být zřejmé, že předmětem jejich vlastnického práva je dům č. p. XY postavený na pozemku parc. č. XY a pozemek parc. č. XY, který je zastavěnou plochou a nádvořím o výměře 140 m², resp. 141 m². Jestliže společně s nemovitostmi ve svém vlastnictví užívaly také „připlocenou“ část sousedního pozemku parc. č. XY o výměře 509 m², musely mít při zachování běžné opatrnosti důvodné pochybnosti, zda užívají pozemek, který jim patří. Se soudem prvního stupně pak odvolací soud učinil shodný závěr i v tom směru, že nebyly splněny podmínky ani pro mimořádné vydržení ve smyslu § 1095 o. z. Mimořádnému vydržení v dané věci brání nepoctivý úmysl držitelek založený tím, že jejich držba nebyla poctivá ve smyslu § 992 odst. 1 o. z., přičemž nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. V dané věci navíc žalovaný ještě před uplynutím zákonné vydržecí doby dopisem ze dne 28. 6. 2018 adresovaným žalobkyním uplatnil své vlastnické právo k dotčené části pozemku parc. č. XY, a tudíž nejpozději z tohoto dopisu muselo být žalobkyním zřejmé, že vykonávají právo, které jim nenáleží. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podaly žalobkyně dovolání, které považují za přípustné, jelikož odvolací soud založil napadený rozsudek na řešení právních otázek, které nebyly dosud v judikatuře dovolacího soudu řešeny. Položily otázku 1), zda v situaci, v níž žalobkyněmi užívaná část cizího (podle zápisu v katastru nemovitostí) pozemku je pro účely řízení o určení vlastnického práva geometrickým plánem rozdělena na dvě parcely, a to z důvodu rozdíleného charakteru obou částí (jedna část je zastavěná, druhá nikoliv), má být otázka splnění podmínek vydržení posuzována pro celý držený pozemek nebo pro každou část samostatně. Dále položily otázku 2), zda je pro posouzení existence dobré víry držitele podstatná skutečnost, že ve znaleckých posudcích zpracovaných pro účely dědického řízení, v rámci kterých držitel zdědil určitou nemovitou věc, je taková jím zděděná nemovitá věc popsána a oceněna včetně staveb, přístaveb a plotu postavených ve skutečnosti na jiném pozemku, jehož držby se držitel chopil současně s jím zděděnou nemovitostí. A také, zda s ohledem na takové znalecké posudky a na skutečnost, že se držitel chopil držby v rozsahu, ve kterém byla držba vykonávána i právními předchůdci držitele nepřerušeně po dobu několika desetiletí, je možné konstatovat, že držitel nemohl mít při zachování běžné opatrnosti pochybnosti o tom, že vykonává právo, které mu náleží, a že vlastnické poměry skutečně odpovídají znaleckým posudkům. Dále položily otázku 3), zda je podmínkou pro mimořádné vydržení i tzv. poctivá držba podle § 992 odst. 1 o. z. a dobrá víra držitele nebo toliko absence nepoctivého úmyslu při převzetí držby podle § 1095 o. z. Dále položily otázku 4), zda v situaci, v níž držba nemovité věci držitelem trvá a není nijak rušena, postačí k dovození nepoctivého úmyslu držitele či k přetržení vydržecí doby pro mimořádné vydržení skutečnost, že držitel obdrží dopis, v němž je jeho držba označena za nedovolený zábor. Navrhly, aby byl rozsudek odvolacího soudu změněn tak, že bude určeno, že je žalobkyně a) vlastnicí spoluvlastnického podílu o velikosti ideálních 11/20 a žalobkyně b) vlastnicí spoluvlastnického podílu o velikosti ideálních 9/20 na pozemcích parc. č. XY a parc. č. XY, které byly vyčleněny z pozemku parc. č. XY výše specifikovaným geometrickým plánem č. 458-283/2018, a že jim bude přiznána náhrada nákladů řízení. Případně, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolání považuje za nepřípustné a nedůvodné. K otázce 1) uvedl, že z předloženého geometrického plánu nelze dovozovat žádné právní účinky. Žalobkyně v podstatě samy stanovily, jak mají vymezené parcely vypadat. K otázce 2) uvedl, že objednateli znaleckých posudků byly D. C. (právní předchůdkyně žalobkyň) a žalobkyně a). Právě ony zadaly, co má být předmětem ocenění, přičemž oceňován byl pouze jejich vlastní pozemek parc. č. XY. Ve znaleckých posudcích navíc nebylo řešeno vlastnické právo. K otázkám 3) a 4) pak uvedl, že žalobkyně musely vědět, že vykonávají právo, které jim nenáleží, pročež je jejich nepoctivý úmysl dán. Je přesvědčen, že ani v příp